Leslie Parry: Chrám divů

Konec devatenáctého století nebyl pro obyvatele New Yorku zrovna procházkou růžovou zahradou. Obyčejní nepříliš majetní lidé se museli živit, jak se dalo. Ve velkoměstech sice byla spousta příležitostí, jak si přivydělat, ale velmi často to byla nesmírně těžká, často podřadná a vždy velmi špatně placená práce. Do velkých měst se stahovali lidé, kteří trpěli různými druhy postižení – viditelnými i skrývanými. V autorčině prvotině se podíváme do zábavního podniku na Coney Islandu a do temných uliček Manhattanu a z několika zdánlivě nesouvisejících příběhů na konci vznikne celkový obraz. Takže zase jedna z mých oblíbených skládaček 🙂

Pokračovat ve čtení Leslie Parry: Chrám divů

Mary Ann Shaffer: Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů

Před sedmi lety jsme se s kamarády vydali do nedaleké slovenské Skalice na film Woodyho Allena Kouzlo měsíčního svitu – https://www.csfd.cz/film/344000-kouzlo-mesicniho-svitu/prehled/ V našem rodném městě se tehdy tento film nepromítal. Do Cinemaxu jsme dorazili dřív a zatímco kamarádi popíjeli kávu v kavárně, zašla jsem se podívat do knihkupectví a tam náhodou otevřela knihu, která mě zaujala tím dlouhatánským názvem a podle popisu byla psanou formou dopisů a odehrávala se na pro mě neznámých ostrovech v Lamanšském průlivu. Vypadalo to zajímavě, do té doby jsem nikdy nic podobného nečetla, tak jsem knihu rychle zaplatila a spěchala k promítacímu sálu. Přečetla jsem ji skoro na jeden zátah a začala doporučovat. Bývalé kolegyni se líbila tak, že ji chtěla půjčit i svým příbuzným a chtěla ji ode mě odkoupit. Nenamítala jsem, protože to bylo v období, kdy jsem si oblíbené knihy přečtené v češtině pořizovala v angličtině. A včera jsem ji na jeden zátah přečetla znovu.

Pokračovat ve čtení Mary Ann Shaffer: Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů

Martin Pollack: Halič Putovanie po stratenom svete

Když Michal Hvorecký na svém FB profilu avizoval, že v jeho překladu vyjde ve slovenském Absyntu kniha o Haliči, tak jsem si říkala, že se určitě musí objevit v mé knihovně. Slovenština je můj oblíbený jazyk, první knihu ve slovenštině jsem přečetla ještě jako malá a byla to tato – https://www.databazeknih.cz/knihy/alfred-hitchcock-a-traja-patraci-73736. Myslím, že se k ní v brzké době znovu vrátím. Pamatuji si, že to bylo geniální a pro mě v té době naprosto jedinečné. No ale teď bych tu měla psát o něčem jiném 🙂

Pokračovat ve čtení Martin Pollack: Halič Putovanie po stratenom svete

Arturo Pérez-Reverte: Tango starej gardy

Knihovna je zavřená, navíc mi už i propadla registrace, takže se naskytla další příležitost číst knihy z vlastní knihovny. S vervou jsem se do toho pustila už loni na začátku první karantény, letos v tom budu zase „vesele“ pokračovat. A pokud s knihou nebudu úplně spokojena, tak ji po přečtení (v případě velkého rozčarování i nedočtenou) pošlu dál. Ale Tango starej gardy doma zůstane, stojí za více přečtení.

Pokračovat ve čtení Arturo Pérez-Reverte: Tango starej gardy

David Mitchell: Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta

Další kniha, kterou jsem se rozhodla přečíst znovu a opět to byl větší zážitek než při prvním čtení. Mnohem víc jsem si to užila, objevila jsem věci, byť drobnosti, které mi při prvním čtení unikly. Bylo to i tím, že jsem román poprvé četla před několika lety v angličtině. A při opětovném čtení jsem si uvědomila, proč to pro mě tehdy bylo často nepochopitelné a tak náročné. Většina postav totiž mluví dialektem nebo špatnou holandštinou, jiní naopak hovoří velmi formálně nebo používají citáty a obraty, které pro mne byly naprosto neznámé. Takže poučení do budoucna – již nebudu číst historické knihy v jiném než mém rodném jazyce 🙂

Pokračovat ve čtení David Mitchell: Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta

Čtenářský a posluchačský rok 2020

Letos jsem si do přečtených knih na Goodreads začala zařazovat i poslechy v rámci četby na pokračování z ČRO Dvojky a Vltavy. K mému velkému nadšení jsem objevila aplikaci britské BBC, v níž mohu poslouchat romány v angličtině. Na příští rok si tedy plánují jediné – nejen číst knihy v angličtině, ale také je poslouchat 👍

A zde už je přehled přečteného a vyslechnutého za rok 2020

Pokračovat ve čtení Čtenářský a posluchačský rok 2020

Nick Hornby: Just Like You

Mé první literární setkání s britským autorem, esejistou a fotbalovým fanouškem Nickem Hornbym. Jeho předchozí romány mě minuly, nezaujala mě jejich témata. Viděla jsem jen film Jak na věc z roku 2002 v hlavní roli s Hughem Grantem. Just Like You mě nejdřív zaujalo obálkou, kterou jsem zahlédla na sociální síti. Za mě je to bezkonkurenčně nejlepší obálka roku 2020.

Pokračovat ve čtení Nick Hornby: Just Like You

Emily St. John Mandel: The Glass Hotel

Nejnovější román kanadské spisovatelky nás zavede jak do luxusního hotelu odříznutého od světa, tak do přelidněného velkoměsta nebo na nákladní loď křižující oceány. Vystupuje v něm několik důležitých postav, jejichž životní cesty se často protínají a znovu, již definitivně, rozcházejí. Je to příběh o ztrátách. Převážně obrovských ztrátách životních, posléze finančních.

Pokračovat ve čtení Emily St. John Mandel: The Glass Hotel

Daniel Glattauer: Dobrý proti severáku

Nevyhledávám romantické knihy. Mám ráda knihy o vztazích, ale takové, kde se nejedná jen o to, že ona potkala jeho a byla z toho láska jako trám. Musím tam mít ještě nějakou další rovinu. K této knize jsem se dostala zajímavým způsobem. Poprvé jsem se s ní před mnoha lety setkala v rámci Listování Lukáše Hejlíka. Přijeli k nám do města a představení proběhlo v lázních. Byly jsme tam s kamarádkami nejmladší – zbytek osazenstva tvořili lázeňští hosté ve věku šedesát PLUS 😀 Podruhé jsem se s Dobrý proti severáku setkala nedávno v rámci četby na pokračování na Českém rozhlase Dvojce a naprosto se do Lea a Emmi zamilovala. Hlavně teda do Lea 😀

Pokračovat ve čtení Daniel Glattauer: Dobrý proti severáku

Rachel Joyce: Obchodník s hudbou

Před pár lety jsem si na Colours of Ostrava potřebovala odpočinout od hudby a davů festivalových fanoušků a vydala se na obhlídku nedalekého obchodního centra Forum Nová Karolina (mám dojem, že tomu někteří místní říkají Fukušima!!) Největší klid byl tehdy v knihkupectví, ale nemohla jsem si nic odvézt – kdo by se s tím po zbytek festivalu vláčel – tak jsem si aspoň vyfotila pár titulů, které mě tam zaujaly. Obchodník s hudbou byl jedním z nich. A letos na podzim jsem si knihu konečně přečetla.

Pokračovat ve čtení Rachel Joyce: Obchodník s hudbou