Yoko Ogawa: The Memory Police / Ostrov bez pamäti

Kdysi jsem narazila na autorčinu krátkou prózu nazvanou The Housekeeper and the Professor a nechala se okouzlit její jednoduchostí. Mám dojem, že mě to tehdy i dojalo – starý profesor má poškozenou paměť a každý den je pro něj vše nové. Své pomocnici v domácnosti a jejímu desetiletému synovi vysvětluje různé matematické zákonitosti na příkladech z praktického života. Je to už spousta let, co jsem to četla a myslím, že je správná chvíle si to dílko připomenout. Minimalisticky na mě působil i tento román, který by měl u nás na podzim vyjít pod názvem Ostrov ztracených vzpomínek.

Pokračovat ve čtení Yoko Ogawa: The Memory Police / Ostrov bez pamäti

Andrew Sean Greer: Zpověď Maxe Tivoliho

Karanténa je dobrá k důkladnému úklidu. To si většina z nás ověřila již loni. To jsem vyklízela šatník. Letos jsem se pustila do knihovničky. A když na mě při třídění jedné přihrádky vypadl tento zapomenutý útlý svazek, hned jsem ho dala stranou a posléze se začetla.

Pokračovat ve čtení Andrew Sean Greer: Zpověď Maxe Tivoliho

Mary Ann Shaffer: Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů

Před sedmi lety jsme se s kamarády vydali do nedaleké slovenské Skalice na film Woodyho Allena Kouzlo měsíčního svitu – https://www.csfd.cz/film/344000-kouzlo-mesicniho-svitu/prehled/ V našem rodném městě se tehdy tento film nepromítal. Do Cinemaxu jsme dorazili dřív a zatímco kamarádi popíjeli kávu v kavárně, zašla jsem se podívat do knihkupectví a tam náhodou otevřela knihu, která mě zaujala tím dlouhatánským názvem a podle popisu byla psanou formou dopisů a odehrávala se na pro mě neznámých ostrovech v Lamanšském průlivu. Vypadalo to zajímavě, do té doby jsem nikdy nic podobného nečetla, tak jsem knihu rychle zaplatila a spěchala k promítacímu sálu. Přečetla jsem ji skoro na jeden zátah a začala doporučovat. Bývalé kolegyni se líbila tak, že ji chtěla půjčit i svým příbuzným a chtěla ji ode mě odkoupit. Nenamítala jsem, protože to bylo v období, kdy jsem si oblíbené knihy přečtené v češtině pořizovala v angličtině. A včera jsem ji na jeden zátah přečetla znovu.

Pokračovat ve čtení Mary Ann Shaffer: Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů

Martin Pollack: Halič Putovanie po stratenom svete

Když Michal Hvorecký na svém FB profilu avizoval, že v jeho překladu vyjde ve slovenském Absyntu kniha o Haliči, tak jsem si říkala, že se určitě musí objevit v mé knihovně. Slovenština je můj oblíbený jazyk, první knihu ve slovenštině jsem přečetla ještě jako malá a byla to tato – https://www.databazeknih.cz/knihy/alfred-hitchcock-a-traja-patraci-73736. Myslím, že se k ní v brzké době znovu vrátím. Pamatuji si, že to bylo geniální a pro mě v té době naprosto jedinečné. No ale teď bych tu měla psát o něčem jiném 🙂

Pokračovat ve čtení Martin Pollack: Halič Putovanie po stratenom svete

Arturo Pérez-Reverte: Tango starej gardy

Knihovna je zavřená, navíc mi už i propadla registrace, takže se naskytla další příležitost číst knihy z vlastní knihovny. S vervou jsem se do toho pustila už loni na začátku první karantény, letos v tom budu zase „vesele“ pokračovat. A pokud s knihou nebudu úplně spokojena, tak ji po přečtení (v případě velkého rozčarování i nedočtenou) pošlu dál. Ale Tango starej gardy doma zůstane, stojí za více přečtení.

Pokračovat ve čtení Arturo Pérez-Reverte: Tango starej gardy

David Mitchell: Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta

Další kniha, kterou jsem se rozhodla přečíst znovu a opět to byl větší zážitek než při prvním čtení. Mnohem víc jsem si to užila, objevila jsem věci, byť drobnosti, které mi při prvním čtení unikly. Bylo to i tím, že jsem román poprvé četla před několika lety v angličtině. A při opětovném čtení jsem si uvědomila, proč to pro mě tehdy bylo často nepochopitelné a tak náročné. Většina postav totiž mluví dialektem nebo špatnou holandštinou, jiní naopak hovoří velmi formálně nebo používají citáty a obraty, které pro mne byly naprosto neznámé. Takže poučení do budoucna – již nebudu číst historické knihy v jiném než mém rodném jazyce 🙂

Pokračovat ve čtení David Mitchell: Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta

Nick Hornby: Just Like You

Mé první literární setkání s britským autorem, esejistou a fotbalovým fanouškem Nickem Hornbym. Jeho předchozí romány mě minuly, nezaujala mě jejich témata. Viděla jsem jen film Jak na věc z roku 2002 v hlavní roli s Hughem Grantem. Just Like You mě nejdřív zaujalo obálkou, kterou jsem zahlédla na sociální síti. Za mě je to bezkonkurenčně nejlepší obálka roku 2020.

Pokračovat ve čtení Nick Hornby: Just Like You

Emily St. John Mandel: The Glass Hotel

Nejnovější román kanadské spisovatelky nás zavede jak do luxusního hotelu odříznutého od světa, tak do přelidněného velkoměsta nebo na nákladní loď křižující oceány. Vystupuje v něm několik důležitých postav, jejichž životní cesty se často protínají a znovu, již definitivně, rozcházejí. Je to příběh o ztrátách. Převážně obrovských ztrátách životních, posléze finančních.

Pokračovat ve čtení Emily St. John Mandel: The Glass Hotel

Rachel Joyce: Obchodník s hudbou

Před pár lety jsem si na Colours of Ostrava potřebovala odpočinout od hudby a davů festivalových fanoušků a vydala se na obhlídku nedalekého obchodního centra Forum Nová Karolina (mám dojem, že tomu někteří místní říkají Fukušima!!) Největší klid byl tehdy v knihkupectví, ale nemohla jsem si nic odvézt – kdo by se s tím po zbytek festivalu vláčel – tak jsem si aspoň vyfotila pár titulů, které mě tam zaujaly. Obchodník s hudbou byl jedním z nich. A letos na podzim jsem si knihu konečně přečetla.

Pokračovat ve čtení Rachel Joyce: Obchodník s hudbou

Kazuo Ishiguro: Neutěšenci

Občas si očividně potřebuji něco dokázat 🙂 Před několika lety jsem s vypětím všech sil přečetla dva romány Ayn Rand a letos byl mým vrcholem čtenářského utrpení román nositele Nobelovy ceny za literaturu K. Ishigura. Pod názvem The Unconsoled vyšel již v roce 1995, my jsme si na český překlad museli počkat a zatím jsme měli dostatek času se seznámit s jeho stravitelnějšími díly.

Pokračovat ve čtení Kazuo Ishiguro: Neutěšenci