Dnešním příspěvkem budu výjimečně od čtení odrazovat. Někdy touto dobou před dvěma lety jsem četla román Literární a koláčová společnost a domnívala jsem se, že mi tento román přinese podobný zážitek. Ooo jak jsem se spletla!!
Ráda se zaměřuji na romány o knihách, knihovnách a čtenářích. Pařížská knihovna navíc vychází ze skutečných událostí – Americká knihovna v Paříži /AMP/ stále existuje. Vznikla jako soukromá nadace během první světové války za účelem dodávání knih a časopisů vojákům bojujícím na evropské frontě. Knihovna funguje dodnes, od roku 2013 každoročně uděluje cenu významné knize napsané v angličtině na téma Francie nebo francouzština.
Pokračovat ve čtení Janet Skeslien Charles: Pařížská knihovna
Letos už třetí kniha vyprávěná mužem. To je u mě celkem neobvyklé. Ne že bych se jim vyhýbala, ale podvědomě si prostě vybírám knihy s ženskými postavami v hlavní roli. Mužské romány jsou patrně také často zasazeny do prostředí, o která se nezajímám. Ale vzhledem k tomu, že se letos chystám znovu číst Murakamiho, tak se tu minimalne jedna kniha s mužskou hlavní postavou objeví. Letos budu mít očividně rekordní rok 🙂
Kdysi jsem narazila na autorčinu krátkou prózu nazvanou The Housekeeper and the Professor a nechala se okouzlit její jednoduchostí. Mám dojem, že mě to tehdy i dojalo – starý profesor má poškozenou paměť a každý den je pro něj vše nové. Své pomocnici v domácnosti a jejímu desetiletému synovi vysvětluje různé matematické zákonitosti na příkladech z praktického života. Je to už spousta let, co jsem to četla a myslím, že je správná chvíle si to dílko připomenout. Minimalisticky na mě působil i tento román, který by měl u nás na podzim vyjít pod názvem Ostrov ztracených vzpomínek.
Pokračovat ve čtení Yoko Ogawa: The Memory Police / Ostrov bez pamäti
Vždycky jsem byla přesvědčena, že jsem tento román při prvním čtení dostatečně neocenila. Poprvé jsem ho četla v době, kdy jsem s nadšením hltala Murakamiho magicko-realistické příběhy. Sputnik toho nadpřirozena pro mě tehdy obsahoval příliš málo a tak jsem byla zklamaná. Teď se zase obávám, že až budu znovu číst ty, které se mi při prvním čtení tolik líbily, bude situace opačná 😀
Když budu v budoucnu tuto knihu chtít někomu doporučit, tak budu muset patrně pokaždé říct: „Četla jsem skvělou knihu o irském homosexuálovi, ale nepamatuji si, jak se jmenovala, ani kdo ji napsal!!“ Autor má totiž příjmení podobné mému oblíbenému filmovému režisérovi Danny Boyleovi a název románu se skutečně špatně pamatuje. Budu si ji tedy muset koupit a vystavit na nějakém čestném místě.
Knihy si vybírám podle námětu, kvůli oblíbenému autorovi, zajímavé historické postavě, o níž se v románu píše nebo místu, kde se román odehrává. Při tom množství knih, které čtu, se není čemu divit, že bývám i rozčarovaná a občas dokonce lituji, že jsem s knihou ztrácela čas. Takže se tu chci zmínit o několika, které do této spadají. Bohužel jsou to v tomto případě převážně knihy od českých autorů
Občas se Vám dostane do rukou kniha, o které už předem víte, že bude dobrá. A pak není jen „dobrá“, je úžasná!!! Takový skrytý poklad, který neprovázela žádná bombastická reklama, takže o něm bloggeři nepíší a přitom by si to zasloužil!!! A přesně takové je Ondaatjeho Nouzové osvětlení vydané roku 2018 nakladatelstvím Jonathan Cape pod názvem Warlight – kniha odehrávající se v tajemné atmosféře poválečného Londýna, která byla nominována na několik literárních cen. Do češtiny velmi dobře přeložil Jindřich Manďák.
Velmi milý příspěvek z blogu Incidental Comics výtvarníka Granta Snidera
lostsoul2015 