Duben – ještě v biografu budem

Filmový duben jsem zahájila filmem režiséra Marca Provosta Violette o francouzské autorce velmi otevřených, na svou dobu odvážných románů. Violette Leduc celý život trpěla tím, že byla nemanželské dítě, měla komplikovaný vztah s matkou – měla pocit, že ji její přízeň dusí. Byla bisexuálka, muži si jí nevšímali kvůli její ošklivosti (ale mně nějak extra ošklivá nepřipadala, žádná krasavice to nebyla, podle mě spíš potenciální partnery obou pohlaví odpuzovala svou úpěnlivou snahou o vztah, svým věčným zoufáním, negativitou), ženy se bály homosexuálního vztahu, který byl v té době absolutně nepřípustný. O homosexualitě mužů se v té době vědělo a ve Francii kvůli ní muži nebyli perzekuováni jako například v UK, ale padesátá léta byla padesátá léta! Violette rukopis svého prvního románu odnesla k posouzení Simone de Beauvoir, kterou milovala. Jejich vztah nikdy nebyl naplněn. Simone ji v tvorbě všemožně podporovala. Violettiny knihy díky jejich šokujícím erotickým scénám byly trnem v oku cenzorů. Část románu Ravages musela být z knihy odstraněna, po rozhodnutí cenzorů se Violette zhroutila. Film se mi líbil hodně – klasická artová záležitost – vyprávěn pomalým tempem, dlouhé záběry, důraz na rozhovorech – jako divadelní hra. Nenašla jsem nikde žádnou informaci o tom, že by u nás vyšel některý z jejích románů. Není se čemu divit – komunisté by nedovolili vydat erotický román a v současnosti čtenáři preferují plytké romány tipu 50 shades of grey – Violettiny romány by pro ně byly příliš náročné!!