Kjoko Nakadžima: Malý dům

Obrázek na obale českého vydání slibuje příjemné vyprávění odehrávající se na japonském venkově. Je to trochu zavádějící – příběh se odehrává na předměstí Tokia převážně za druhé světové války. Nicméně vypravěčka – prostá venkovská dívka pracující jako služebná dobře situované rodiny – si války příliš nevšímá. Má plné ruce práce se starostí o dům a „svou“ rodinu.

Pokračovat ve čtení Kjoko Nakadžima: Malý dům

Staré odrůdy + Adresa Naděje

Dva romány o ztrátách a nálezech a o léčivé síle práce s půdou a jejími plody. A zase jsem pouhou náhodou paralelně četla knihy, které mají společné prvky, jichž jsem si při jejich výběru vůbec nevšimla. Navíc jsem si jejich četbu dobře načasovala – je tu podzim, doba, kdy se příroda ukládá k zimnímu spánku a všechno se aspoň na chvíli zdánlivě zklidňuje (než začne předvánoční shon, který rok od roku začíná dřív). Oba příběhy byly o zpomalení, hledání klidu, sbírání sil na nový začátek.

Pokračovat ve čtení Staré odrůdy + Adresa Naděje

Bernhard Schlink: Olga

Domnívám se, že kdyby autorem románu nebyl muž, který napsal bestseller Předčítač, tak by Olga naprosto zapadla. A to by byla škoda, protože je to nenápadný skvost – příběh o silné ženě, která to v životě neměla jednoduché a musela se potýkat se spoustou problémů. Zažila obě světové války, ztratila všechny své blízké. Bylo to víceméně dost smutné, místy trochu rozvláčné, ale přesto je to skvost. Líbilo se mi, že je příběh vyprávěn z pohledu různých postav a poslední část románu tvoří dopisy a to já ráda 🙂

Pokračovat ve čtení Bernhard Schlink: Olga

Maja Lunde: Kůň Převalského

Další ekologický román od norské spisovatelky a scénáristky, nositelky literárních ocenění. Ve svých knihách se zabývá dopadem lidských aktivit na životní prostředí. Píše o tom, jak se lidstvo vyrovnává s ekologickými katastrofami, které samo způsobilo. Není to nic veselého, ale v každém jejím románu je vždycky světýlko na konci tunelu. Sice slabé, ale je tam. Pokud ho čtenář nevidí, tak by možná nebylo od věci pouvažovat o zkontrolování zraku 🙂

Pokračovat ve čtení Maja Lunde: Kůň Převalského

Tomasz Jedrowski: Plavec ve tmě

Kratší literární lahůdka nás zavede do Polska na začátek 80.let minulého století, nejdříve na venkovskou zemědělskou brigádu a posléze zpátky do města. Ubíjející letní brigáda je pro hlavního hrdinu vysvobozením před rozhodnutím, co dál se svým životem a tato část příběhu je poměrně idylická. Naopak z popisů šedivé zimní Varšavy člověka až mrazí v kostech. Jedrowski svou prvotinu vydal v roce 2020 pod názvem Swimming in the Dark. Do češtiny ji velice zdařile přeložil Ladislav Nagy.

Pokračovat ve čtení Tomasz Jedrowski: Plavec ve tmě

Lakuna & Neměnnost leopardích skvrn aneb Těžký život literátů

Byla to pouhá náhoda, že se mi ve stejné době do ruky dostaly dva romány vyprávějící příběhy spisovatelů. Vůbec nic jsem o nich nevěděla, nic jsem si předem nezjistila. Děj prvního se začal odvíjet již před druhou světovou válkou, druhý byl víceméně ze současnosti. První román doma čekal na přečtení několik let, druhý jsem si vypůjčila v knihovně pár let poté, co se objevil na spoustě (aspoň mně to tehdy tak připadlo) literárních blogů.

Pokračovat ve čtení Lakuna & Neměnnost leopardích skvrn aneb Těžký život literátů

Emily Itami: Kaligrafie zlomu

Prvotina autorky japonského původu nás zavede do současného Tokia do víceméně typické mladé rodiny. Manžel je v práci do pozdních večerních hodin a i po příchodu domů čte v mobilu pracovní e-maily. Žena by byla ráda, kdyby se jí a dětem aspoň chvíli věnoval. Téma je mi velice vzdálené, přesto jsem si čtení užila. Ačkoliv přiznávám, že kdyby se kniha odehrávala na Slovensku nebo v Německu, tak bych se o ni nezajímala. Nalákala mě hlavně má oblíbená exotická destinace a příslib zajímavého debutu.

Pokračovat ve čtení Emily Itami: Kaligrafie zlomu

Carol Shields: Deníky tesané do kamene

Loni jsem četla knihu o květinách – Život v zahradě od Penelope Lively – nebyla to literatura faktu, spíš takové příjemné vyprávění o tom, jak se v průběhu staletí vyvíjel vkus zahrádkářů, případně zahradníků nejen skutečných, ale i literárních. A velmi pěkně tam psala o hlavní postavě románu, který u nás není tolik oblíbený a milovaný jako v zahraničí. Jeho hrdinka svou zahradu milovala a později se díky ní stala poradkyní přes zahrádky v časopise. Hned jsem si název románu zapsala a posléze se i začetla – Deníky tesané do kamene pro mě představují opomíjený literární skvost. Autorka použila jednu krásnou větu, když zmiňovala Daisyiny děti – v zahradě si z besídky občas udělaly bunkr a v něm holdovaly příjemné nostalgii. A taková je i tato kniha – příjemný hold nostalgii 🙂

Pokračovat ve čtení Carol Shields: Deníky tesané do kamene

Sofía Segovia: Šepot včel

Některé knihy čtete a máte pocit, že jste si je vybrali za odměnu. Za překonání čtenářské krize, za téměř fyzicky náročné prokousávání se náročnějšími knihami, za dočtení knihy, na kterou jste se těšili a ona vás místo nadšení převelice zklamala. A právě takovou odměnou byl pro mě Šepot včel. Příběh odehrávající se v prvních dvou desetiletích 20. století v Mexiku mě vtáhl do děje hned na samém začátku. Objevily se v něm i prvky magického realismu a několik zajímavých ženských postav.

Pokračovat ve čtení Sofía Segovia: Šepot včel

Lisa See: Ostrov žen moře

Většinou čtu romány odehrávající se v Evropě nebo severní Americe. Po dočtení Ostrova žen moře jsem si řekla, že bych to měla změnit a vydávat se na literární výlety na jiné kontinenty. Poznávat prostřednictvím knih země, do kterých se patrně nikdy nevydám. Rozšiřovat si obzory díky příběhům obyčejných lidí, jejichž každodenní životy jsou od našich tak odlišné právě proto, že se odehrávají v zemích, o kterých často skoro nic nevím.

Pokračovat ve čtení Lisa See: Ostrov žen moře