Julie Caplin: Čajovna v Tokiu

Už jsem to tu psala víckrát, že z času na čas není od věci si přečíst něco diametrálně odlišného tomu, co obvykle čtete. Ale opravdu jen občas, tak třeba dvakrát za rok a ne třikrát během dvou měsíců 🙂 Čajovna je moje čtvrtá kniha od paní Caplin ze série Romantické útěky. A je to určitě to poslední, co jsem od ní četla, protože je to všechno na jedno brdo. Je pravda, že se příběhy vždy odehrávají v zajímavém prostředí – např. Brooklyn, Paříž, Island, Kodaň, Tokio….. a paní autorka ta prostředí umí velmi pěkně popsat. Dle informací na přebalu jejích knih se dozvíme, že jako PR ředitelka se několik let potloukala po Evropě a brala nejlepší žurnalisty zabývající se jídlem a pitím na novinářské exkurze, aby ochutnali gastronomické pochoutky v nejrůznějších městech. Takže je vidět, že ta místa opravdu zná a vybrala nám z nich to nejlepší. Ale všechny příběhy jsou napsané podle jednoho mustru a to je fakt otravné 😀

Pokračovat ve čtení Julie Caplin: Čajovna v Tokiu

Myla Goldberg: Pastva pro oči

94. Stará žena, New York, 1968

Deníkový zápis, červenec 1968: Cestou do práce jsem natrefila na starou ženu, seděla před setmělou výlohou restaurace, s parukou pečlivě nasazenou, nohy v černých punčocháčích zkřížené v kotnících, medailonek spočívající na beztvarých tmavých šatech ještě zdůrazňoval jejich podobnost s rubášem. Její velikánská kabela ležela na boku jako cosi mrtvého a ona upírala oči do dálky s výrazem někoho, kdo ví, že to, nač čeká, nikdy nepřijde. Použitelná byla jen první expozice, protože pak se mi roztřásla ruka. Zmocnila se mě taková jistota, že vidím svou budoucnost, že jsem se musela držet ze všech sil, abych tu opuštěnou postavu nepopadla a nedožadovala se: „Povězte mi to! Vrátí se někdy?“ Pohled na tuto ženu ve mně vyvolával stejné zoufalství, jaké mě naplnilo, když jsem tě počátkem týdne posadila na letadlo do Clevelandu. Vím, že chci-li, aby se podobný pocit už nikdy nevrátil, musí se něco změnit.

Pokračovat ve čtení Myla Goldberg: Pastva pro oči

Nina Špitálníková: Mezi dvěma Kimy – Na studiích v KLDR

Koreanistce Nině Špitálníkové se v letech 2011 a 2012 podařilo dostat na studijní pobyt do severokorejského Pchjongjangu. V knize vydané v roce 2017 u Nakladatelství Lidové noviny popisuje novodobé dějiny jedné z posledních bašt totalitního režimu. Orwellovo 1984 je proti tomu, co v knize popisuje, pohádkou pro děti.

Pokračovat ve čtení Nina Špitálníková: Mezi dvěma Kimy – Na studiích v KLDR

Caroline Wallace: Nalezení ztracené Marty

Kdybych někdy pracovala v knihkupectví, tak bych se snažila propagovat nenápadné knihy. Vystavila bych je ve výkladní skříni s mystifikující cedulkou informující potencionální kupce, že se jedná o titul týdne či měsíce 🙂 Dost knih, které jsou propagovány, si velkou pozornost nezaslouží a drobné zajímavé tituly, které by se mohly líbit spoustě čtenářů, se k nim prostě nedostanou. Martin příběh mezi takové tituly patří. Není to až tak úžasná kniha, ale větší popularita by jí neuškodila. Je to vcelku neobvyklé téma, navíc se zde objevují i odkazy na britskou popkulturu poloviny sedmdesátých let.

Pokračovat ve čtení Caroline Wallace: Nalezení ztracené Marty

Leslie Parry: Chrám divů

Konec devatenáctého století nebyl pro obyvatele New Yorku zrovna procházkou růžovou zahradou. Obyčejní nepříliš majetní lidé se museli živit, jak se dalo. Ve velkoměstech sice byla spousta příležitostí, jak si přivydělat, ale velmi často to byla nesmírně těžká, často podřadná a vždy velmi špatně placená práce. Do velkých měst se stahovali lidé, kteří trpěli různými druhy postižení – viditelnými i skrývanými. V autorčině prvotině se podíváme do zábavního podniku na Coney Islandu a do temných uliček Manhattanu a z několika zdánlivě nesouvisejících příběhů na konci vznikne celkový obraz. Takže zase jedna z mých oblíbených skládaček 🙂

Pokračovat ve čtení Leslie Parry: Chrám divů

Rachel Joyce: Obchodník s hudbou

Před pár lety jsem si na Colours of Ostrava potřebovala odpočinout od hudby a davů festivalových fanoušků a vydala se na obhlídku nedalekého obchodního centra Forum Nová Karolina (mám dojem, že tomu někteří místní říkají Fukušima!!) Největší klid byl tehdy v knihkupectví, ale nemohla jsem si nic odvézt – kdo by se s tím po zbytek festivalu vláčel – tak jsem si aspoň vyfotila pár titulů, které mě tam zaujaly. Obchodník s hudbou byl jedním z nich. A letos na podzim jsem si knihu konečně přečetla.

Pokračovat ve čtení Rachel Joyce: Obchodník s hudbou