Jaroslav Kalfař: Kosmonaut z Čech

Mladík z České republiky se před lety odstěhoval za maminkou do Spojených států, už od malička psal (již v šesti letech psal svou verzi seriálu Akta X), úspěšně vystudoval Newyorskou univerzitu (mimojiné pod vedením Jonathana Safrana Foera) a vydal svůj první román. Napsal ho v angličtině a do češtiny byl následně přeložen Veronikou Volhejnovou. A podle mne je přeložen dobře. Zpočátku jsem byla trochu zaskočena jazykem, jakým je příběh vyprávěn. Nečekala jsem, že to bude tak seriozní a sofistikované, chvíli jsem si musela zvykat.

maxresdefault

Pokračovat ve čtení Jaroslav Kalfař: Kosmonaut z Čech

Jessie Burton: Múza

Mám ráda příběhy, v nichž se prolíná několik časových rovin. Navíc příběhy s tajemstvím. Předchozí autorčin román se mi líbil (Miniaturista), takže jsem se na Múzu vyloženě těšila. Nakonec to nebyl až tak velký ohňostroj :), zase jsem měla přehnaná očekávání, ale spokojená jsem byla. Čtivé, napínavé, romantická linie mne až tak nezaujala, ale tajemství skryté za obrazem stálo za to.

Pokračovat ve čtení Jessie Burton: Múza

Hanya Yanagihara: A Little Life

K této knize jsem se dostala zajímavým způsobem. Kamarádka loni studovala ve Wroclawi a pozvala mě na návštěvu. Přijela jsem velmi ráda, Polsko je země, kterou bych jednou chtěla procestovat křížem krážem. A protože jsme obě nadšené čtenářky, zavítaly jsme do knihkupectví, kde se kamarádka rozplývala nad tím, jak jsou ti Poláci úžasní čtenáři, že mají všechny knihy přeložené velmi brzy poté, co vyjdou v originále. A hned na to ukázala na jednu a řekla, že už se těší, až vyjde v češtině. Já jsem si vyfotila titulní stránku a posléze našla na Goodreads. No a když se mi dostala do ruky v angličtině, tak jsem zajásala, protože měla dobrá hodnocení. No………

Pokračovat ve čtení Hanya Yanagihara: A Little Life

Jeanette Winterson: Trhlina v čase

Hned na úvod přiznávám, že nemám ráda Shakespeara. Viděla jsem dvě jeho hry v rámci Letních shakespearovských slavností a stačilo 🙂 Když teď nad tím tak přemýšlím, tak jsem si uvědomila, že jsem ještě viděla dva filmy – Hamleta s Melem Gibsonem v hlavní roli (a ten mi učaroval) a pak Prosperovy knihy na motivy Williamovy Bouře – film natočil Peter Greenaway – nudný děj, nicméně velmi zajímavé výtvarné zpracování.

 

Pokračovat ve čtení Jeanette Winterson: Trhlina v čase

Jean Michel Guenassia: Nezmar

Již dlouho jsem nečetla nic tak špatného! Guenassiův styl i témata jeho knih se mi doposud líbily. Po tomto negativním zážitku se budu dlouho rozmýšlet, jestli si od něj ještě něco přečtu. Občas jsem nemohla uvěřit tomu, že autor Klubu nenapravitelných optimistů mohl napsat takovou slátaninu! Bylo to velmi plytké, plné klišé a neskutečně naivní. Všechny postavy byly velmi ploché. V první části románu, kdy byl Tom ještě dítě, se lidé v jeho okolí chovali normálně a uveritelně, ale poté, co nás děj knihy přenesl do dospělosti, už to byla jedna karikatura vedle druhé!!

Mé stručné hodnocení by mělo být spíše chápáno jako varování 😀

Pokračovat ve čtení Jean Michel Guenassia: Nezmar

Dva české romány

Už nevím, kdo mne na Patrika Hartla upozornil – mám dojem, že jsem s ním kdysi slyšela rozhovor na Radiožurnálu a pán mě dostal svým smíchem. Když jsem si pak leckde na internetu našla několik dalších rozhovorů s ním, tak jsem je nejdřív prosmála, ale posléze jsem si uvědomila, jak velmi chytrý a vtipný tento výstřední pán je. Trochu jsem se bála si od něj něco přečíst, protože jsem měla velká očekávání. Nakonec to nebyla taková pecka, jak jsem čekala, ale nebyl to ani velký průšvih, takže jsem jeho prvotinou určitě neskončila.

Pokračovat ve čtení Dva české romány

Helen Humphreys: Afterimage

Tento titul mi doporučila má oblíbená aplikace Goodreads. Jsem za to moc ráda, protože bych se jinak o této příjemné knize vůbec nedozvěděl. Historické romány příliš nevyhledávám, ale 19.století ještě zvládám. V tomto případě mě nalákalo hlavně to, že jednou z hlavních postav byla průkopnice umělecké fotografie volně inspirovaná skutečnou fotografkou.

 

Pokračovat ve čtení Helen Humphreys: Afterimage

Pasi Ilmari Jaaskelainen: Magický průvodce městem pod pahorkem

Laura Sněžná pro mě byla něco jako zjevení. Nechala jsem se tehdy nalákat přirovnáním k Lynchovi a Murakamimu a byla jsem pak velmi příjemně překvapená, protože jsem dostala něco úplně jiného a jinak úžasného 🙂 Nebrala jsem tehdy knihu nijak přehnaně vážně, dost jsem se pobavila – dětinská jména, vcelku vtipný příběh (no dobrá, připouštím, že zmizení staré dámy a některé příběhy členů klubu veselé nebyly, ale četla jsem to v době, kdy jsem asi byla rozpustile veselá 😀 ) – prostě dobrá zábava. Magický průvodce pro mne tedy byl povinnou četbou a zase se bohužel ukázalo, že jsem měla přehnaná očekávání. No co už, každý román nemůže být veledílo a já jsem asi dost náročná!

Pokračovat ve čtení Pasi Ilmari Jaaskelainen: Magický průvodce městem pod pahorkem

Peter Krištúfek: Atlas zabúdania

Tato kniha mne překvapila. Poté, co jsem dočetla Dům hluchého, jsem si chtěla od autora přečíst ještě nějaký román, tak jsem si vybrala Atlas. Nic jsem si o knize nezjistila a tak když jsem ji pak otevřela, byla jsem poněkud zmatena. Není to totiž vůbec román, ale spíše kronika stručně a neobvykle popisující historii Slovenska od roku 1914 do roku 2014.

Pokračovat ve čtení Peter Krištúfek: Atlas zabúdania

Sara Baume: Jasno lepo podstín zhyna

O této knize jsem vůbec nic nevěděla. Podle názvu jsem se domnívala, že se příběh odehrává na Balkáně. Během spolupráce s Balkánci jsem pochytila leccos ze srbochorvatské slovní zásoby, takže vím, co znamená slovo lepo. Odeonská obálka se jako vždy podařila a ta mě v mém přesvědčení také jen utvrdila. A ono bylo všechno úplně jinak!

Pokračovat ve čtení Sara Baume: Jasno lepo podstín zhyna