Carol Shields: Deníky tesané do kamene

Loni jsem četla knihu o květinách – Život v zahradě od Penelope Lively – nebyla to literatura faktu, spíš takové příjemné vyprávění o tom, jak se v průběhu staletí vyvíjel vkus zahrádkářů, případně zahradníků nejen skutečných, ale i literárních. A velmi pěkně tam psala o hlavní postavě románu, který u nás není tolik oblíbený a milovaný jako v zahraničí. Jeho hrdinka svou zahradu milovala a později se díky ní stala poradkyní přes zahrádky v časopise. Hned jsem si název románu zapsala a posléze se i začetla – Deníky tesané do kamene pro mě představují opomíjený literární skvost. Autorka použila jednu krásnou větu, když zmiňovala Daisyiny děti – v zahradě si z besídky občas udělaly bunkr a v něm holdovaly příjemné nostalgii. A taková je i tato kniha – příjemný hold nostalgii 🙂

Sofía Segovia: Šepot včel

Některé knihy čtete a máte pocit, že jste si je vybrali za odměnu. Za překonání čtenářské krize, za téměř fyzicky náročné prokousávání se náročnějšími knihami, za dočtení knihy, na kterou jste se těšili a ona vás místo nadšení převelice zklamala. A právě takovou odměnou byl pro mě Šepot včel. Příběh odehrávající se v prvních dvou desetiletích 20. století v Mexiku mě vtáhl do děje hned na samém začátku. Objevily se v něm i prvky magického realismu a několik zajímavých ženských postav.

Lisa See: Ostrov žen moře

Většinou čtu romány odehrávající se v Evropě nebo severní Americe. Po dočtení Ostrova žen moře jsem si řekla, že bych to měla změnit a vydávat se na literární výlety na jiné kontinenty. Poznávat prostřednictvím knih země, do kterých se patrně nikdy nevydám. Rozšiřovat si obzory díky příběhům obyčejných lidí, jejichž každodenní životy jsou od našich tak odlišné právě proto, že se odehrávají v zemích, o kterých často skoro nic nevím.

Muriel Barbery: Růže sama

Muriel Barbery je úspěšná francouzská spisovatelka, která za svá díla získala řadu ocenění. Pro její knihy není důležitý děj, ale nálada, kterou popisy prostředí, postav a jejich pocitů ve čtenáři vyvolávají. Často jsou to spíše filozofická zamyšlení. Její prvotina Pochoutka mě tehdy nenadchla, mám dojem, že jsem ji ani nedočetla. Ale S elegancí ježka byla velká lahůdka, k níž bych se někdy mohla vrátit. Knihu Růže sama si taky přečtu znovu, četla jsem ji cestou autobusem a nedohledala si tedy většinu míst, na nichž se „děj“ odehrává, tak to příště napravím.

John Boyne: Poutník před branami moudrosti

V románu z roku 2020 nás autor bere na cestu kolem světa trvající přes 2000 let. Vypráví příběh muže, který ztratil své milované ženy a děti a rozhodl se je pomstít. Moc jsem se těšila – předchozí Skrytá zuřivost srdce (více info zde: https://lostsoul2015.wordpress.com/2020/08/12/john-boyle-skryta-zurivost-srdce/ ) nasadila laťku velmi vysoko. Má očekávání bohužel zůstala nenaplněna. Zpočátku jsem byla nadšena, ale postupem času jsem začala přemýšlet, že přeskočím až na konec, abych se dozvěděla, jak to celé skončilo.

Janet Skeslien Charles: Pařížská knihovna

Ráda se zaměřuji na romány o knihách, knihovnách a čtenářích. Pařížská knihovna navíc vychází ze skutečných událostí – Americká knihovna v Paříži /AMP/ stále existuje. Vznikla jako soukromá nadace během první světové války za účelem dodávání knih a časopisů vojákům bojujícím na evropské frontě. Knihovna funguje dodnes, od roku 2013 každoročně uděluje cenu významné knize napsané v angličtině na téma Francie nebo francouzština.

Banana Yoshimoto: Kitchen / Úplněk a jiné povídky

Křehké povídky ze současného Japonska na téma ztráta milované osoby. Už jsem je četla před spoustou let, inspiroval mě k tomu časopis Haarper´s Bazaar, který tehdy otiskl kratší povídku Moonlight Shadow. Bylo to v období před Harukim Murakamim, kdy jsem o japonské literatuře vůbec nic netušila a patrně jsem si myslela, že se jejich romány točí kolem samurajů a popisů krás jejich úchvatné přírody. Tehdy pro mě tyto povídky byly velkým překvapením a teď po letech mě znovu oslovily svým minimalismem a vhledem do ztrápené duše mladého člověka. A ještě mi to připomnělo podobně melancholicky laděný román Strange weather in Tokyo, k tomu se letos patrně také vrátím.

Irena Moravcová: Dům roztříštěných snů

Měla jsem čtenářskou krizi. Nedařilo se mi do ničeho pořádně začíst. Přečetla jsem jednu, dvě stránky a knihu odložila. Mrzelo mě to, ale nebyla jsem schopna se pořádně soustředit a nechtěla jsem se do čtení nutit. A pak mě napadlo, že potřebuji příběh, který přečtu jedním dechem a který ukončí to čtenářské trápení. Tak jsem si v knihovně půjčila městskou fantasy detektivku z prvorepublikové Prahy a přelouskala ji během prodlouženého víkendu. A už se moc těším, až se o víkendu zase do něčeho začtu.

Octavia E. Butler: Podobenství o rozsévači

Tak na toto jsem se hodně těšila. Apokalypsa v nepříliš vzdálené budoucnosti – to já ráda 🙂 Nakonec jsem až tak nadšená nebyla, ale na autorku jsem v žádném případě nezanevřela. Napsala ještě několik oceněných sci-fi a některá z nich si ráda přečtu, jejich náměty vypadají velmi zajímavě a mají velmi slušná hodnocení.

Florian Illies: 1913 Léto jednoho století

Kniha nabitá informacemi vyžadující zodpovědného čtenáře. Tím jsem já nebyla, protože jsem se nechala odradit tou spoustou historických postav, které se objevily již v první kapitole. Mám doma ještě jednu podobnou knihu a tu již budu číst tak, jak si to vyžaduje – pomalu, s tužkou v ruce a iPadem po ruce 🙂

Ale pokud jste zvídaví, zajímáte se o začátek minulého století a budete ochotni věnovat knize více času (není úplně od věci si dělat poznámky), jděte do toho. Je to totiž velmi dobře napsané a občas vás překvapí i vtipná poznámka.

K četbě této knihy mě inspirovala kamarádka, kterou jsem po delší době potkala koncem minulého roku v místním biografu. Sešly jsme se na filmu Miloval jsem svou ženu (který se pravděpodobně odehrával přibližně ve stejné době) a kromě jeho rozboru jsme se věnovaly i vánočním dárkům. Ona dostala tuto knihu, já jsem ji už nějaký čas měla doma v knihovně.