Susanna Clarková: Piranesi

Máte pocit, že vás už v literárním světě nic nepřekvapí; potěší a nadchne, ale nepřekvapí. A pak si přečtete nejnovější román autorky pozoruhodného díla Jonathan Strange a pan Norrell a jste absolutně nadšeni. Víceméně od třetiny knihy jsem si snad na každé stránce říkala, jak vůbec někoho napadne napsat příběh, jakým je Piranesi.

Než jsem začala číst, tak jsem o ději románu vůbec nic nevěděla. Rozhodujícími faktory pro mě byly spisovatelka a překladatel – můj oblíbený Viktor Janiš. Jen jsem tušila, že to bude tajemné, možná temné a objeví se náznaky nadpřirozena. Někteří čtenáři na Databázi knih psali, že se zpočátku do knihy nemohli začíst, že nečekali dlouhé popisné pasáže a minimum děje. To mi vůbec nevadilo, protože autorčino líčení Domu, v němž Piranesi žil, bylo úchvatné a byla jsem ráda, že jsem knihu nečetla v originále, jak jsem původně plánovala.

Ptáci mlčky sedí v Šesté západní sini – zápisek z jednatřicátého dne pátého měsíce roku, kdy albatros přiletěl do jihozápadních síní

Od té doby, co se předloni zřítily Stropy Dvacáté a Jednadvacáté severovýchodní síně, změnilo se v téhle Oblasti Domu Počasí. Skrz zhroucené Stropy se táhnou Oblaka dál do Středních síní, kde by se za normálních okolností neobjevila. Svět je pak chladnější a šedivější. Dnes ráno jsem se probudil celý studený a roztřesený. Do Třetí severní síně, kde spávám, pronikl Mrak. Sochy byly velejemné bílé obrazy namalované na bílé Mlze. Rychle jsem se zvedl a začal se věnovat každodenním úkolům. V Deváté předsíni jsem nasbíral chaluhy a ke snídani jsem si udělal výživnou polévku, která člověka zahřeje; potom jsem se vydal do Třetí jihozápadní síně, abych tam pokračoval v práci na Katalogu Soch.

Dům byl zvláštně tichý. Nelétali žádní ptáci a žádní ptáci ani nezpívali. Kam se všichni poděli? Podle všeho jim Svět sužovaný Mraky přišel stejně tíživý jako mně. V Šesté západní síni jsem je konečně našel. Shromáždili se tu, usadili se na Ramenou a Hlavách všech Soch, na Podstavcích a Sloupech, mlčky tam seděli a čekali.

Kdo je Piranesi a kde se v Domě vzal? Kdo je Ten druhý a proč se s Piranesim schází jen dvakrát týdně na pár desítek minut? Komu patřily kostry, které jsou různě rozesety po Domě a o které se Piranesi pečlivě stará? Jaké tajemství skrývají Deníky?

Dům mě hrozně bavil. Byla v něm spousta obrovských sálů, které byly podle všeho úplně prázdné, nikde nebyla známka o žádném nábytku. Byl to vlastně labyrint. Proudila jím voda, která jednou za čas dosáhla i do vyšších podlaží. Sochy často zobrazovaly lidi v neobvyklých pozicích/akcích. Byla tam i spousta soch zvířat a nadpřirozených bytostí. V některých sálech hnízdili ptáci, ve spodních podlažích plavaly ryby, rostly tam lekníny. Piranesi byl velmi všímavý a přemýšlivý muž; své okolí velmi bedlivě sledoval, snažil se pochopit, co se mu Dům snaží sdělit, sledoval znamení, psal si detailní zápisy do Deníku. A právě díky Deníku a nečekanému setkání s Prorokem si začal uvědomovat, že patrně existuje svět mimo Dům, který ho začíná ohrožovat a narušovat jeho klid.

Tato kniha určitě nenadchne každého tak, jak nadchla mě. Dlouho se nic neděje, čteme jen deníkové záznamy popisující Piranesiho každodenní činnosti a pozorování přírodních dějů zasahujících do života Domu. Ale pak se to nečekaně rozjede a najednou je konec. Mrzelo mě, že kniha nebyla delší, chtěla jsem v Domě zůstat déle. Budu se ke knize muset brzy vrátit, protože podobný literární zážitek se už patrně opakovat nebude. Protože Krása Domu je nezměrná; jeho Laskavost nekonečná.

Zatopené síně – zápisek z osmého dne šestého měsíce roku, kdy albatros přiletěl do jihozápadních síní

Na východ od První předsíně je Dům Zpustlý. Zdivo a Sochy z Horních síní propadly skrz Rozbitou Podlahu do Středních a Spodních síní, čímž zatarasily Dveře. Je to Oblast o velikosti až čtyřiceti či padesáti Síní, kam Příliv nepronikne. V průběhu let Mořská Voda odtekla a tyto Síně se naplnily Deštěm a takto vznikla temná nehybná sladkovodní Jezera. Jejich Okna jsou napůl zatopená Vodou nebo zapadaná Zdivem, a tak jsou tyto Síně potemnělé a stinné. A jak jsou odříznuté od Přílivů, jsou nezvykle tiché. To jsou Zatopené Síně. Na Okraji této oblasti jsou Vody mělké, poklidné a zarostlé lekníny, ale uprostřed jsou hluboké a zrádné, plné rozpadlého Zdiva a potopených Soch. Většina Zatopených síní je nepřístupná, ovšem do některých se lze dostat z Horní úrovně. Obsahují obrovské sochy Mužů s kudrnatými Vlasy a Plnovousy, které se snaží vymanit z vězení Zdí a které natahují Trup nad Temnými vodami. Obzvláště jeden se natahuje tak daleko, že jeho široká svalnatá Záda představují takřka vodorovnou plošinu zhruba půl metru nad hladinou Vody, díky čemuž se odtamtud výtečně rybaří. Noční rybaření je nejlepší, když to ryby láká hrát si na místech nasvícených jasným Měsíčním Svitem, a tudíž je lze snadno zahlédnout.

Piranesi dostal jméno po skutečné historické postavě – Giovanni Battista Piranesi (4.10.1720 – 9.11.1778) byl italský architekt a archeolog, autor řady kreseb zpodobňujících fantastické stavby obřích rozměrů.