Lakuna & Neměnnost leopardích skvrn aneb Těžký život literátů

Byla to pouhá náhoda, že se mi ve stejné době do ruky dostaly dva romány vyprávějící příběhy spisovatelů. Vůbec nic jsem o nich nevěděla, nic jsem si předem nezjistila. Děj prvního se začal odvíjet již před druhou světovou válkou, druhý byl víceméně ze současnosti. První román doma čekal na přečtení několik let, druhý jsem si vypůjčila v knihovně pár let poté, co se objevil na spoustě (aspoň mně to tehdy tak připadlo) literárních blogů.

Lakuna – na spisovatele Harrisona Shepherda vzpomíná jeho sekretářka Violeta prostřednictvím komentovaných zachovaných deníkových záznamů. Několik let pro něj pracovala v době, kdy byl tento fiktivní autor na vrcholu slávy. Kniha zachycuje jeho život od dětství v Mexiku přes návrat do rodného USA až po smrt v milovaném Mexiku.

Jako chlapec prožil nepříliš šťastné dětství ve společnosti lhostejné matky usilující o sňatek s kýmkoliv bohatým, kdo by ji zabezpečil po zbytek života. Zemřela tragicky relativně mladá při jednom z pokusů, kdy s tehdejším přítelem jela na významnou společenskou událost. Americký otec o Harrisona neprojevoval příliš velký zájem a po mladíkových neúspěšných pokusech o studium na střední škole ho znovu poslal do Mexika. Tam se mladíkovi podařilo získat místo brigádníka v teamu Diega Rivery, v té době pracujícího na významné mozaice. Posléze se dostal i do jeho domácnosti, tam se vypracoval od kuchaře až po písaře Lva Trockého, který se u Diega a Fridy Kahlo ukrýval před vrahy sovětské tajné policie. Tato část románu se mi líbila nejvíc – byla barevná, divoká, plná chutí, vůní a potlačovaných vášní. Frida Kahlo je zde líčena jako temperamentní svéhlavá obhroublá žena, ale po zbytek života  s ní  Harrisona poutalo velké přátelství.

Po vraždě Lva Trockého odeslala Seňora Frida mladíka do USA, aby tam doprovodil její obrazy na výstavu. Harrison se usadil v Ashvillu v Severní Karolíně a po čase se pustil do psaní historických románů o dobývání Mexika Španěly. Na prvním románu začal pracovat již v dětství, ale jeho matka tehdy jeho psaní nepodporovala. Po velkém úspěchu románu jak mezi kritiky, tak čtenáři, mu vyšel ještě jeden. Slibně se rozvíjející kariéru ukončil poválečný hon na komunisty – zrádce národa. Shepherd byl kvůli předválečným letům stráveným v domácnosti Riverových a hlavně spolupráci se Lvem Trockým snadnou obětí. Svůj osud nejdřív snášel statečně a snažil se obhajovat, věřil, že vyšetřovací orgány přesvědčí o své nevině. Později, když bylo zřejmé, že neuspěl a je zatracen, na vše rezignoval a v doprovodu asisentky Violetty se vydal ukončit svůj život do Mexika.

Kniha je napsána krásným jazykem, ale takové jsou snad všechny ze Zlaté edice nakladatelství Jota. Ač se toho v příběhu až tolik nestane, je vyprávění velmi poutavé a má spád. Fiktivní spisovatel i přes nelehký osud vypráví o svém životě s láskou, nadhledem a občas i humorem. Oceňuji překlad Simonety Dembické.

8. červen

Budiž zaznamenáno. Pokaždé když seňora Frida přináší podnos s čajem, komisař se rozzáří jako sluníčko. Předtím snášel vyrušování se zdvořilou tolerancí, zato teď často vzhlíží od práce, jestli už není čas na další šálek. Naslouchá cinkání náramků. Van souhlasí, Lvovo chování je divné. Dnes jeli Lev a seňora automobilem k řece k seňoře Cristině domů kvůli nějaké tajné záležitosti a zůstali tam několik hodin, a nebylo to poprvé. Nedostatek bezpečnostních opatření je krajně znepokojivý. Frido, toto není názor.

11. červen

Čtyři obrazy seňory Fridy budou součástí výstavy na Národní univerzitě. Pravděpodobně z toho má radost, al enezmínila se o tom, stejně jako o ničem jiném, co má soukromý charakter, a to od poslední kontroly tohoto deníku. Přichází do domu téměř denně navštívit Lva, ale personálu se vyhýbá. Ze všech nejvíc se vyhýbá Vanovi. Důvěrnou zpověď svého kuchaře, o niž několikrát upřímně žádala, vůbec nezaznamenala, anebo ji přinejmenším přešla mlčením.

Neměnnost leopardích skvrn je románem o psaní, přátelství, touze po úspěchu na literárním poli a spoustě dalších věcí zřejmých či netrpělivému čtenáři skrytých – v tomto případě jsem očividně leccos nepochopila.

Na začátku se dozvíme, kde všude hlavní hrdina (nejsem si vůbec vědoma toho, že bych někde v textu narazila na jeho jméno 😀 ) ztratil svá literární díla. O první přišel na letišti, kam ho matka letuška odkládala v době, kdy právě pracovala a on zatím pozoroval cestující a psal první román. Skončil v koši na odpadky poté, co hodinář – jeho první čtenář zemřel na srdeční selhání. Na střední škole pracoval jako číšník v kavárně a jeho největším úspěchem, kdy zapojil svou fantazii bylo, když byl požádán, aby na večírku místní high-society dělal doprovod spolužačce a předstíral, že je chlapcem z bohaté rodiny. Studium na vysoké škole mu do života přivedlo největší životní lásku herečku Evelyn a nejlepšího, ne-li jediného skutečného přítele homosexuála Juliana. Kolem těchto dvou se víceméně odvíjí zbytek románu. V první polovině jsem se ještě orientovala, ale ve druhé polovině poté, co se přátelé rozejdou ve zlém na Evelynině svatbě s indickým geologem, už jsem se ztratila. Celou dobu jsem se domnívala, že se jedná o souvislý příběh, ale pak už jsem si tak jistá nebyla. Připadlo mi, že se jednalo jen o volně propojené povídky, které spojuje pouze osoba hlavního hrdiny, o jehož identitě by se dalo pochybovat. Jakoby ani on sám nevěděl, kým vlastně je. Chyběl mi nějaký záchytný bod. Škoda, zpočátku jsem byla nadšená, ale ke konci jsem už ani neocenila náznak toho, že by se pomyslné dílky skládačky spojily dohromady a utvořily celek. Ale je možné, že si tuto knihu jednou přečtu znovu, objevím její smysl a ocením její krásu, důvtip a humor.

Advertisement