Diane Setterfield: Byla jednou jedna řeka

Poslední letošní příspěvek se bude věnovat kouzelné knize, na kterou budu dlouho ráda vzpomínat. Velkou část jsem přečetla cestou do Brna na koncert mých oblíbených Tatabojs a následně den poté, kdy jsem jela navštívit kamarádky do nedaleké obce, kde se první adventní neděli odehrávala příjemná předvánoční akce v místním skanzenu. Příjemný, kulturními akcemi nabitý víkend, kterým mě provázel román z Anglie konce 19.století. V originále vyšel pod názvem Once Upon a River v roce 2018, u nás o dva roky později u nakladatelství Vyšehrad a během prvního lockdownu byl čtenářům doporučován pro ukrácení dlouhé chvíle 🙂

Kjoko Nakadžima: Malý dům

Obrázek na obale českého vydání slibuje příjemné vyprávění odehrávající se na japonském venkově. Je to trochu zavádějící – příběh se odehrává na předměstí Tokia převážně za druhé světové války. Nicméně vypravěčka – prostá venkovská dívka pracující jako služebná dobře situované rodiny – si války příliš nevšímá. Má plné ruce práce se starostí o dům a „svou“ rodinu.

Bernhard Schlink: Olga

Domnívám se, že kdyby autorem románu nebyl muž, který napsal bestseller Předčítač, tak by Olga naprosto zapadla. A to by byla škoda, protože je to nenápadný skvost – příběh o silné ženě, která to v životě neměla jednoduché a musela se potýkat se spoustou problémů. Zažila obě světové války, ztratila všechny své blízké. Bylo to víceméně dost smutné, místy trochu rozvláčné, ale přesto je to skvost. Líbilo se mi, že je příběh vyprávěn z pohledu různých postav a poslední část románu tvoří dopisy a to já ráda 🙂

Maja Lunde: Kůň Převalského

Další ekologický román od norské spisovatelky a scénáristky, nositelky literárních ocenění. Ve svých knihách se zabývá dopadem lidských aktivit na životní prostředí. Píše o tom, jak se lidstvo vyrovnává s ekologickými katastrofami, které samo způsobilo. Není to nic veselého, ale v každém jejím románu je vždycky světýlko na konci tunelu. Sice slabé, ale je tam. Pokud ho čtenář nevidí, tak by možná nebylo od věci pouvažovat o zkontrolování zraku 🙂

Lakuna & Neměnnost leopardích skvrn aneb Těžký život literátů

Byla to pouhá náhoda, že se mi ve stejné době do ruky dostaly dva romány vyprávějící příběhy spisovatelů. Vůbec nic jsem o nich nevěděla, nic jsem si předem nezjistila. Děj prvního se začal odvíjet již před druhou světovou válkou, druhý byl víceméně ze současnosti. První román doma čekal na přečtení několik let, druhý jsem si vypůjčila v knihovně pár let poté, co se objevil na spoustě (aspoň mně to tehdy tak připadlo) literárních blogů.

Lisa See: Ostrov žen moře

Většinou čtu romány odehrávající se v Evropě nebo severní Americe. Po dočtení Ostrova žen moře jsem si řekla, že bych to měla změnit a vydávat se na literární výlety na jiné kontinenty. Poznávat prostřednictvím knih země, do kterých se patrně nikdy nevydám. Rozšiřovat si obzory díky příběhům obyčejných lidí, jejichž každodenní životy jsou od našich tak odlišné právě proto, že se odehrávají v zemích, o kterých často skoro nic nevím.

Muriel Barbery: Růže sama

Muriel Barbery je úspěšná francouzská spisovatelka, která za svá díla získala řadu ocenění. Pro její knihy není důležitý děj, ale nálada, kterou popisy prostředí, postav a jejich pocitů ve čtenáři vyvolávají. Často jsou to spíše filozofická zamyšlení. Její prvotina Pochoutka mě tehdy nenadchla, mám dojem, že jsem ji ani nedočetla. Ale S elegancí ježka byla velká lahůdka, k níž bych se někdy mohla vrátit. Knihu Růže sama si taky přečtu znovu, četla jsem ji cestou autobusem a nedohledala si tedy většinu míst, na nichž se „děj“ odehrává, tak to příště napravím.

Janet Skeslien Charles: Pařížská knihovna

Ráda se zaměřuji na romány o knihách, knihovnách a čtenářích. Pařížská knihovna navíc vychází ze skutečných událostí – Americká knihovna v Paříži /AMP/ stále existuje. Vznikla jako soukromá nadace během první světové války za účelem dodávání knih a časopisů vojákům bojujícím na evropské frontě. Knihovna funguje dodnes, od roku 2013 každoročně uděluje cenu významné knize napsané v angličtině na téma Francie nebo francouzština.

Irena Moravcová: Dům roztříštěných snů

Měla jsem čtenářskou krizi. Nedařilo se mi do ničeho pořádně začíst. Přečetla jsem jednu, dvě stránky a knihu odložila. Mrzelo mě to, ale nebyla jsem schopna se pořádně soustředit a nechtěla jsem se do čtení nutit. A pak mě napadlo, že potřebuji příběh, který přečtu jedním dechem a který ukončí to čtenářské trápení. Tak jsem si v knihovně půjčila městskou fantasy detektivku z prvorepublikové Prahy a přelouskala ji během prodlouženého víkendu. A už se moc těším, až se o víkendu zase do něčeho začtu.

Delia Owens: Kde raky spievajú

Při čtení této knihy máte pocit, že se projíždíte močálem na staré loďce, slyšíte křik čajek, stojíte na břehu oceánu a díváte se na svět očima hlavní hrdinky. Autorka románu – Delia Owens – se podílela na několika mezinárodních bestsellerech z oblasti literatury faktu. Publikovala v několika odborných časopisech a k oblasti, v níž se román odehrává, má blízký vztah – vyrůstala v Georgii a vystudovala biologii na University of Georgia. Where the Crawdads Sing je její románovou prvotinou.

Ačkoliv bývám opatrná, co se týče knih, které na obálkách hlásají, že jsou bestsellery, tak tady jsem neváhala. Zaujalo mě téma, snažila jsem se o knize zjistit co nejvíc info a rozhodně nelituji, že jsem si ji koupila na předvánočním výletě do Bratislavy 🙂 Jednou se k ní určitě vrátím. Nejen kvůli příběhu, ale hlavně kvůli poetickým popisům přírody. Pravděpodobně se zajdu podívat i na film, na který se chystá Reese Witherspoon (více info zde  ), ačkoliv se obávám, že se film zaměří pouze na Kyiny vztahy s lidmi a na vyšetřování vraždy. Příroda bude sloužit pouze jako efektivní kulisa. Ale třeba se pletu a vše bude jinak 🙂