Knihy přečtené v roce 2015
Knihy si vybírám podle námětu, kvůli oblíbenému autorovi, zajímavé historické postavě, o níž se v románu píše nebo místu, kde se román odehrává. Při tom množství knih, které čtu, se není čemu divit, že bývám i rozčarovaná a občas dokonce lituji, že jsem s knihou ztrácela čas. Takže se tu chci zmínit o několika, které do této spadají. Bohužel jsou to v tomto případě převážně knihy od českých autorů
Redaktoři z www.iliteratura.cz pro nás jako každý rok vybrali knihy, které bychom si letos v létě mohli s chutí přečíst. Krátce nastínili děj a velmi vtipně doporučili cílové skupině čtenářů. Myslím, že se jimi budu do budoucna inspirovat a budu to tu taky používat 😉 Několik zajímavých titulů jsem si tu našla a zapsala do patrně až mou smrtí končícího seznamu knih, které si jednou hodlám přečíst 🙂 Dá mi tu někdo vědět, zda ji/ho zde také něco zaujalo? Byla bych ráda 🙂
Občas se Vám dostane do rukou kniha, o které už předem víte, že bude dobrá. A pak není jen „dobrá“, je úžasná!!! Takový skrytý poklad, který neprovázela žádná bombastická reklama, takže o něm bloggeři nepíší a přitom by si to zasloužil!!! A přesně takové je Ondaatjeho Nouzové osvětlení vydané roku 2018 nakladatelstvím Jonathan Cape pod názvem Warlight – kniha odehrávající se v tajemné atmosféře poválečného Londýna, která byla nominována na několik literárních cen. Do češtiny velmi dobře přeložil Jindřich Manďák.
Rodinná sága, kterou Berliner Zeitung označil za nejvýznamnější polskou prózu počátku jednadvacátého století, je prvním autorčiným do češtiny přeloženým románem. Letos v červnu by měl vyjít další – Chmurdálie – volné pokračování Pískového vrchu, tentokrát přeložen Michaelou Benešovou. Těším se velmi, protože Pískový vrch považuji za velký literární zážitek.
Debut kanadské spisovatelky a muzikantky Emmy Hooper vyšel v roce 2014 a byl nominován na cenu Amazon.ca First Novel Award. Velmi slibně vypadá i její další román z roku 2018 – Our Homesick Songs na který se velmi těším. Její prvotina – tato nenápadná lahůdka – nás zavede do Kanady do doby těsně před druhou světovou válkou a posléze i do současnosti. Obě časové roviny se prolínají, stejně jako se prolíná skutečnost se snem a jedna milovaná bytost s druhou. Hlavními postavami jsou tři osmdesátníci, kteří si na sklonku života ještě chtějí splnit dávná přání.
Nedávno jsem narazila na článek Michaela Simmonse z června 2018 zabývající se tématem nových způsobů čtení v současné přetechnizované době, kdy jsme každodenně zahlcováni spoustou informací z mnoha zdrojů, převážně internetu. Článek nezavrhuje klasický způsob čtení, spíš se zaměřuje na to, jak číst knihy, které nečteme kvůli příběhu, ale pro poučení, kvůli osobnímu rozvoji. Já jsem bohužel k literatuře faktu ještě stále nedospěla, ale až se k tomu jednou dostanu, přijdou mi jeho rady vhod. Pro mě jsou velmi zajímavé a inovativní, byť ne se vším jsem se ztotožnila 🙂 Článek v anglickém jazyce následuje pod ilustračním obrázkem. Mohla jsem použít fotografii své knihovny, ale není zdaleka tak fotogenická jako ty, které jsou použity ve zdrojovém článku 🙂
Pokračovat ve čtení Způsob, jakým čteme knihy, prozrazuje hodně o naší inteligenci
Poslední dobou jsem velmi nesoustředěná čtenářka – mám rozečtenou spoustu knih a místo abych některou konečně dočetla, začínám číst další. Tento týden se mi konečně podařilo jakž takž zklidnit a dočetla jsem dokonce tři tituly. Obvykle se tu zmiňuji o tom, že přečtené knihy měly něco společného. Tentokrát jsem na žádný společný prvek nepřišla – horror, román o nestárnoucím muži a novela o nudném mladíkovi 🙂
Román o rodině Turnerových nás zavede do USA do let 1918/19. Ocitneme se v prostředí vaudevillu nedlouho předtím, než ho v oblíbenosti předstihl film. Kromě zpočátku pohnutého osudu sester Turnerových se dočteme i o společenských problémech, z nichž některé jsou bohužel dodnes aktuální – rasová nesnášenlivost, nerovné postavení mužů a žen, předsudky vůči ženám toužícím po vzdělání.
Nedávno jsem na stránce Martinusu objevila vtipný příspěvek Zdeňka Gotharda věnovaný běžným čtenářským návykům. Dovoluji si ho zde odcitovat 🙂
Pokračovat ve čtení 5 věcí, které při čtení děláme (a možná si je ani neuvědomujeme)
Jednou za čas nikomu neuškodí četba něčeho nenáročného. Pojízdný krámek snů je mým třetím setkáním s Jenny Colgan a mám pocit, že v jejím případě bude platit oblíbené rčení „Do třetice všeho dobrého i zlého“. Je to vcelku kvalitní červená knihovna a až si zase budu znovu chtít přečíst něco podobného, nebudu riskovat zklamání a vrátím se k jejím knihám, které už jsem přečetla 🙂 s ničím novým a převratným se už v jejich dalších románech patrně nesetkám. Ušetřím si tak zbytečné zklamání.
lostsoul2015 