Janet Skeslien Charles: Pařížská knihovna

Ráda se zaměřuji na romány o knihách, knihovnách a čtenářích. Pařížská knihovna navíc vychází ze skutečných událostí – Americká knihovna v Paříži /AMP/ stále existuje. Vznikla jako soukromá nadace během první světové války za účelem dodávání knih a časopisů vojákům bojujícím na evropské frontě. Knihovna funguje dodnes, od roku 2013 každoročně uděluje cenu významné knize napsané v angličtině na téma Francie nebo francouzština.

Pokračovat ve čtení Janet Skeslien Charles: Pařížská knihovna

Banana Yoshimoto: Kitchen / Úplněk a jiné povídky

Křehké povídky ze současného Japonska na téma ztráta milované osoby. Už jsem je četla před spoustou let, inspiroval mě k tomu časopis Haarper´s Bazaar, který tehdy otiskl kratší povídku Moonlight Shadow. Bylo to v období před Harukim Murakamim, kdy jsem o japonské literatuře vůbec nic netušila a patrně jsem si myslela, že se jejich romány točí kolem samurajů a popisů krás jejich úchvatné přírody. Tehdy pro mě tyto povídky byly velkým překvapením a teď po letech mě znovu oslovily svým minimalismem a vhledem do ztrápené duše mladého člověka. A ještě mi to připomnělo podobně melancholicky laděný román Strange weather in Tokyo, k tomu se letos patrně také vrátím.

Pokračovat ve čtení Banana Yoshimoto: Kitchen / Úplněk a jiné povídky

Octavia E. Butler: Podobenství o rozsévači

Tak na toto jsem se hodně těšila. Apokalypsa v nepříliš vzdálené budoucnosti – to já ráda 🙂 Nakonec jsem až tak nadšená nebyla, ale na autorku jsem v žádném případě nezanevřela. Napsala ještě několik oceněných sci-fi a některá z nich si ráda přečtu, jejich náměty vypadají velmi zajímavě a mají velmi slušná hodnocení.

Pokračovat ve čtení Octavia E. Butler: Podobenství o rozsévači

Gail Honeyman: Eleanor se má vážně skvěle

Jsou knihy, na které se těším a knihy, od kterých vůbec nic nečekám. A pak jsem překvapena, jaký poklad se mi doma skrýval a málem nepřečten byl odnesen do knihobudky 🙂 Po dočtení Eleanořina příběhu jsem si uvědomila, jaká je škoda, že některé knihy jsou chvíli populární a pak po nich ani pes neštěkne, byť by si zasloužily dlouholetou pozornost. Jsou chvíli in a pak je nahradí jiný titul a už se k nim málokdo vrátí. A tak pořád dokola. Občas je mi smutno po časech, kdy vycházelo méně knih a čtenáři si jich tak víc vážili. Více osudy hrdinů oblíbených románů prožívali, vyprávěli si o nich.

Pokračovat ve čtení Gail Honeyman: Eleanor se má vážně skvěle

Natalie Jenner: Spolek Jane Austenové

Pokud hledáte vhodnou odpočinkovou knihu na dlouhé podzimní a zimní večery, tak sáhněte po tomto románu, v němž čas na anglickém venkově pár měsíců po válce pomalu plyne, hlavní postavy jsou vesměs milí literatury milovní jedinci a jediného drobného vzrušení se nám dostane jen v kapitolách věnovaných hollywoodské hvězdě. Narazíme sice na pár zmínek o strastech poválečného života, například o smrti blízkých několika hlavních postav, ale nijak široce se nerozebírají. Je to skutečně příjemné čtení. O Jane Austen se tu toho moc nedozvíte, ale přenesete se do světa sympatických literárních nadšenců.

Pokračovat ve čtení Natalie Jenner: Spolek Jane Austenové

Emily Henry: Letní sázka / Beach Read

Díky Goodreads jsem se už dostala k vícero zajímavým kouskům. A vzhledem k tomu, že jsem letos v celkem krátké době přečetla několik romantických knih, usoudila aplikace, že bych v tom mohla pokračovat a nabídla mi tento velmi kladně hodnocený román. Na začátku jsem byla nadšena – dva spisovatelé – svět knih, to je moje. Ještě před polovinou četby však moje nadšení trochu polevilo, ale konec s tatínkovými dopisy pak můj celkový dojem naštěstí vylepšil.

Pokračovat ve čtení Emily Henry: Letní sázka / Beach Read

Alison Belsham: Tatérka

Tetování se mi líbí. Jak minimalistické v podobě geometrického tvaru nebo obrysu osoby či zvířete, tak i tetování japonského stylu přes celá záda. Ale pokud si někdy nějaké nechám udělat, tak to bude určitě z té první kategorie. Ať se tam dlouho netrápím a ať se to případně pak dá nějak lehce předělat či odstranit 🙂

Pokračovat ve čtení Alison Belsham: Tatérka

Yannick Grannecová: Bohyně malých vítězství

Další dlouho přehlížený titul z domácí knihovničky. Pamatuji si, že jsem si ho kdysi kupovala s velkým nadšením a pak se na něj delší dobu prášilo. A bohužel se i poměrně značně zmenšilo to původní nadšení. Zase jsem měla problém s tím, jak nesympatické mi byly všechny hlavní postavy. Knížku jsem četla snad tři měsíce a dočetla jen proto, že jsem si to dala do seznamu svých víkendových úkolů 😀

Pokračovat ve čtení Yannick Grannecová: Bohyně malých vítězství

Julie Caplin: Čajovna v Tokiu

Už jsem to tu psala víckrát, že z času na čas není od věci si přečíst něco diametrálně odlišného tomu, co obvykle čtete. Ale opravdu jen občas, tak třeba dvakrát za rok a ne třikrát během dvou měsíců 🙂 Čajovna je moje čtvrtá kniha od paní Caplin ze série Romantické útěky. A je to určitě to poslední, co jsem od ní četla, protože je to všechno na jedno brdo. Je pravda, že se příběhy vždy odehrávají v zajímavém prostředí – např. Brooklyn, Paříž, Island, Kodaň, Tokio….. a paní autorka ta prostředí umí velmi pěkně popsat. Dle informací na přebalu jejích knih se dozvíme, že jako PR ředitelka se několik let potloukala po Evropě a brala nejlepší žurnalisty zabývající se jídlem a pitím na novinářské exkurze, aby ochutnali gastronomické pochoutky v nejrůznějších městech. Takže je vidět, že ta místa opravdu zná a vybrala nám z nich to nejlepší. Ale všechny příběhy jsou napsané podle jednoho mustru a to je fakt otravné 😀

Pokračovat ve čtení Julie Caplin: Čajovna v Tokiu

Myla Goldberg: Pastva pro oči

94. Stará žena, New York, 1968

Deníkový zápis, červenec 1968: Cestou do práce jsem natrefila na starou ženu, seděla před setmělou výlohou restaurace, s parukou pečlivě nasazenou, nohy v černých punčocháčích zkřížené v kotnících, medailonek spočívající na beztvarých tmavých šatech ještě zdůrazňoval jejich podobnost s rubášem. Její velikánská kabela ležela na boku jako cosi mrtvého a ona upírala oči do dálky s výrazem někoho, kdo ví, že to, nač čeká, nikdy nepřijde. Použitelná byla jen první expozice, protože pak se mi roztřásla ruka. Zmocnila se mě taková jistota, že vidím svou budoucnost, že jsem se musela držet ze všech sil, abych tu opuštěnou postavu nepopadla a nedožadovala se: „Povězte mi to! Vrátí se někdy?“ Pohled na tuto ženu ve mně vyvolával stejné zoufalství, jaké mě naplnilo, když jsem tě počátkem týdne posadila na letadlo do Clevelandu. Vím, že chci-li, aby se podobný pocit už nikdy nevrátil, musí se něco změnit.

Pokračovat ve čtení Myla Goldberg: Pastva pro oči