Olivier Bourdeaut: Čekání na Bojanglese

Dokud se tančí, nic zlého se nemůže stát…..

Krátký příběh o velmi výstřední rodině je vyprávěn chlapcem a otcem prostřednictvím deníku, který chlapec posléze objeví. Velmi vtipně a posléze dojemně popisují rodinnou historii. Otec začíná seznámením s matkou – charismatickou temperamentní bláznivou dámou, která si každý druhý den nechala říkat jiným jménem, svým nejbližším zásadně vykala, pořádala doma bujaré večírky a odmítala se podřizovat jakýmkoliv konvencím.

Pokračovat ve čtení Olivier Bourdeaut: Čekání na Bojanglese

Reklamy

Agatha Christie: Velká výprava – Dopisy a fotografie z putování po Britském impériu

Známá autorka detektivních románů se v roce 1922 vypravila se svým manželem na výpravu po státech patřících Britskému impériu. Manželé Agatha a Archie Christie byli součástí obchodní mise, která měla za úkol propagaci Výstavy Britského impéria. Tento cestopis sestavil autorčin vnuk – Mathew Prichard – na základě dopisů a pohlednic, jež Agatha z cesty posílala matce do Anglie.

Pokračovat ve čtení Agatha Christie: Velká výprava – Dopisy a fotografie z putování po Britském impériu

Čtenářský víkend

Po poměrně frustrujícím pracovním týdnu jsem neměla chuť dělat nic jiného než sedět ve stínu na balkoně a číst. Nakonec to nebylo tak žhavé a neproseděla jsem tam celé dva dny, ale přesto se mi podařilo dočíst dvě knihy. Už mi nechybělo mnoho, navíc se mi obě dvě hodně líbily a moc dobře se četly 🙂

Pokračovat ve čtení Čtenářský víkend

Jaroslav Kalfař: Kosmonaut z Čech

Mladík z České republiky se před lety odstěhoval za maminkou do Spojených států, už od malička psal (již v šesti letech psal svou verzi seriálu Akta X), úspěšně vystudoval Newyorskou univerzitu (mimojiné pod vedením Jonathana Safrana Foera) a vydal svůj první román. Napsal ho v angličtině a do češtiny byl následně přeložen Veronikou Volhejnovou. A podle mne je přeložen dobře. Zpočátku jsem byla trochu zaskočena jazykem, jakým je příběh vyprávěn. Nečekala jsem, že to bude tak seriozní a sofistikované, chvíli jsem si musela zvykat.

maxresdefault

Pokračovat ve čtení Jaroslav Kalfař: Kosmonaut z Čech

Jessie Burton: Múza

Mám ráda příběhy, v nichž se prolíná několik časových rovin. Navíc příběhy s tajemstvím. Předchozí autorčin román se mi líbil (Miniaturista), takže jsem se na Múzu vyloženě těšila. Nakonec to nebyl až tak velký ohňostroj :), zase jsem měla přehnaná očekávání, ale spokojená jsem byla. Čtivé, napínavé, romantická linie mne až tak nezaujala, ale tajemství skryté za obrazem stálo za to.

Pokračovat ve čtení Jessie Burton: Múza

Hanya Yanagihara: A Little Life

K této knize jsem se dostala zajímavým způsobem. Kamarádka loni studovala ve Wroclawi a pozvala mě na návštěvu. Přijela jsem velmi ráda, Polsko je země, kterou bych jednou chtěla procestovat křížem krážem. A protože jsme obě nadšené čtenářky, zavítaly jsme do knihkupectví, kde se kamarádka rozplývala nad tím, jak jsou ti Poláci úžasní čtenáři, že mají všechny knihy přeložené velmi brzy poté, co vyjdou v originále. A hned na to ukázala na jednu a řekla, že už se těší, až vyjde v češtině. Já jsem si vyfotila titulní stránku a posléze našla na Goodreads. No a když se mi dostala do ruky v angličtině, tak jsem zajásala, protože měla dobrá hodnocení. No………

Pokračovat ve čtení Hanya Yanagihara: A Little Life

Jeanette Winterson: Trhlina v čase

Hned na úvod přiznávám, že nemám ráda Shakespeara. Viděla jsem dvě jeho hry v rámci Letních shakespearovských slavností a stačilo 🙂 Když teď nad tím tak přemýšlím, tak jsem si uvědomila, že jsem ještě viděla dva filmy – Hamleta s Melem Gibsonem v hlavní roli (a ten mi učaroval) a pak Prosperovy knihy na motivy Williamovy Bouře – film natočil Peter Greenaway – nudný děj, nicméně velmi zajímavé výtvarné zpracování.

 

Pokračovat ve čtení Jeanette Winterson: Trhlina v čase

Jean Michel Guenassia: Nezmar

Již dlouho jsem nečetla nic tak špatného! Guenassiův styl i témata jeho knih se mi doposud líbily. Po tomto negativním zážitku se budu dlouho rozmýšlet, jestli si od něj ještě něco přečtu. Občas jsem nemohla uvěřit tomu, že autor Klubu nenapravitelných optimistů mohl napsat takovou slátaninu! Bylo to velmi plytké, plné klišé a neskutečně naivní. Všechny postavy byly velmi ploché. V první části románu, kdy byl Tom ještě dítě, se lidé v jeho okolí chovali normálně a uveritelně, ale poté, co nás děj knihy přenesl do dospělosti, už to byla jedna karikatura vedle druhé!!

Mé stručné hodnocení by mělo být spíše chápáno jako varování 😀

Pokračovat ve čtení Jean Michel Guenassia: Nezmar