Letos jsem přečetla tři sci-fi romány a všechny mě velmi zaujaly. První dva popisovaly svět po apokalypse, třetí mě zavedl na vzdálenou planetu mezi pozemské osadníky a mimozemské náboženské nadšence. Knihu zvláštních nových věcí jsem četla poměrně dlouho, moc jsem se na ni těšila a proto jsem si ji šetřila. Výsledný zážitek stál za to, ačkoliv přiznávám hned na samém začátku, že jsem na konci byla zklamaná.
V románu není nijak blíže specifikováno, v jaké době se děj odehrává. Zdá se, že v knize popisovaná budoucnost života na planetě Zemi se od současnosti až tolik neliší. Patrně se začínají naplno projevovat změny klimatu, ale jinak je vše takové jako v současnosti – lidé chodí do práce, do kostela, nakupují v supermarketech, dívají se na televizi, čtou noviny, poslouchají rádio – a to všechno sami, bez pomoci umělé inteligence. Jediným rozdílem proti naší době je očividně velký pokrok v cestování vesmírem a hlavně objev planety, na níž mohou pozemšťané bez problémů žít.
Anglický pastor Peter Leigh byl agenturou USIC vybrán jako nejvhodnější kandidát pro šíření evangelia mezi obyvateli planety Oasis. Musel kvůli tomu opustit milovanou manželku Beu, se níž mohl komunikovat pouze pomocí něčeho podobného současnému e-mailu (v knize se tento e-mail nazýval Shoot). Bea mu zpočátku psala velmi často, Peter pohlcený svou misí jí odpovídal sporadicky a pozemské problémy mu brzy začaly připadat velmi vzdálené, stejně jako jeho nešťastná žena. Trápila ji spousta věcí, nebyla zvyklá se se vším vyrovnávat sama. Jeho dopisy jí připadaly odtažité, protože Peter cítil, že v nich není schopen popsat to, co prožíval mezi domorodci. Neuměl to správně vyjádřit, navíc po návratu na základnu měl pocit, že obyčejní pozemšťané by jeho práci nebyli schopni pochopit.
Obyvatelé planety Oasis byli malí humanoidní tvorové, které Peter dlouho rozlišoval jen podle barev jejich oděvu. Žili ve vesnici, které pozemšťané říkali Freaktown – vědci a technici ze základny k místním z nějakého neznámého důvodu nechovali žádné sympatie. V románu jejich negativní postoj nebyl nijak vysvětlen. Peter si však tyto laskavé tajemné tvory velmi oblíbil a oni mu občas dovolili nahlédnout do jejich soukromí – stal se svědkem porodu a jeden z věřících mu ukázal a svým způsobem vysvětlil, co se děje s těly Oasanů poté, co zemřou. Jednotliví věřící měli svá čísla – např. Jesus Lover One, Jesus Lover Five…… Jejich touha po přiblížení se bohu byla fascinující. Díky Peterovu předchůdci, který na planetě zmizel, se již s biblí seznámili. Peter je toho chtěl naučit co nejvíc, proto vytvořil svou „bibli“ tak, aby byla pro Oasany srozumitel-nější a aby se jim text lépe vyslovoval – jejich zvláštní jazyk neobsahoval sykavky a spousta hlásek pro ně byla nevyslovitelná. Práce s místními ho pohltila, nechtěl se vracet na základnu, všechno pozemské mu najednou připadalo cizí, manželčiny e-maily ho nedokázaly ničím zaujmout, vyčítal jí, že mu psala samé negativní věci. Miloval ji sice z celého srdce – Bea mu kdysi zachránila život, ukázala mu cestu k bohu a díky ní se z něj stal takový člověk, s jakým jsme se v románu seznámili. Ale cítil, že se čím dál více odci-zovali. Bea navíc začala ztrácet víru v boha poté, co se kolem ní začaly hroutit mezilidské vztahy a velmi na ni také doléhaly katastrofy postihující různé části Země. Musím se přiznat, že tato část příběhu pro mě byla mírným zklamáním. Skvěle napsaná, bavilo mě to a chtěla jsem vědět, co se na Zemi děje, ale fascinovaly mne Oasané, o nich jsem se toho chtěla dozvědět co nejvíc. Bea byla silná žena, takové hrdinky mám ráda, ale měla jsem pocit, že mě rozebírání jejich vztahu zdržuje, chtěla jsem co nejvíc času trávit na Oasis, ne na Zemi. Během posledních pár desítek stran se najednou vše nějak „vyřešilo“ – Peter se setkal s jedním ze ztracených obyvatel základny – s jazykovědcem s nějakým italským jménem, který mu poměrně drsně předestřel svůj názor na plány USIC s planetou Oasis. Na základnu přišel/přišla Jesus Lover s vážným, patrně smrtelným poraněním. Peter měl pocit, že své milované Jesus Lovers zklamal a poté, co si přečetl e-mail od Bey, se rozhodl tak, jak se rozhodl a mě tím strašlivě zklamal. Tento román jsem určitě nečetla naposledy a myslím, že si ho podruhé přečtu v češtině, abych si vychutnala překlad mého oblíbeného Viktora Janiše. Na wikipedii jsem se dočetla, že Faber uvažuje o tom, že už další knihu nenapíše. Doufám, že se tak nestane, byla by to velká škoda.
A pozor – na motivy románu byl natočen pilotní díl seriálu nazvaného Oasis. Zdá se, že je knihou inspirován jen velmi volně, ale zkusím tomu dát šanci. Dopadne to nejspíš tak, že budu zklamaná, protože už podle ukázky je to úplně jiné, než jak jsem si to představo-vala a podle mě televizní adaptace nemůže dopadnout dobře, navíc po mých milovaných Oasanech ani vidu ani slechu, ale sci-fi fanoušci, kteří román nečetli, budou možná spokojeni.
lostsoul2015 