Když budu v budoucnu tuto knihu chtít někomu doporučit, tak budu muset patrně pokaždé říct: „Četla jsem skvělou knihu o irském homosexuálovi, ale nepamatuji si, jak se jmenovala, ani kdo ji napsal!!“ Autor má totiž příjmení podobné mému oblíbenému filmovému režisérovi Danny Boyleovi a název románu se skutečně špatně pamatuje. Budu si ji tedy muset koupit a vystavit na nějakém čestném místě.
Špatná volba
Knihy si vybírám podle námětu, kvůli oblíbenému autorovi, zajímavé historické postavě, o níž se v románu píše nebo místu, kde se román odehrává. Při tom množství knih, které čtu, se není čemu divit, že bývám i rozčarovaná a občas dokonce lituji, že jsem s knihou ztrácela čas. Takže se tu chci zmínit o několika, které do této spadají. Bohužel jsou to v tomto případě převážně knihy od českých autorů
Čtení na léto 2020
Redaktoři z www.iliteratura.cz pro nás jako každý rok vybrali knihy, které bychom si letos v létě mohli s chutí přečíst. Krátce nastínili děj a velmi vtipně doporučili cílové skupině čtenářů. Myslím, že se jimi budu do budoucna inspirovat a budu to tu taky používat 😉 Několik zajímavých titulů jsem si tu našla a zapsala do patrně až mou smrtí končícího seznamu knih, které si jednou hodlám přečíst 🙂 Dá mi tu někdo vědět, zda ji/ho zde také něco zaujalo? Byla bych ráda 🙂
Michael Ondaatje: Nouzové osvětlení
Občas se Vám dostane do rukou kniha, o které už předem víte, že bude dobrá. A pak není jen „dobrá“, je úžasná!!! Takový skrytý poklad, který neprovázela žádná bombastická reklama, takže o něm bloggeři nepíší a přitom by si to zasloužil!!! A přesně takové je Ondaatjeho Nouzové osvětlení vydané roku 2018 nakladatelstvím Jonathan Cape pod názvem Warlight – kniha odehrávající se v tajemné atmosféře poválečného Londýna, která byla nominována na několik literárních cen. Do češtiny velmi dobře přeložil Jindřich Manďák.
Joanna Batorová: Pískový vrch
Rodinná sága, kterou Berliner Zeitung označil za nejvýznamnější polskou prózu počátku jednadvacátého století, je prvním autorčiným do češtiny přeloženým románem. Letos v červnu by měl vyjít další – Chmurdálie – volné pokračování Pískového vrchu, tentokrát přeložen Michaelou Benešovou. Těším se velmi, protože Pískový vrch považuji za velký literární zážitek.
Etta and Otto and Russel and James
Debut kanadské spisovatelky a muzikantky Emmy Hooper vyšel v roce 2014 a byl nominován na cenu Amazon.ca First Novel Award. Velmi slibně vypadá i její další román z roku 2018 – Our Homesick Songs na který se velmi těším. Její prvotina – tato nenápadná lahůdka – nás zavede do Kanady do doby těsně před druhou světovou válkou a posléze i do současnosti. Obě časové roviny se prolínají, stejně jako se prolíná skutečnost se snem a jedna milovaná bytost s druhou. Hlavními postavami jsou tři osmdesátníci, kteří si na sklonku života ještě chtějí splnit dávná přání.
Způsob, jakým čteme knihy, prozrazuje hodně o naší inteligenci
Nedávno jsem narazila na článek Michaela Simmonse z června 2018 zabývající se tématem nových způsobů čtení v současné přetechnizované době, kdy jsme každodenně zahlcováni spoustou informací z mnoha zdrojů, převážně internetu. Článek nezavrhuje klasický způsob čtení, spíš se zaměřuje na to, jak číst knihy, které nečteme kvůli příběhu, ale pro poučení, kvůli osobnímu rozvoji. Já jsem bohužel k literatuře faktu ještě stále nedospěla, ale až se k tomu jednou dostanu, přijdou mi jeho rady vhod. Pro mě jsou velmi zajímavé a inovativní, byť ne se vším jsem se ztotožnila 🙂 Článek v anglickém jazyce následuje pod ilustračním obrázkem. Mohla jsem použít fotografii své knihovny, ale není zdaleka tak fotogenická jako ty, které jsou použity ve zdrojovém článku 🙂
Pokračovat ve čtení Způsob, jakým čteme knihy, prozrazuje hodně o naší inteligenci
Nějak mi to čtení poslední dobou nejde
Poslední dobou jsem velmi nesoustředěná čtenářka – mám rozečtenou spoustu knih a místo abych některou konečně dočetla, začínám číst další. Tento týden se mi konečně podařilo jakž takž zklidnit a dočetla jsem dokonce tři tituly. Obvykle se tu zmiňuji o tom, že přečtené knihy měly něco společného. Tentokrát jsem na žádný společný prvek nepřišla – horror, román o nestárnoucím muži a novela o nudném mladíkovi 🙂
Juliette Fay: Senzační sestry Turnerovy
Román o rodině Turnerových nás zavede do USA do let 1918/19. Ocitneme se v prostředí vaudevillu nedlouho předtím, než ho v oblíbenosti předstihl film. Kromě zpočátku pohnutého osudu sester Turnerových se dočteme i o společenských problémech, z nichž některé jsou bohužel dodnes aktuální – rasová nesnášenlivost, nerovné postavení mužů a žen, předsudky vůči ženám toužícím po vzdělání.
5 věcí, které při čtení děláme (a možná si je ani neuvědomujeme)
Nedávno jsem na stránce Martinusu objevila vtipný příspěvek Zdeňka Gotharda věnovaný běžným čtenářským návykům. Dovoluji si ho zde odcitovat 🙂
Čtení se na první pohled zdá jako naprosto klidná a nenáročná činnost, u které dokonce mnoho z nás působí elegantně a intelektuálně. To vše se ale může velice rychle změnit. Jak?Pokračovat ve čtení 5 věcí, které při čtení děláme (a možná si je ani neuvědomujeme)