Knihy přečtené v roce 2015
Poslední dobou jsem velmi nesoustředěná čtenářka – mám rozečtenou spoustu knih a místo abych některou konečně dočetla, začínám číst další. Tento týden se mi konečně podařilo jakž takž zklidnit a dočetla jsem dokonce tři tituly. Obvykle se tu zmiňuji o tom, že přečtené knihy měly něco společného. Tentokrát jsem na žádný společný prvek nepřišla – horror, román o nestárnoucím muži a novela o nudném mladíkovi 🙂
Román o rodině Turnerových nás zavede do USA do let 1918/19. Ocitneme se v prostředí vaudevillu nedlouho předtím, než ho v oblíbenosti předstihl film. Kromě zpočátku pohnutého osudu sester Turnerových se dočteme i o společenských problémech, z nichž některé jsou bohužel dodnes aktuální – rasová nesnášenlivost, nerovné postavení mužů a žen, předsudky vůči ženám toužícím po vzdělání.
Nedávno jsem na stránce Martinusu objevila vtipný příspěvek Zdeňka Gotharda věnovaný běžným čtenářským návykům. Dovoluji si ho zde odcitovat 🙂
Pokračovat ve čtení 5 věcí, které při čtení děláme (a možná si je ani neuvědomujeme)
Jednou za čas nikomu neuškodí četba něčeho nenáročného. Pojízdný krámek snů je mým třetím setkáním s Jenny Colgan a mám pocit, že v jejím případě bude platit oblíbené rčení „Do třetice všeho dobrého i zlého“. Je to vcelku kvalitní červená knihovna a až si zase budu znovu chtít přečíst něco podobného, nebudu riskovat zklamání a vrátím se k jejím knihám, které už jsem přečetla 🙂 s ničím novým a převratným se už v jejich dalších románech patrně nesetkám. Ušetřím si tak zbytečné zklamání.
Poslední knihou loňského roku byl do češtiny dosud nepřeložený Milkman. První letošní jsou novely mého oblíbeného Michela Fabera přeložené mým dalším oblíbencem Viktorem Janišem. Z Milkmana jsem byla velmi zmatena, ale Faberovy novely mě nadchly a jsem ráda, že jsem zrovna touto knihou zahájila literární rok 🙂
Na Rádiu Wave nedávno odvysílali velmi pěkný pořad shrnující zajímavé knihy, které vyšly v roce 2019 – k poslechu zde: Knihy roku Rádia Wave
Některé z nich jsem přečetla, na jiné se teprve chystám. Ne vždy jsem s jejich hodnocením souhlasila, ale líbilo se mi, že se při hodnocení sešli lidé s různými názory, rozhodně to stojí za poslech.
Občas se mi podaří půjčit si v knihovně při jedné návštěvě knihy, které něco spojuje. Tentokrát to byla voda. V jednom románu jí byl nedostatek, ve druhém jí byla naopak všude kolem ostrova velká spousta.
Občas si nějakou knihu vyberu proto, že mě zaujme obálkou. V tomto případě mě zaujal i poměrně komplikovaný název. Vůbec jsem nečekala, že se mi do ruky dostane takový nenápadný drahokam. Za mě určitě jeden z největších literárních zážitků letošního roku.
Na přebalu knihy jsem se dozvěděla, že T. Kinnunen pochází ze severofinského města Kuusamo. V současnosti učí finský jazyk a literaturu na gymnáziu v jihofinském Turku. Před několika lety navštěvoval kurz tvůrčího psaní a v závěru kurzu se ho vyučující zeptal: „Poslyš, Tommi, ty tvoje povídky, nejsou to náhodou spíš kapitoly z románu?“ A tak prý vzniklo Čtyřcestí, románová prvotina, které se ve Finsku prodalo už přes 50000 výtisků a byla přeložena do 14 jazyků. Kromě toho získala výroční cenu finských knihkupců Thank You for the Book, novinářskou cenu Best Book of 2014 Award a Young Alexis Kivi Prize a byla nominována na cenu Finlandia (kniha v ČR vyšla v roce 2015 díky nakladatelství Argo, přeložila ji Lenka Fárová)
Bored Panda mě tentokrát potěšila zveřejněním úžasných literárních vtípků, jejichž autorem je John Atkinson, stojící za webem wrong hands. Jeho vtipy jsou velmi chytré, často stěžejní díla převážně anglosaské provenience nezesměšňuje – přistupuje k nim s láskou a nadhledem 🙂
lostsoul2015 