Humoru není nikdy dost (patrně Part III)

Ještě stále jsem nic nedočetla, protože na to poslední dobou nějak nemám čas, ale já to napravím. Zatím se tu zase objeví něco „od věci“, v tomto případě skvělé kreslené vtipy od Liz Climo. Jsou to halloweenské vtípky, takže je to i aktuální 🙂 Ve většině případů jsem se smála nahlas. Budu ráda, když se pobavíte i Vy 🙂

halloween-animal-comics-liz-climo-16-57ff5b81c18ba__880

Pokračovat ve čtení Humoru není nikdy dost (patrně Part III)

Advertisements

Dokreslený svět Part II.

Nedávno jsem narazila na rozhovor s mou oblíbenou Eliškou Podzimkovou a shodou okolností mi další rozhovor včera poslala kamarádka. Ráda bych tuto talentovanou dívku znovu „odprezentovala“ (objevila jsem ji loni a kvůli ní vlastně tehdy vznikl tento příspěvek: Dokreslený svět z února 2015 ) – obdivuji její invenci a vtip. Eliško, jen tak dál 🙂

 

První rozhovor byl zveřejněn na aktualne.cz:

Aktuálně.cz: Je pro vás život a práce v New Yorku splněným snem?

Eliška Podzimková: Je i není. Když máte nějaký sen, představujete si jeho nejlepší stránku a všechny ostatní faktory, které by vám ten sen mohly pokazit, prostě a jednoduše ignorujete. Myslím si, že doslova splnit si nějaký větší životní sen je hodně hodně složité, a i když z venku se může zdát, že jste si ten sen splnili, vnitřně vás to tak nějak pořád hlodá a kladete si otázky, zda tohle je opravdu ten vysněný život, co jste chtěli. Tak to je i u mě.

Pokračovat ve čtení Dokreslený svět Part II.

Street Art

Mám ráda graffiti i sofistikovanější malby nazývané street art. Příspěvek z http://www.creativelife.cz představuje argentinského pouličního umělce jménem Mart http://airesmart.flavors.me/  Narodil se v roce 1986 v Buenos Aires, je samouk, zdobením ulic svého rodného města se začal věnovat již ve svých dvanácti letech. Jeho malby se mi velmi líbí, vyzařuje z nich pozitivní energie a velmi často zobrazují veselé cyklisty 🙂

street1.jpg

Pokračovat ve čtení Street Art

Dva rozdílné pohledy na japonské ženy

První série fotografií je od dvaadvacetileté fotografky Reylie Slaby, která ve svých snímcích kombinuje vlastní emoce a objevování kulturní identity. V jednom rozhovoru uvedla: „Hledám svoji identitu v zemi, do které nepatřím. Sice jsem se v Japonsku narodila, přesto jsem měla vždycky pocit, že nemám domov. Jsem vděčná za to, že jsem mohla vyrůstat v Japonsku, ale s bílou pletí jsem tu neustále za turistu. Kvůli tomu, jak vypadám, nebyl můj domov nikdy mým domovem.“ V jejích fotografií se odráží skutečně mnoho emocí – nejistota, sociální úzkost, hledání sebe sama, nestálost nebo vztah k rodné zemi.

jap2 jap3

Pokračovat ve čtení Dva rozdílné pohledy na japonské ženy