Dětské knihy, které by si měl přečíst každý dospělý

Na stránce časopisu The Guardian jsem nedávno narazila na článek o dětských knihách, které bychom si měli přečíst i my dospělí. Jsou to všechno tituly známé dětem v angloamerickém světě. Přemýšlela jsem, kterou českou dětskou knihu by si měli přečíst dospělí čtenáři u nás. Napadly mě nějaké Ladovky (Bubáci a hastrmani) a pak jsem při procházení svého profilu na Databázi knih narazila na knihu Bubetka a Smítko

Z knih, o kterých se v článku píše, bych si už delší dobu chtěla přečíst Where The Wild Things Are (v českém překladu Tam, kde žijí divočiny). Podle knihy byl v roce 2009 natočen stejnojmenný film Max a příšerky (v angličtině Where The Wild Things Are)

A možná si nakonec přečtu všechny. I tu „naši“ Bubetku a Smítka 🙂

Reklamy

Taylor Jenkins Reed: Daisy Jones & The Six

Další kniha, kterou jsem si přečetla díky doporučením na Goodreads. Hodně se tam psalo o tom, jak je ten román úžasný a posléze jsem se dočetla, že se ho Reese Witherspoon chystá zfilmovat. Měla by vzniknout třináctidílná série, jsem zvědavá, kdo ztvární hlavní postavy. Pod vlivem filmu Zrodila se hvězda jsem si do postavy Billyho Dunnea promítla Bradleyho Coopera, pro roli Daisy by se mi líbila zpěvačka Florence Welch nebo dívka podobná ilustracím Ivony Knechtlové – zde její profil na Instagramu.

Paolo Cognetti: Osm hor

Mé druhé setkání s velmi zajímavým italským autorem. Ono mělo být původně první, protože jsem měla za to, že jsem si román zamluvila v knihovně a stále čekala, až mi dojde upozornění, že si ho mohu vyzvednou. Stále nepřicházelo, tak jsem se s Paolem Cognettim seznámila v románu Sofia chodí vždy v čiernom.

Kaspar Colling Nielsen: Mount Kodaň

Druhé čtenářské setkání se zajímavým současným dánským autorem. Ve své prvotině, za niž dostal cenu pro začínající spisovatele Danske Banks Debutantpris, nás seznamuje s fenomenálním lidským výtvorem – 3500m vysokou horou budovanou více než 200 let na okraji Kodaně. Autor se převážně zabývá dopadem stavby na život v Dánsku. Román se také objevil na divadelních prknech v Kodani a v Praze.

Rachel Kadish: Váha inkoustu

Romány skládačky patří mezi moje nejoblíbenější. Ta radost, když objevíte propojení jednotlivých příběhů a najednou vše zapadne na své místo. Někdy na to nepřijdete sami, ale laskavý autor či autorka na konci vše odhalí i pro méně chápavé nebo ty, kteří ten kulturní či literární přehled nemají až tak rozsáhlý.

Pokušení být šťastní

Hlavní hrdina románu Lorenza Maroneho je sedmdesátiletý Cesare. Je vdovec, má dvě dospělé děti a jedno vnouče. Žije v paneláku v Neapoli.  Pravidelně se schází s prostitutkou Rosettou, ale jinak se lidem spíše vyhýbá. V životě udělal několik chybných rozhodnutí, vzal si ženu, kterou nemiloval a dokonce s ní měl i dvě děti, protože to tehdy považoval za správné.

Hiro Arikawa: The Travelling Cat Chronicles

Ačkoliv jsem psí osoba, kočky mám taky hodně ráda a baví mě o nich číst. Jednu japonskou kočičí knihu jsem už kdysi četla ( Kočičí host) ale příliš nadšená jsem z ní tehdy nebyla. Ale „Deník kocoura cestovatele“ měl velmi dobrá hodnocení a na obalu se o něm píše coby o mezinárodním bestselleru, tak jsem se do toho pustila a nelituji.

O ženě, která naučila Američany číst

Průkopnice paperbacku v USA Betty Ballantine neplnila pravidelně titulní stránky novin. Přesto se ale víc než kdo jiný zasloužila o čtenářskou revoluci na novém kontinentě. Zpráva o jejím úmrtí proto neprošla bez povšimnutí. Ballantine zemřela 12. února v New Yorku v úctyhodných 99 letech. Svůj život zasvětila knihám, a to hlavně těm paper-backovým. Nebyla ženou z plakátu, ale dámou v pozadí, šedou eminencí, bez které by knižní svět dnes vypadal dozajista jinak.

 

Komplikované ženy

Poslední dobou čtu převážně romány o výrazných ženách, muži jsou v menšině. Poslední „mužský“ román se mi nelíbil, hlavní hrdina (Matthew Prior z knihy Finanční životy básníků) mi byl nesympatický a příběh naivní až hloupý, takže zůstanu dál u svých žen 🙂 a třeba si ke mně nějaký zajímavý příběh s mužským hrdinou cestu najde. Když nad tím tak přemýšlím, tak bych se v brzké době neměla vracet k Murakamimu, jeho muži mě vždycky trochu iritovali 🙂

Seznámení s Amorem Towlesem

Mé první setkání s tímto současným americkým spisovatelem proběhlo prostřednictvím románu Gentleman v Moskvě. Myslela jsem si, že to bude o Britovi, který pracuje v tajných službách, díky nimž se dostal do SSSR. Říkala jsem si, že by to mohlo být zajímavé téma, tak jsem si knihu půjčila. Nechápu, jak je možné, že zrovna já – čtenářka, která si nejdřív titul „prolustruje“ na Databázi knih i na Goodreads – jsem začala číst knihu na základě nějakého pomateného předpokladu 🙂 Jaké pak bylo mé překvapení, když jsem přišla na to, jak moc jsem se mýlila 😀