Ráda se zaměřuji na romány o knihách, knihovnách a čtenářích. Pařížská knihovna navíc vychází ze skutečných událostí – Americká knihovna v Paříži /AMP/ stále existuje. Vznikla jako soukromá nadace během první světové války za účelem dodávání knih a časopisů vojákům bojujícím na evropské frontě. Knihovna funguje dodnes, od roku 2013 každoročně uděluje cenu významné knize napsané v angličtině na téma Francie nebo francouzština.
Román má dvě roviny – hrdinkou první je Pařížanka Odile, hlavní postavou té druhé je dívenka Lily z malého amerického města. Jejich osudy se v polovině 80 .let nečekaně spojí, když se Lily rozhodne, že vyzpovídá pro školní projekt svou tajemnou sousedku francouzského původu. Vznikne tak přátelství, ze kterého má větší prospěch Lily – Odile ji hlídá přes prázdniny, učí ji francouzsky, půjčuje jí knihy. Je pro ni velkou psychickou podporou, když jí zemře milovaná maminka a otec se znovu ožení.
Hlavní osou románu je nicméně příběh z Paříže. Odile je přijata na vysněné místo knihovnice v AMP. Její nadšení bylo až nakažlivé. Při čtení jsem si říkala, že aspoň polovinu její energie by potřebovaly ty leklé ryby zaměstnané v naší místní knihovně v oddělení pro dospělé. Paní v dětském oddělení se Odile vcelku přibližuje 🙂 Rodiče byli zpočátku proti – otec je významným policejním důstojníkem a je podle něj nedůstojné, aby jeho dcera pracovala. Odile má podporu pouze v Remym – bratru dvojčeti. Studuje práva, ale když Francie vstoupí do války s Německem, nechá se odvést na frontu. Otec se stále snaží Odile provdat, každý týden zve na nedělní oběd nějakého mladého policistu a byť se tomu Odile vzpírá, do jednoho z nich se přece jen zamiluje.
Za války se stává nebezpečnou i práce v knihovně. Než německá armáda obsadí Paříž, odesílají zaměstnanci balíky knih na frontu nebo je nosí do nemocnic. Většina zaměstnanců jsou cizinci a hrozí jim vyhoštění. Když židovští čtenáři nemohou svou milovanou knihovnu navštěvovat, nosí jim zaměstnanci knihy domů. Odile dlouho nechápe, kam se tito čtenáři najednou ztrácejí a proč.
Příběh Lily mě tolik nezaujal. Bylo mi líto, že jí zemřela maminka a uzavřený otec se o ni nezajímal. Když se podruhé oženil, neměla zprvu Lily svou macechu ráda. Navíc se brzy musela začít starat o mladší bratry, protože macecha trpěla depresemi a manželovým nezájmem. Naštěstí jim pomohla Odile – se starostí o domácnost, ale i s tím, že je přiměla spolu komunikovat. Nicméně příběh dospívající dívky byl v porovnání s Paříží za druhé světové války spíše nudný.
Romanticky laděná obálka je v tomto případě zavádějící, ale chápu, že se díky ní kniha prodává lépe, než kdyby na ní byli Židé, nacističtí důstojníci nebo hladovějící Pařížané. Byť jsou v knize lidé zamilovaní nebo po lásce toužící, je to hlavně příběh o lásce ke knihám a práci s nimi. O tom, jak důležití jsou přátelé – jak díky nim můžeme vidět svět jinak – jejich pomoc nám otevře oči a pomůže překonat nesnáze.
Velkou část knihy jsem přečetla ve vlaku na cestě do a z Budapešti. Byl to velmi příjemný víkend, na kterém jsem mimo jiné dostala i tip na zajímavou knihu – vypadá to, že zatím vyšla jen ve slovenském překladu, ale to pro mě není žádný problém 🙂 – https://www.databazeknih.cz/knihy/hamnet-473140
lostsoul2015 