Nedávno jsem na stránce Martinusu objevila vtipný příspěvek Zdeňka Gotharda věnovaný vtipným čtenářským návykům. Dovoluji si ho zde odcitovat 🙂
Čtení se na první pohled zdá jako naprosto klidná a nenáročná činnost, u které dokonce mnoho z nás působí elegantně a intelektuálně. To vše se ale může velice rychle změnit. Jak?
Pokračovat ve čtení 5 věcí, které při čtení děláme (a možná si je ani neuvědomujeme)
Jednou za čas nikomu neuškodí četba něčeho nenáročného. Pojízdný krámek snů je mým třetím setkáním s Jenny Colgan a mám pocit, že v jejím případě bude platit oblíbené rčení „Do třetice všeho dobrého i zlého“. Netvrdím, že to bylo špatné. Z mého pohledu je to vcelku kvalitní červená knihovna. Až si zase budu znovu chtít přečíst něco podobného, nebudu riskovat zklamání a vrátím se k něčemu, co už jsem od autorky četla 🙂
Poslední knihou loňského roku byl do češtiny dosud nepřeložený Milkman. První letošní jsou novely mého oblíbeného Michela Fabera přeložené mým dalším oblíbencem Viktorem Janišem. Z Milkmana jsem byla velmi zmatena, ale Faberovy novely mě nadchly a jsem ráda, že jsem zrovna touto knihou zahájila literární rok 🙂
Na Rádiu Wave nedávno odvysílali velmi pěkný pořad shrnující zajímavé knihy, které vyšly v roce 2019 – k poslechu zde: Knihy roku Rádia Wave
Některé z nich jsem přečetla, na jiné se teprve chystám. Ne vždy jsem s jejich hodnocením souhlasila, ale líbilo se mi, že se při hodnocení sešli lidé s různými názory, rozhodně to stojí za poslech.
Občas se mi podaří půjčit si v knihovně při jedné návštěvě knihy, které něco spojuje. Tentokrát to byla voda. V jednom románu jí byl nedostatek, ve druhém jí byla naopak všude kolem ostrova velká spousta.
Občas si nějakou knihu vyberu proto, že mě zaujme obálkou. V tomto případě mě zaujal i poměrně komplikovaný název. Vůbec jsem nečekala, že se mi do ruky dostane takový nenápadný drahokam. Za mě určitě jeden z největších literárních zážitků letošního roku.
Na přebalu knihy jsem se dozvěděla, že T. Kinnunen pochází ze severofinského města Kuusamo. V současnosti učí finský jazyk a literaturu na gymnáziu v jihofinském Turku. Před několika lety navštěvoval kurz tvůrčího psaní a v závěru kurzu se ho vyučující zeptal: „Poslyš, Tommi, ty tvoje povídky, nejsou to náhodou spíš kapitoly z románu?“ A tak prý vzniklo Čtyřcestí, románová prvotina, které se ve Finsku prodalo už přes 50000 výtisků a byla přeložena do 14 jazyků. Kromě toho získala výroční cenu finských knihkupců Thank You for the Book, novinářskou cenu Best Book of 2014 Award a Young Alexis Kivi Prize a byla nominována na cenu Finlandia (kniha v ČR vyšla v roce 2015 díky nakladatelství Argo, přeložila ji Lenka Fárová)
Bored Panda mě tentokrát potěšila zveřejněním úžasných literárních vtípků, jejichž autorem je John Atkinson, stojící za webem wrong hands. Jeho vtipy jsou velmi chytré, často stěžejní díla převážně anglosaské provenience nezesměšňuje – přistupuje k nim s láskou a nadhledem 🙂
Z času na čas se pouštím do četby pokladů ukrytých doma po různých skříní – do knihovniček se mi žádné nové knihy už prostě nevlezou. Dnes jsem vytřídila několik kousků, které už asi nikdy nevezmu do ruky a chystám se s nimi na procházku do knihobudky v parku u nemocnice. Japonského milence jsem našla v šatníku 🙂
„Podmanivý, srdceryvný román o nástrahách přátelství, milostných trablech či dopadu manželské nevěry“ nazvaný Rozhovory s přáteli od nadějné irské spisovatelky Sally Rooney měl velmi dobré ohlasy, recenzenti se předháněli ve vychvalování prvotiny mladé irské autorky, ale jak už to tak bývá, já jsem ho vůbec neocenila 😀 Naopak ho hodnotím jako jednu z nejnudnějších knih, co jsem kdy četla.
