Peter Krištúfek: Atlas zabúdania

Tato kniha mne překvapila. Poté, co jsem dočetla Dům hluchého, jsem si chtěla od autora přečíst ještě nějaký román, tak jsem si vybrala Atlas. Nic jsem si o knize nezjistila a tak když jsem ji pak otevřela, byla jsem poněkud zmatena. Není to totiž vůbec román, ale spíše kronika stručně a neobvykle popisující historii Slovenska od roku 1914 do roku 2014.

Pokračovat ve čtení Peter Krištúfek: Atlas zabúdania

Sara Baume: Jasno lepo podstín zhyna

O této knize jsem vůbec nic nevěděla. Podle názvu jsem se domnívala, že se příběh odehrává na Balkáně. Během spolupráce s Balkánci jsem pochytila leccos ze srbochorvatské slovní zásoby, takže vím, co znamená slovo lepo. Odeonská obálka se jako vždy podařila a ta mě v mém přesvědčení také jen utvrdila. A ono bylo všechno úplně jinak!

Pokračovat ve čtení Sara Baume: Jasno lepo podstín zhyna

Hanya Yanagihara: The People in the Trees

Loni jsem víceméně náhodou narazila na román A Little Life. Začala jsem ho číst, ale musela jsem ho odložit s tím, že se k němu vrátím na jaře, až bude světlo, teplo, vše bude takové veselé a pozitivní. A Little Life je totiž převelice smutný příběh. Ale skvěle napsaný, proto jsem se pustila do autorčiny prvotiny. No…… jsem ráda, že jsem nečetla nejdřív toto, protože bych si od ní už nic dalšího nepřečetla.

Pokračovat ve čtení Hanya Yanagihara: The People in the Trees

Sofi Oksanen: Norma

Moje druhá kniha od Sofi. A v žádném případě není poslední, v knihovně na mne čekají Stalinovy krávy a pak si půjčím i Očistu. Severské detektivky nevyhledávám, tato módní vlna mne minula, jsem spíše fanynkou finského podivna a proto se také těším na příští sobotu, kdy si z místního knihkupectví odnesu román Magický průvodce městem pod pahorkem.

Pokračovat ve čtení Sofi Oksanen: Norma

Slabší filmový únor

Co jsem začala pracovat ve Vídni, tak bohužel nechodím do biografu tak často, jak jsem byla zvyklá. Mé oblíbené Burg Kino promítá filmy v angličtině s německými titulky, ale bohužel jen několik málo filmů pořád dokola. A se zpožděním! Česká distribuce je k mému velkému překvapení rychlejší. Nicméně díky tomuto zpoždění jsem viděla svůj první „vídeňský film“ Příchozí. Ten mi v ČR utekl a moc mě to tehdy mrzelo.

Pokračovat ve čtení Slabší filmový únor

Celeste Ng: Vše, co jsme si nikdy neřekli

Rodiče hrají v životě každého z nás velkou roli. Od našeho narození až do dospělosti, často si neuvědomují, kolik už je nám let a stále se snaží nám do něčeho mluvit, radí nám, mají stále určitá očekávání. Někteří se smíří s tím, že nejsme takoví, jaké si nás vysnili. Jiní se nepřestávají snažit nás přetvořit k obrazu svému. Někteří z nás se změní, jiní to vydrží a jdou si vlastní cestou, někdy se vztahy s rodiči zpřetrhají. V nejhorším případě to skončí tragicky – sebevraždou dítěte.

Pokračovat ve čtení Celeste Ng: Vše, co jsme si nikdy neřekli

Donna Tartt: Malý kamarád

Příběh začíná velmi idylicky – v domě rodiny Cleveových se chystá rodinná oslava. Všichni mají plné ruce práce, děti jsou v zahradě, ženy doma vaří, žehlí, připravují stůl. Když se začnou po dětech shánět, zjistí, že devítiletý Robin neodpovídá na volání. Jdou se po něm podívat a najdou ho oběšeného na stromě. Vražda malého chlapce není nikdy objasněna. Do jejího vyšetřování se po dvanácti letech znovu pouští Harrieta, které v té době ještě nebyl ani rok.

 

Pokračovat ve čtení Donna Tartt: Malý kamarád

Jen Lien-Kche: Rozpukov /Místopis čínského zázraku/

K přečtení tohoto díla současného čínského spisovatele jsem se nechala nalákat příslibem magického realismu. Ten se v románu projevoval převážně prostřednictvím kvetení a superrychlého růstu rostlin všeho druhu, nadměrným výskytem zvířectva a ptactva a nevysvětlitelnými meteorologickými úkazy. Pokud v románu někdo prožíval silná citová pnutí, tak většinou spustil některý z výše jmenovaných nadpřirozených/nepřirozených jevů.

rozpukov

Pokračovat ve čtení Jen Lien-Kche: Rozpukov /Místopis čínského zázraku/

Lednové filmy

Loni jsem tu o filmech nepsala. Viděla jsem jich tolik, že jsem to očividně nestíhala 🙂 Zúčastnila jsem se dvou filmových festivalů a kromě žhavých novinek jsem zhlédla i pár úžasných britských komedií z 50. let a i pár animovaných dětských. Letos toho kvůli práci tolik nestihnu, ale o to víc si to vychutnám, protože každá návštěva biografu bude letos taková malá odměna 🙂

Pokračovat ve čtení Lednové filmy