Audur Ava Ólafsdóttir: Nad propastí byla tma

Třetí román od mé oblíbené islandské spisovatelky. Výhonek osmilisté růže se jí už asi nepodaří překonat, ale tímto románem se kvalitám svého díla, poprvé vydaného v roce 2007, velmi přiblížila. Hlavní postavou je opět muž, tentokrát to však není mladík, ale osamělý padesátník nespokojený se svým životem.

Pokračovat ve čtení Audur Ava Ólafsdóttir: Nad propastí byla tma

Reklamy

Philippe Claudel: Vnučka pana Linha, Šedé duše

Náhodný objev, někde jsem narazila na recenzi knihy Brodeckova zpráva od Philippe Claudela a tak jsem si vypsala i názvy dalších děl tohoto současného francouzského autora. Jako první jsem si půjčila Vnučku…. Nádherný prostý příběh psaný jednoduchým jazykem, žádné slovo nebylo zbytečné, všechno mělo své místo a důvod. Přátelství mezi dvěma muži rozdílného věku, kteří nemluvili stejným jazykem, ale k tomu, aby si porozuměli, jim stačilo jen naslouchat tónu hlasu toho druhého, být v jeho přítomnosti, snažit se porozumět emocím. Starý muž byl patrně z Vietnamu, do USA se dostal lodí, která ho i s několika dalšími uprchlíky přivezla do Nového světa poté, co v zemi vypukla další válka. Pan Linh přišel o vše, jediné, co mu zbylo, byla několikatýdenní vnučka. Velmi dojemně se o ni staral, nechtěl se od ní odloučit a naštěstí mu ji neodebrali ani v domově důchodců (v Zámku), do kterého byl umístěn imigračními úředníky. Přátelství s Barkem pro něj tolik znamenalo, že se rozhodl z ústavu utéci. Pan Bark byl vdovec, který chodil každý den na lavičku naproti parku, v němž se jeho zesnulá manželka starala o dětský kolotoč.

Pokračovat ve čtení Philippe Claudel: Vnučka pana Linha, Šedé duše