Filmy zhlédnuté v roce 2015
Předposlední loňská kniha a také jedna z nejlepších, co jsem v uplynulém roce přečetla. Můj oblíbený autor nezklamal – napsal velmi vtipný příběh o spisovateli prožívajícím krizi nejen tvůrčí, ale také partnerskou. Děj románu se odehrává během několika málo dní, v nichž se hlavní hrdina octne na horské dráze a jeho dosavadní život je najednou v troskách.
Březen – měsíc knihy. Moc jsem toho nepřečetla, protože jsem měla rozečtené tituly, jež mne nechytily za srdce. Ale filmová bilance je poměrně slušná 🙂 Podobně tomu bude patrně i v dubnu 🙂
Co jsem začala pracovat ve Vídni, tak bohužel nechodím do biografu tak často, jak jsem byla zvyklá. Mé oblíbené Burg Kino promítá filmy v angličtině s německými titulky, ale bohužel jen několik málo filmů pořád dokola. A se zpožděním! Česká distribuce je k mému velkému překvapení rychlejší. Nicméně díky tomuto zpoždění jsem viděla svůj první „vídeňský film“ Příchozí. Ten mi v ČR utekl a moc mě to tehdy mrzelo.
Loni jsem tu o filmech nepsala. Viděla jsem jich tolik, že jsem to očividně nestíhala 🙂 Zúčastnila jsem se dvou filmových festivalů a kromě žhavých novinek jsem zhlédla i pár úžasných britských komedií z 50. let a i pár animovaných dětských. Letos toho kvůli práci tolik nestihnu, ale o to víc si to vychutnám, protože každá návštěva biografu bude letos taková malá odměna 🙂
V říjnu mi v místním biografu po dlouhé době udělali velkou radost 🙂 V létě jsem navštěvovala filmové festivaly, na kterých jsem viděla minimálně 20 filmů a cítila jsem, že jsem už možná trochu přesycená. Navíc bylo horko, s čímž patrně také počítali a dopřáli nám, filmovým fanouškům, trochu toho volna. A také určitě chtěli, abychom se tím víc těšili na podzim, kdy nám začnou ty pravé žně 🙂
Pokračovat ve čtení Filmový říjen – měsíc, kdy jsem se málem nastěhovala do místního biografu 🙂
Podle životopisu písničkářky Patti Smith vznikne nový televizní seriál. Oznámila to stanice Showtime, která získala práva na adaptaci knihy. Vzpomínková próza Just Kids, v níž Smith popisuje především svůj vztah s fotografem Robertem Mapplethorpem, roku 2010 ve Spojených státech obdržela prestižní Národní knižní cenu. V Česku ji o rok později v překladu Jaroslava Riedela vydalo nakladatelství Dokořán pod názvem Jsou to jen děti.
Pokračovat ve čtení Americká televize zfilmuje životopis Patti Smith, bude z něj seriál
Velmi vtipný fejeton Ivy Roze z Hospodářských novin. S lecčím z něj jsem se ztotožnila 🙂
Na festival do Karlových Varů jezdím již několik let. Je to taková třešinka na dortu, odměna za dlouhých dvanáct měsíců čekání. Festivalem každý rok oficiálně začíná léto. Několik bezstarostných dní vyplněných mou oblíbenou aktivitou – sledováním filmů 🙂
V květnu jsem byla v biografu jen čtyřikrát. To je málo, pevně věřím tomu, že červnová nabídka bude lákavější. A pokud ne, tak si to vynahradím v červenci na festivalech a zahltím blog spoustou informací o úžasných filmech, bez jejichž znalosti by filmový fanoušek prostě nemohl žít 🙂
Filmový duben jsem zahájila filmem režiséra Marca Provosta Violette o francouzské autorce velmi otevřených, na svou dobu odvážných románů. Violette Leduc celý život trpěla tím, že byla nemanželské dítě, měla komplikovaný vztah s matkou – měla pocit, že ji její přízeň dusí. Byla bisexuálka, muži si jí nevšímali kvůli její ošklivosti (ale mně nějak extra ošklivá nepřipadala, žádná krasavice to nebyla, podle mě spíš potenciální partnery obou pohlaví odpuzovala svou úpěnlivou snahou o vztah, svým věčným zoufáním, negativitou), ženy se bály homosexuálního vztahu, který byl v té době absolutně nepřípustný. O homosexualitě mužů se v té době vědělo a ve Francii kvůli ní muži nebyli perzekuováni jako například v UK, ale padesátá léta byla padesátá léta! Violette rukopis svého prvního románu odnesla k posouzení Simone de Beauvoir, kterou milovala. Jejich vztah nikdy nebyl naplněn. Simone ji v tvorbě všemožně podporovala. Violettiny knihy díky jejich šokujícím erotickým scénám byly trnem v oku cenzorů. Část románu Ravages musela být z knihy odstraněna, po rozhodnutí cenzorů se Violette zhroutila. Film se mi líbil hodně – klasická artová záležitost – vyprávěn pomalým tempem, dlouhé záběry, důraz na rozhovorech – jako divadelní hra. Nenašla jsem nikde žádnou informaci o tom, že by u nás vyšel některý z jejích románů. Není se čemu divit – komunisté by nedovolili vydat erotický román a v současnosti čtenáři preferují plytké romány tipu 50 shades of grey – Violettiny romány by pro ně byly příliš náročné!!
lostsoul2015 