Prvotina autorky japonského původu nás zavede do současného Tokia do víceméně typické mladé rodiny. Manžel je v práci do pozdních večerních hodin a i po příchodu domů čte v mobilu pracovní e-maily. Žena by byla ráda, kdyby se jí a dětem aspoň chvíli věnoval. Téma je mi velice vzdálené, přesto jsem si čtení užila. Ačkoliv přiznávám, že kdyby se kniha odehrávala na Slovensku nebo v Německu, tak bych se o ni nezajímala. Nalákala mě hlavně má oblíbená exotická destinace a příslib zajímavého debutu.
Některé knihy čtete a máte pocit, že jste si je vybrali za odměnu. Za překonání čtenářské krize, za téměř fyzicky náročné prokousávání se náročnějšími knihami, za dočtení knihy, na kterou jste se těšili a ona vás místo nadšení převelice zklamala. A právě takovou odměnou byl pro mě Šepot včel. Příběh odehrávající se v prvních dvou desetiletích 20. století v Mexiku mě vtáhl do děje hned na samém začátku. Objevily se v něm i prvky magického realismu a několik zajímavých ženských postav.
Kniha nabitá informacemi vyžadující zodpovědného čtenáře. Tím jsem já nebyla, protože jsem se nechala odradit tou spoustou historických postav, které se objevily již v první kapitole. Mám doma ještě jednu podobnou knihu a tu již budu číst tak, jak si to vyžaduje – pomalu, s tužkou v ruce a iPadem po ruce 🙂
Ale pokud jste zvídaví, zajímáte se o začátek minulého století a budete ochotni věnovat knize více času (není úplně od věci si dělat poznámky), jděte do toho. Je to totiž velmi dobře napsané a občas vás překvapí i vtipná poznámka.
K četbě této knihy mě inspirovala kamarádka, kterou jsem po delší době potkala koncem minulého roku v místním biografu. Sešly jsme se na filmu Miloval jsem svou ženu (který se pravděpodobně odehrával přibližně ve stejné době) a kromě jeho rozboru jsme se věnovaly i vánočním dárkům. Ona dostala tuto knihu, já jsem ji už nějaký čas měla doma v knihovně.
Pokračovat ve čtení Florian Illies: 1913 Léto jednoho století
Máte pocit, že vás už v literárním světě nic nepřekvapí; potěší a nadchne, ale nepřekvapí. A pak si přečtete nejnovější román autorky pozoruhodného díla Jonathan Strange a pan Norrell a jste absolutně nadšeni. Víceméně od třetiny knihy jsem si snad na každé stránce říkala, jak vůbec někoho napadne napsat příběh, jakým je Piranesi.
Pokud hledáte vhodnou odpočinkovou knihu na dlouhé podzimní a zimní večery, tak sáhněte po tomto románu, v němž čas na anglickém venkově pár měsíců po válce pomalu plyne, hlavní postavy jsou vesměs milí literatury milovní jedinci a jediného drobného vzrušení se nám dostane jen v kapitolách věnovaných hollywoodské hvězdě. Narazíme sice na pár zmínek o strastech poválečného života, například o smrti blízkých několika hlavních postav, ale nijak široce se nerozebírají. Je to skutečně příjemné čtení. O Jane Austen se tu toho moc nedozvíte, ale přenesete se do světa sympatických literárních nadšenců.
Kamarádka, která žije v malém městě nedaleko švýcarského Zurichu, chodí pravidelně nahlížet do místní knihobudky a už si odtud přinesla několik zajímavých kousků. Poté, co je přečte, mi je nabídne, protože ví, jak ráda čtu knihy v angličtině. Neměla jsem v kufru tolik místa, tak jsem si vzala jen dvě. První jsem přečetla hned cestou domů, protože jsem na ni byla zvědavá a měla jsem chuť na něco oddechového. Já jsem si totiž na cestu zabalila knihu, o které se ani náhodou nedá tvrdit, že by byla odpočinková a možná ji nakonec ani nedočtu 🙂
lostsoul2015 