Michael Stavarič: Dny ohňů, dny spálenišť, dny popela

Román odehrávající se v neurčité době a nespecifikované zemi. Hlavní postava je dospívající chlapec vychovávaný podivínským strýcem v osadě obklopené lesy a poddolované chodbami po těžbě rudy, uhlí či zlata. Nebo všeho dohromady. Matka zemřela a na základě instrukcí právníkovi od ní chlapec dostává každý rok dopisy. Nejdřív mu je čtou strýc s tetou, pak si je čte sám a k těm starším se vrací. Jeho ani matčinu minulost dopisy nijak neosvětlí. Celý román je vůbec takový tajemný, o nikom se tam nic bližšího nedozvíme, vyprávění je spíš zaměřeno na popisy krajiny, zvyků místních lidí, strýček vzpomíná na dobu, kdy kraj prosperoval. Název románu odkazuje na událost, dalo by se říci svátek, kdy se v osadě pálily nepotřebné věci a všichni se tak očišťovali a zbavovali všeho zlého, starého a nepotřebného.

Continue reading Michael Stavarič: Dny ohňů, dny spálenišť, dny popela

Povídkové sbírky Margaret Atwood

Nedávno přečtený román Oryx and Crake od M. Atwood mě hodně nadchl. Než se pustím do čtení dalšího delšího románu, rozhodla jsem se přečíst její dvě povídkové sbírky – Stan a Dobré kosti. Povídky jsou spíše filozofického rázu, s minimem děje – jsou to spíš úvahy, postřehy, alegorie. Často jsou velmi vtipné, pár z nich je i vtipně zaměřeno proti mužům, v některých z nich mi úplně mluvila z duše🙂 Musím vyzvednou překlad – podíleli se na něm Miroslav Jindra a můj oblíbený Viktor Janiš. Myslím, že velká část mého nadšení z těchto krátkých děl se dá přičíst právě tomu úžasnému překladu. Stan je doplněn i o zajímavé ilustrace.

Continue reading Povídkové sbírky Margaret Atwood

Robert Holdstock: Les mytág

Už dlouho jsem nečetla žádný fantasy román. Stručný nástin děje u toho díla mě zaujal, tak jsem si knihu někdy loni v zimě koupila a jak už je mým dobrým zvykem, založila ji do knihovny s tím, že si ji brzy přečtu. Vzhledem k tomu, že jsem se původně domnívala, že budu letos číst převážně vlastní knihy a ne ty z veřejné knihovny (jenže já tam pokaždé najdu tolik zajímavých titulů – to prostě nejde odejít jen s jedním!!!😀 ), tak jsem po ní sáhla až nyní. Byl to velmi zajímavý zážitek. Přiznávám však, že ji patrně neocení každý – nejste-li podobně literárně orientováni, budete se pravděpodobně nudit nebo knihu brzy odložíte.

Continue reading Robert Holdstock: Les mytág

Xiaolu Guo: Já jsem Čína

Příběh odehrávající se na několika místech současně nás seznamuje s pohnutými osudy čínského disidenta Ťiena a jeho partnerky Mu. Jejich dopisy a deníkové záznamy se dostanou k britskému vydavateli a ten nevěda si s textem v neznámém jazyce rady, předá veškeré dokumenty překladatelce Ioně. Ta se s nečekaným zápalem pustí do práce, která ji pohltí a obohatí.

Continue reading Xiaolu Guo: Já jsem Čína

Sarah Waters: The Paying Guests/Platící hosté

Sarah Waters mám moc ráda. Už si přesně nepamatuji, jak jsem ji objevila, nicméně jsem ráda, že se to stalo. Ne všechna její díla bych zařadila mezi mé oblíbené. Velkým zklamá-ním pro mě byl Malý vetřelec – velmi čtivě napsané utrpení, z něhož jsem se ještě nějakou dobu vzpamatovávala🙂, ale na paní autorku jsem nezanevřela. Platící hosté se také bohužel nebudou řadit mezi mé oblíbené, ačkoliv to zpočátku tak vypadalo. Pro ty, kteří uvažují, že by si knihu přečetli, mám varování – prozradím vše, ještě si můžete rozmyslet, zda budete číst dál či ne😀

Continue reading Sarah Waters: The Paying Guests/Platící hosté

David Mitchell: The Bone Clocks

Další kniha z domácí knihovničky. Respektive z nočního stolku, na kterém se na ni vesele prášilo od loňského roku. Když jsem se v roce 2014 dozvěděla, že má mému oblíbenému autorovi vyjít nový román, nemohla jsem se dočkat a hned jsem si jej zakoupila v anglickém jazyce. Začala jsem číst začátkem roku 2015 a cca v březnu téhož roku jsem knihu zklamaně odložila. Letos jsem byla velmi rozpačitá z nejnovějšího r. Slade House (mé postřehy k románu zde), nicméně Mitchellova předchozí díla se mi tolik líbila, že jsem The Bone Clocks prostě dočíst musela. Loni jsem skončila na začátku třetího příběhu a kupodivu jsem si toho stále dost pamatovala. V předposlední kapitole proběhlo částečné shrnutí toho, co se doposud událo, takže jsem se nemusela ani moc vracet zpátky.

Continue reading David Mitchell: The Bone Clocks