Dva české romány

Už nevím, kdo mne na Patrika Hartla upozornil – mám dojem, že jsem s ním kdysi slyšela rozhovor na Radiožurnálu a pán mě dostal svým smíchem. Když jsem si pak leckde na internetu našla několik dalších rozhovorů s ním, tak jsem je nejdřív prosmála, ale posléze jsem si uvědomila, jak velmi chytrý a vtipný tento výstřední pán je. Trochu jsem se bála si od něj něco přečíst, protože jsem měla velká očekávání. Nakonec to nebyla taková pecka, jak jsem čekala, ale nebyl to ani velký průšvih, takže jsem jeho prvotinou určitě neskončila.

Pokračovat ve čtení Dva české romány

Reklamy

Helen Humphreys: Afterimage

Tento titul mi doporučila má oblíbená aplikace Goodreads. Jsem za to moc ráda, protože bych se jinak o této příjemné knize vůbec nedozvěděl. Historické romány příliš nevyhledávám, ale 19.století ještě zvládám. V tomto případě mě nalákalo hlavně to, že jednou z hlavních postav byla průkopnice umělecké fotografie volně inspirovaná skutečnou fotografkou.

 

Pokračovat ve čtení Helen Humphreys: Afterimage

Pasi Ilmari Jaaskelainen: Magický průvodce městem pod pahorkem

Laura Sněžná pro mě byla něco jako zjevení. Nechala jsem se tehdy nalákat přirovnáním k Lynchovi a Murakamimu a byla jsem pak velmi příjemně překvapená, protože jsem dostala něco úplně jiného a jinak úžasného 🙂 Nebrala jsem tehdy knihu nijak přehnaně vážně, dost jsem se pobavila – dětinská jména, vcelku vtipný příběh (no dobrá, připouštím, že zmizení staré dámy a některé příběhy členů klubu veselé nebyly, ale četla jsem to v době, kdy jsem asi byla rozpustile veselá 😀 ) – prostě dobrá zábava. Magický průvodce pro mne tedy byl povinnou četbou a zase se bohužel ukázalo, že jsem měla přehnaná očekávání. No co už, každý román nemůže být veledílo a já jsem asi dost náročná!

Pokračovat ve čtení Pasi Ilmari Jaaskelainen: Magický průvodce městem pod pahorkem

Peter Krištúfek: Atlas zabúdania

Tato kniha mne překvapila. Poté, co jsem dočetla Dům hluchého, jsem si chtěla od autora přečíst ještě nějaký román, tak jsem si vybrala Atlas. Nic jsem si o knize nezjistila a tak když jsem ji pak otevřela, byla jsem poněkud zmatena. Není to totiž vůbec román, ale spíše kronika stručně a neobvykle popisující historii Slovenska od roku 1914 do roku 2014.

Pokračovat ve čtení Peter Krištúfek: Atlas zabúdania

Sara Baume: Jasno lepo podstín zhyna

O této knize jsem vůbec nic nevěděla. Podle názvu jsem se domnívala, že se příběh odehrává na Balkáně. Během spolupráce s Balkánci jsem pochytila leccos ze srbochorvatské slovní zásoby, takže vím, co znamená slovo lepo. Odeonská obálka se jako vždy podařila a ta mě v mém přesvědčení také jen utvrdila. A ono bylo všechno úplně jinak!

Pokračovat ve čtení Sara Baume: Jasno lepo podstín zhyna

Hanya Yanagihara: The People in the Trees

Loni jsem víceméně náhodou narazila na román A Little Life. Začala jsem ho číst, ale musela jsem ho odložit s tím, že se k němu vrátím na jaře, až bude světlo, teplo, vše bude takové veselé a pozitivní. A Little Life je totiž převelice smutný příběh. Ale skvěle napsaný, proto jsem se pustila do autorčiny prvotiny. No…… jsem ráda, že jsem nečetla nejdřív toto, protože bych si od ní už nic dalšího nepřečetla.

Pokračovat ve čtení Hanya Yanagihara: The People in the Trees

Sofi Oksanen: Norma

Moje druhá kniha od Sofi. A v žádném případě není poslední, v knihovně na mne čekají Stalinovy krávy a pak si půjčím i Očistu. Severské detektivky nevyhledávám, tato módní vlna mne minula, jsem spíše fanynkou finského podivna a proto se také těším na příští sobotu, kdy si z místního knihkupectví odnesu román Magický průvodce městem pod pahorkem.

Pokračovat ve čtení Sofi Oksanen: Norma

Slabší filmový únor

Co jsem začala pracovat ve Vídni, tak bohužel nechodím do biografu tak často, jak jsem byla zvyklá. Mé oblíbené Burg Kino promítá filmy v angličtině s německými titulky, ale bohužel jen několik málo filmů pořád dokola. A se zpožděním! Česká distribuce je k mému velkému překvapení rychlejší. Nicméně díky tomuto zpoždění jsem viděla svůj první „vídeňský film“ Příchozí. Ten mi v ČR utekl a moc mě to tehdy mrzelo.

Pokračovat ve čtení Slabší filmový únor

Celeste Ng: Vše, co jsme si nikdy neřekli

Rodiče hrají v životě každého z nás velkou roli. Od našeho narození až do dospělosti, často si neuvědomují, kolik už je nám let a stále se snaží nám do něčeho mluvit, radí nám, mají stále určitá očekávání. Někteří se smíří s tím, že nejsme takoví, jaké si nás vysnili. Jiní se nepřestávají snažit nás přetvořit k obrazu svému. Někteří z nás se změní, jiní to vydrží a jdou si vlastní cestou, někdy se vztahy s rodiči zpřetrhají. V nejhorším případě to skončí tragicky – sebevraždou dítěte.

Pokračovat ve čtení Celeste Ng: Vše, co jsme si nikdy neřekli