Andrew Sean Greer: Zpověď Maxe Tivoliho

Karanténa je dobrá k důkladnému úklidu. To si většina z nás ověřila již loni. To jsem vyklízela šatník. Letos jsem se pustila do knihovničky. A když na mě při třídění jedné přihrádky vypadl tento zapomenutý útlý svazek, hned jsem ho dala stranou a posléze se začetla.

Pokračovat ve čtení Andrew Sean Greer: Zpověď Maxe Tivoliho

Leslie Parry: Chrám divů

Konec devatenáctého století nebyl pro obyvatele New Yorku zrovna procházkou růžovou zahradou. Obyčejní nepříliš majetní lidé se museli živit, jak se dalo. Ve velkoměstech sice byla spousta příležitostí, jak si přivydělat, ale velmi často to byla nesmírně těžká, často podřadná a vždy velmi špatně placená práce. Do velkých měst se stahovali lidé, kteří trpěli různými druhy postižení – viditelnými i skrývanými. V autorčině prvotině se podíváme do zábavního podniku na Coney Islandu a do temných uliček Manhattanu a z několika zdánlivě nesouvisejících příběhů na konci vznikne celkový obraz. Takže zase jedna z mých oblíbených skládaček 🙂

Pokračovat ve čtení Leslie Parry: Chrám divů

Arturo Pérez-Reverte: Tango starej gardy

Knihovna je zavřená, navíc mi už i propadla registrace, takže se naskytla další příležitost číst knihy z vlastní knihovny. S vervou jsem se do toho pustila už loni na začátku první karantény, letos v tom budu zase „vesele“ pokračovat. A pokud s knihou nebudu úplně spokojena, tak ji po přečtení (v případě velkého rozčarování i nedočtenou) pošlu dál. Ale Tango starej gardy doma zůstane, stojí za více přečtení.

Pokračovat ve čtení Arturo Pérez-Reverte: Tango starej gardy

David Mitchell: Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta

Další kniha, kterou jsem se rozhodla přečíst znovu a opět to byl větší zážitek než při prvním čtení. Mnohem víc jsem si to užila, objevila jsem věci, byť drobnosti, které mi při prvním čtení unikly. Bylo to i tím, že jsem román poprvé četla před několika lety v angličtině. A při opětovném čtení jsem si uvědomila, proč to pro mě tehdy bylo často nepochopitelné a tak náročné. Většina postav totiž mluví dialektem nebo špatnou holandštinou, jiní naopak hovoří velmi formálně nebo používají citáty a obraty, které pro mne byly naprosto neznámé. Takže poučení do budoucna – již nebudu číst historické knihy v jiném než mém rodném jazyce 🙂

Pokračovat ve čtení David Mitchell: Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta

Nick Hornby: Just Like You

Mé první literární setkání s britským autorem, esejistou a fotbalovým fanouškem Nickem Hornbym. Jeho předchozí romány mě minuly, nezaujala mě jejich témata. Viděla jsem jen film Jak na věc z roku 2002 v hlavní roli s Hughem Grantem. Just Like You mě nejdřív zaujalo obálkou, kterou jsem zahlédla na sociální síti. Za mě je to bezkonkurenčně nejlepší obálka roku 2020.

Pokračovat ve čtení Nick Hornby: Just Like You

Emily St. John Mandel: The Glass Hotel

Nejnovější román kanadské spisovatelky nás zavede jak do luxusního hotelu odříznutého od světa, tak do přelidněného velkoměsta nebo na nákladní loď křižující oceány. Vystupuje v něm několik důležitých postav, jejichž životní cesty se často protínají a znovu, již definitivně, rozcházejí. Je to příběh o ztrátách. Převážně obrovských ztrátách životních, posléze finančních.

Pokračovat ve čtení Emily St. John Mandel: The Glass Hotel

Daniel Glattauer: Dobrý proti severáku

Nevyhledávám romantické knihy. Mám ráda knihy o vztazích, ale takové, kde se nejedná jen o to, že ona potkala jeho a byla z toho láska jako trám. Musím tam mít ještě nějakou další rovinu. K této knize jsem se dostala zajímavým způsobem. Poprvé jsem se s ní před mnoha lety setkala v rámci Listování Lukáše Hejlíka. Přijeli k nám do města a představení proběhlo v lázních. Byly jsme tam s kamarádkami nejmladší – zbytek osazenstva tvořili lázeňští hosté ve věku šedesát PLUS 😀 Podruhé jsem se s Dobrý proti severáku setkala nedávno v rámci četby na pokračování na Českém rozhlase Dvojce a naprosto se do Lea a Emmi zamilovala. Hlavně teda do Lea 😀

Pokračovat ve čtení Daniel Glattauer: Dobrý proti severáku

David Mitchell: Utopia Avenue

V nejnovějším románu D. Mitchella se vypravíme do světa populární hudby konce šedesátých let minulého století a ponoříme se do příběhu kapely Utopia Avenue. Je rozdělen do dvou částí pojmenovaných podle dvou desek kapelou vydaných a každá kapitola zase nese název singlu a pojednává o tom, kdo konkrétní píseň složil.

Pokračovat ve čtení David Mitchell: Utopia Avenue

Haruki Murakami: Sputnik Sweetheart

Vždycky jsem byla přesvědčena, že jsem tento román při prvním čtení dostatečně neocenila. Poprvé jsem ho četla v době, kdy jsem s nadšením hltala Murakamiho magicko-realistické příběhy. Sputnik toho nadpřirozena pro mě tehdy obsahoval příliš málo a tak jsem byla zklamaná. Teď se zase obávám, že až budu znovu číst ty, které se mi při prvním čtení tolik líbily, bude situace opačná 😀

Pokračovat ve čtení Haruki Murakami: Sputnik Sweetheart