Dnešním příspěvkem budu výjimečně od čtení odrazovat. Někdy touto dobou před dvěma lety jsem četla román Literární a koláčová společnost a domnívala jsem se, že mi tento román přinese podobný zážitek. Ooo jak jsem se spletla!!
Dva romány o ztrátách a nálezech a o léčivé síle práce s půdou a jejími plody. A zase jsem pouhou náhodou paralelně četla knihy, které mají společné prvky, jichž jsem si při jejich výběru vůbec nevšimla. Navíc jsem si jejich četbu dobře načasovala – je tu podzim, doba, kdy se příroda ukládá k zimnímu spánku a všechno se aspoň na chvíli zdánlivě zklidňuje (než začne předvánoční shon, který rok od roku začíná dřív). Oba příběhy byly o zpomalení, hledání klidu, sbírání sil na nový začátek.
Domnívám se, že kdyby autorem románu nebyl muž, který napsal bestseller Předčítač, tak by Olga naprosto zapadla. A to by byla škoda, protože je to nenápadný skvost – příběh o silné ženě, která to v životě neměla jednoduché a musela se potýkat se spoustou problémů. Zažila obě světové války, ztratila všechny své blízké. Bylo to víceméně dost smutné, místy trochu rozvláčné, ale přesto je to skvost. Líbilo se mi, že je příběh vyprávěn z pohledu různých postav a poslední část románu tvoří dopisy a to já ráda 🙂
Další ekologický román od norské spisovatelky a scénáristky, nositelky literárních ocenění. Ve svých knihách se zabývá dopadem lidských aktivit na životní prostředí. Píše o tom, jak se lidstvo vyrovnává s ekologickými katastrofami, které samo způsobilo. Není to nic veselého, ale v každém jejím románu je vždycky světýlko na konci tunelu. Sice slabé, ale je tam. Pokud ho čtenář nevidí, tak by možná nebylo od věci pouvažovat o zkontrolování zraku 🙂
Kratší literární lahůdka nás zavede do Polska na začátek 80.let minulého století, nejdříve na venkovskou zemědělskou brigádu a posléze zpátky do města. Ubíjející letní brigáda je pro hlavního hrdinu vysvobozením před rozhodnutím, co dál se svým životem a tato část příběhu je poměrně idylická. Naopak z popisů šedivé zimní Varšavy člověka až mrazí v kostech. Jedrowski svou prvotinu vydal v roce 2020 pod názvem Swimming in the Dark. Do češtiny ji velice zdařile přeložil Ladislav Nagy.
Byla to pouhá náhoda, že se mi ve stejné době do ruky dostaly dva romány vyprávějící příběhy spisovatelů. Vůbec nic jsem o nich nevěděla, nic jsem si předem nezjistila. Děj prvního se začal odvíjet již před druhou světovou válkou, druhý byl víceméně ze současnosti. První román doma čekal na přečtení několik let, druhý jsem si vypůjčila v knihovně pár let poté, co se objevil na spoustě (aspoň mně to tehdy tak připadlo) literárních blogů.
Pokračovat ve čtení Lakuna & Neměnnost leopardích skvrn aneb Těžký život literátů
V románu z roku 2020 nás autor bere na cestu kolem světa trvající přes 2000 let. Vypráví příběh muže, který ztratil své milované ženy a děti a rozhodl se je pomstít. Moc jsem se těšila – předchozí Skrytá zuřivost srdce (více info zde: https://lostsoul2015.wordpress.com/2020/08/12/john-boyle-skryta-zurivost-srdce/ ) nasadila laťku velmi vysoko. Má očekávání bohužel zůstala nenaplněna. Zpočátku jsem byla nadšena, ale postupem času jsem začala přemýšlet, že přeskočím až na konec, abych se dozvěděla, jak to celé skončilo.
Pokračovat ve čtení John Boyne: Poutník před branami moudrosti
Křehké povídky ze současného Japonska na téma ztráta milované osoby. Už jsem je četla před spoustou let, inspiroval mě k tomu časopis Haarper´s Bazaar, který tehdy otiskl kratší povídku Moonlight Shadow. Bylo to v období před Harukim Murakamim, kdy jsem o japonské literatuře vůbec nic netušila a patrně jsem si myslela, že se jejich romány točí kolem samurajů a popisů krás jejich úchvatné přírody. Tehdy pro mě tyto povídky byly velkým překvapením a teď po letech mě znovu oslovily svým minimalismem a vhledem do ztrápené duše mladého člověka. A ještě mi to připomnělo podobně melancholicky laděný román Strange weather in Tokyo, k tomu se letos patrně také vrátím.
Pokračovat ve čtení Banana Yoshimoto: Kitchen / Úplněk a jiné povídky
Máte pocit, že vás už v literárním světě nic nepřekvapí; potěší a nadchne, ale nepřekvapí. A pak si přečtete nejnovější román autorky pozoruhodného díla Jonathan Strange a pan Norrell a jste absolutně nadšeni. Víceméně od třetiny knihy jsem si snad na každé stránce říkala, jak vůbec někoho napadne napsat příběh, jakým je Piranesi.
Autor románu pochází ze Sýrie a Ticho a vřava se tam dle popisku na obalu knihy také odehrává. Pro neznalého nepoučeného čtenáře by asi bylo obtížné zasadit děj na nějaké konkrétní místo. Město ani země nejsou nijak blíže určeny. Čtenář se může orientovat pouze podle arabsky znějících jmen. Děj se také odehrává v neurčité době. Fakt, že se jedná o velmi nedávnou minulost, se dá poznat jen podle toho, že úředníci používají počítače.
lostsoul2015 