Kniha nabitá informacemi vyžadující zodpovědného čtenáře. Tím jsem já nebyla, protože jsem se nechala odradit tou spoustou historických postav, které se objevily již v první kapitole. Mám doma ještě jednu podobnou knihu a tu již budu číst tak, jak si to vyžaduje – pomalu, s tužkou v ruce a iPadem po ruce 🙂
Ale pokud jste zvídaví, zajímáte se o začátek minulého století a budete ochotni věnovat knize více času (není úplně od věci si dělat poznámky), jděte do toho. Je to totiž velmi dobře napsané a občas vás překvapí i vtipná poznámka.
K četbě této knihy mě inspirovala kamarádka, kterou jsem po delší době potkala koncem minulého roku v místním biografu. Sešly jsme se na filmu Miloval jsem svou ženu (který se pravděpodobně odehrával přibližně ve stejné době) a kromě jeho rozboru jsme se věnovaly i vánočním dárkům. Ona dostala tuto knihu, já jsem ji už nějaký čas měla doma v knihovně.
Jak už jsem zmínila, kniha vyžaduje zodpovědnějšího čtenáře než jakým jsem byla já. Je dobré si na čtení udělat čas, dohledávat si minimálně ta výtvarná díla, o kterých je v knize zmínka. Některá opravdu stojí za to, já jsem díky 1913 objevila Lovice Corintha, Augusta Mackeho či Franze Marca (toho jsem vlastně už znala, jen jsem o tom nevěděla).
Příprava k napsání knihy musela autorovi zabrat velkou spoustu času, protože je tam opravdu nesmírné množství informací. Zazlívám mu, že to pojal tak velmi obsáhle. Věnuje se hlavně literátům, pokud bych dělala žebříček, tak na druhém místě by byli výtvarníci, na třetím tehdejší celebrity a pak politici a armádní důstojníci. Dost historických postav se tam jen tak mihne, některým je věnován větší prostor. Velmi často se jejich cesty protínají, aniž by o tom věděly. V každé kapitole – měsíci roku 1913 – se pohybujeme víceméně mezi Vídní a Berlínem, občas s postavami vyrazíme i někam dál do světa. Lidé byli v roce 1913 optimističtí, nové století přinášelo nové možnosti ve všech oborech lidského snažení. „Rok před bouří“ byl velmi plodný a podnětný.
Říjen
To je měsíc, v němž Thomas Mann dožene svou minulost. V Hellerau u Drážďan se schází avantgarda při mystériích. Německá mládež putuje na Meissner, který se do té doby jmenuje Vysoký Meissner. Emil Nolde opouští Berlín a společně s expedicí vyráží do Pacifiku. August Macke objevuje ráj ve Švýcarsku u slunného Thunského jezera. Zásadní otázka: Smí se člověk cítit uražen tváří France Werfela? A kolik avantgardy snese Berlín? Ludwig Meidner maluje zničehonic bitevní pole a nazve ho Apokalypitcká krajina. Císař Vilém II. posvětí památník Bitvy národů. Freud vezme svůj klobouk – a hází jím po houbách.
lostsoul2015 