Byla jsem překvapena, když jsem zjistila, že autorka je Češka. Původně jsem si myslela, že knihu napsala mladá Britka, bohemistka, poté, co se vrátila z České republiky ze studií. Ale příjemný literární podcast Literární tlachání mě vyvedl z omylu a jejich příspěvek mě navnadil, že příběh stojí za přečtení.
V roce 1874 dva pražští nakladatelé uzavřou sázku o to, kdo vydá úspěšnější knihu. Hned od začátku jsem fandila serioznějšímu Maxovi Alfredovi. Byl velmi konzervativní, nakladatelství převzal po otci a žil v klidném manželství s podnikavou Beatricí. Mladý hejsek Jonatán Bartoloměj mi k srdci nepřirostl. Byl velmi povrchní, samolibý, zajímal se jen o svůj prospěch a nic nedělal bezdůvodně. Během četby jsem si na něj zvykla a postupně si oblíbila i jeho. Nicméně nebyla jsem nadšena jeho vztahem k ženám. Ty také využíval jen k pobavení či prospěchu. Alfréd byl na rozdíl od něj ženatý, ale manželku zanedbával, moc se jí nevěnoval a podceňoval její schopnosti.
Jejich literární souboj mě bavil. Alfréd se díky asistentovi Emilovi pustil do velmi moderní reklamní kampaně. Jonatán doufal, že mu k úspěchu pomohou společenské konexe. Alfréd dostal rukopis celý, Jonatanovi ho tajemný autor posílal po částech. Úryvky z tohoto románu “na pokračování” jsme si mohli přečíst i my čtenáři. Obsah Alfredova románu nám byl jen zhruba nastíněn. Oba působili na tehdejší dobu velmi moderně. Bylo to spíš lehčí čtení. Ale vyhrát měl ten, kdo by prodal víc výtisků.
Líbilo se mi to, byť podruhé už bych to čist nechtěla. Nicméně jako četbu na pokračování bych si to jednou ráda poslechla, pokud by se Český rozhlas někdy rozhodl toto literární dílo zpracovat. Nenáročné čtení v retro stylu se všemi nezbytnými klišé spojenými s tehdejší dobou – sirotci, těžký život dělnické třídy, popisy bezstarostného života tehdejší high society s večírky, hony, zálety a povrchními konverzacemi, ženy a jejich snaha o prosazení se v mužském světě.
lostsoul2015 