Dnešním příspěvkem budu výjimečně od čtení odrazovat. Někdy touto dobou před dvěma lety jsem četla román Literární a koláčová společnost a domnívala jsem se, že mi tento román přinese podobný zážitek. Ooo jak jsem se spletla!!
Holky z loděnice se odehrávají během pár měsíců roku 1940. Několik mladých žen se setká v sunderlandské loděnici, kde se začnou školit na svářečky. Je to nesmírně fyzicky náročná práce a ony jsou jedněmi z prvních žen, které tam tuto práci vykonávají. Nejblíž se seznámíme s Polly a Rosie a jejich blízkými. Válku prožíváme víceméně zprostředkovaně – Polly má starší bratry dvojčata – oba se momentálně nacházejí v Egyptě a rodina o nich již delší dobu nemá žádné zprávy. V loděnici se stavějí a opravují válečné lodě a v textu se často zmiňuje, že si všichni uvědomují, jak je jejich práce důležitá. Nicméně většina děje se točí kolem srdečních záležitostí několika postav.
Je to čtivě napsané, ale je to napsané velmi jednoduše, jedno klišé za druhým. Příběh nepřináší nic nového. Z prostředí a doby, v níž se odehrává, se dalo vytěžit mnohem víc. Postavy jsou ploché – skoro všechny jsou samozřejmě kladné (až na jednoho zlosyna, který naopak spáchal to nejhorší, co jen mohl). Komu nevadí červená knihovna, přijde si na své. Kdo touží po náročnějším příběhu, ať se této zbytečné knize obloukem vyhne. Nechala jsem se nalákat velmi kladným hodnocením jak na Goodreads, tak na databázi knih. Už v půlce jsem chtěla knihu odložit, ale pak jsem se rozhodla jí dát ještě šanci. Poslední čtvrtinu knihy jsem přeskakovala pasáže a byla jsem ráda, když jsem “doskákala” na konec. Letos si znovu přečtu Literární a koláčovou společnost!! To je krásná kniha hodna opakovaného čtení.
lostsoul2015 