Dnešním příspěvkem budu výjimečně od čtení odrazovat. Někdy touto dobou před dvěma lety jsem četla román Literární a koláčová společnost a domnívala jsem se, že mi tento román přinese podobný zážitek. Ooo jak jsem se spletla!!
It is hard to put into words the belief that I have in music. To me, it is god. A divine mystery in whose power I will forever hold an unconditional trust.
V době dospívání jsem měla ráda grunge – mými největšími oblíbenci byly kapely Pearl Jam a Alice in Chains. K tomuto stylu mě přivedla Nirvana – v té době jsme doma měli MTV a tam se objevil ošklivý videoklip ke strašlivě hlasité písni Smells Like Teen Spirit. Moje angličtina v té době byla na velmi nízké úrovni, vůbec jsem netušila, co to znamená. Ale nějak mě to přesto zaujalo a začala jsem toho poslouchat víc. Smrt Kurta Cobaina mě tehdy dost zasáhla a od té doby také nemám ráda houslového virtuose Hudečka. Ten tehdy prohlásil, že nechápe, proč mladí lidé oplakávají někoho, kdo se proslavil hraním nemelodické povrchní hudby a drogovými skandály!! Byli jsme mladí, neklidní a vyznávali úplně jiné hodnoty než duchem starý houslista! Příští rok od Cobainovy smrti uplyne 30 let!
Pokračovat ve čtení Dave Grohl: The Storyteller / Tales of Life and Music
Už dlouho jsem se při čtení tolik nepobavila. Byť se hlavní postavě v životě příliš nedařilo, byl její příběh vyprávěn s humorným nadhledem. Elizabeth Zottová byla velmi přímočará, v osobním životě bych s někým takovým měla velký problém :). Dost lidí by ji mohlo považovat i za suchopárnou, nudnou – do této skupiny se nakonec řadím i já 😀 Přesto jsem si ji oblíbila a velmi jí fandila. Byla velkou bojovnicí za rovnoprávnost žen, v Americe na přelomu 50. a 60.let bylo skutečně za co bojovat!! Mužské postavy byly v románu vylíčeny jako nejhorší z nejhorších, snad kromě Calvina, doktora Masona a Waltera. Není to vůči mužům obecně příliš fér, takže kdo má pocit, že to bude příliš feministické a nedokáže se povznést nad nadsázku, tak by se této knize měl raději vyhnout.
Obrázek na obale českého vydání slibuje příjemné vyprávění odehrávající se na japonském venkově. Je to trochu zavádějící – příběh se odehrává na předměstí Tokia převážně za druhé světové války. Nicméně vypravěčka – prostá venkovská dívka pracující jako služebná dobře situované rodiny – si války příliš nevšímá. Má plné ruce práce se starostí o dům a „svou“ rodinu.
Dva romány o ztrátách a nálezech a o léčivé síle práce s půdou a jejími plody. A zase jsem pouhou náhodou paralelně četla knihy, které mají společné prvky, jichž jsem si při jejich výběru vůbec nevšimla. Navíc jsem si jejich četbu dobře načasovala – je tu podzim, doba, kdy se příroda ukládá k zimnímu spánku a všechno se aspoň na chvíli zdánlivě zklidňuje (než začne předvánoční shon, který rok od roku začíná dřív). Oba příběhy byly o zpomalení, hledání klidu, sbírání sil na nový začátek.
Domnívám se, že kdyby autorem románu nebyl muž, který napsal bestseller Předčítač, tak by Olga naprosto zapadla. A to by byla škoda, protože je to nenápadný skvost – příběh o silné ženě, která to v životě neměla jednoduché a musela se potýkat se spoustou problémů. Zažila obě světové války, ztratila všechny své blízké. Bylo to víceméně dost smutné, místy trochu rozvláčné, ale přesto je to skvost. Líbilo se mi, že je příběh vyprávěn z pohledu různých postav a poslední část románu tvoří dopisy a to já ráda 🙂
Další ekologický román od norské spisovatelky a scénáristky, nositelky literárních ocenění. Ve svých knihách se zabývá dopadem lidských aktivit na životní prostředí. Píše o tom, jak se lidstvo vyrovnává s ekologickými katastrofami, které samo způsobilo. Není to nic veselého, ale v každém jejím románu je vždycky světýlko na konci tunelu. Sice slabé, ale je tam. Pokud ho čtenář nevidí, tak by možná nebylo od věci pouvažovat o zkontrolování zraku 🙂
Kratší literární lahůdka nás zavede do Polska na začátek 80.let minulého století, nejdříve na venkovskou zemědělskou brigádu a posléze zpátky do města. Ubíjející letní brigáda je pro hlavního hrdinu vysvobozením před rozhodnutím, co dál se svým životem a tato část příběhu je poměrně idylická. Naopak z popisů šedivé zimní Varšavy člověka až mrazí v kostech. Jedrowski svou prvotinu vydal v roce 2020 pod názvem Swimming in the Dark. Do češtiny ji velice zdařile přeložil Ladislav Nagy.
Byla to pouhá náhoda, že se mi ve stejné době do ruky dostaly dva romány vyprávějící příběhy spisovatelů. Vůbec nic jsem o nich nevěděla, nic jsem si předem nezjistila. Děj prvního se začal odvíjet již před druhou světovou válkou, druhý byl víceméně ze současnosti. První román doma čekal na přečtení několik let, druhý jsem si vypůjčila v knihovně pár let poté, co se objevil na spoustě (aspoň mně to tehdy tak připadlo) literárních blogů.
Pokračovat ve čtení Lakuna & Neměnnost leopardích skvrn aneb Těžký život literátů
Prvotina autorky japonského původu nás zavede do současného Tokia do víceméně typické mladé rodiny. Manžel je v práci do pozdních večerních hodin a i po příchodu domů čte v mobilu pracovní e-maily. Žena by byla ráda, kdyby se jí a dětem aspoň chvíli věnoval. Téma je mi velice vzdálené, přesto jsem si čtení užila. Ačkoliv přiznávám, že kdyby se kniha odehrávala na Slovensku nebo v Německu, tak bych se o ni nezajímala. Nalákala mě hlavně má oblíbená exotická destinace a příslib zajímavého debutu.
lostsoul2015 