Pokud hledáte vhodnou odpočinkovou knihu na dlouhé podzimní a zimní večery, tak sáhněte po tomto románu, v němž čas na anglickém venkově pár měsíců po válce pomalu plyne, hlavní postavy jsou vesměs milí literatury milovní jedinci a jediného drobného vzrušení se nám dostane jen v kapitolách věnovaných hollywoodské hvězdě. Narazíme sice na pár zmínek o strastech poválečného života, například o smrti blízkých několika hlavních postav, ale nijak široce se nerozebírají. Je to skutečně příjemné čtení. O Jane Austen se tu toho moc nedozvíte, ale přenesete se do světa sympatických literárních nadšenců.
Jules Preston: The map of us
Kamarádka, která žije v malém městě nedaleko švýcarského Zurichu, chodí pravidelně nahlížet do místní knihobudky a už si odtud přinesla několik zajímavých kousků. Poté, co je přečte, mi je nabídne, protože ví, jak ráda čtu knihy v angličtině. Neměla jsem v kufru tolik místa, tak jsem si vzala jen dvě. První jsem přečetla hned cestou domů, protože jsem na ni byla zvědavá a měla jsem chuť na něco oddechového. Já jsem si totiž na cestu zabalila knihu, o které se ani náhodou nedá tvrdit, že by byla odpočinková a možná ji nakonec ani nedočtu 🙂
Významná historická data v obrazech
Dva gruzínští designéři s úžasnými jmény Levan Patsinashvili a David Babiashvili jsou autoři projektu D1G1TAL CHR0N1CLES, v němž pomocí piktogramů zobrazují významná historická data. Vybrala jsem ta, která si mi líbila nejvíc 🙂 A protože tu píšu hlavně o knihách, tak jsem začala vcelku významným literárním datem. Upřímně přiznávám, že jsem jich moc nerozlouskla. Trefila jsem jen pár, u několika jsem se chytila za hlavu a pomyslela si „Ahaaa, jak je možné, že jsem to nepoznala!?!?“, ale snad u všech jsem si řekla, jak jsou ti Gruzínci chytří a vtipní 🙂
Emily Henry: Letní sázka / Beach Read
Díky Goodreads jsem se už dostala k vícero zajímavým kouskům. A vzhledem k tomu, že jsem letos v celkem krátké době přečetla několik romantických knih, usoudila aplikace, že bych v tom mohla pokračovat a nabídla mi tento velmi kladně hodnocený román. Na začátku jsem byla nadšena – dva spisovatelé – svět knih, to je moje. Ještě před polovinou četby však moje nadšení trochu polevilo, ale konec s tatínkovými dopisy pak můj celkový dojem naštěstí vylepšil.
Alison Belsham: Tatérka
Tetování se mi líbí. Jak minimalistické v podobě geometrického tvaru nebo obrysu osoby či zvířete, tak i tetování japonského stylu přes celá záda. Ale pokud si někdy nějaké nechám udělat, tak to bude určitě z té první kategorie. Ať se tam dlouho netrápím a ať se to případně pak dá nějak lehce předělat či odstranit 🙂
Yannick Grannecová: Bohyně malých vítězství
Další dlouho přehlížený titul z domácí knihovničky. Pamatuji si, že jsem si ho kdysi kupovala s velkým nadšením a pak se na něj delší dobu prášilo. A bohužel se i poměrně značně zmenšilo to původní nadšení. Zase jsem měla problém s tím, jak nesympatické mi byly všechny hlavní postavy. Knížku jsem četla snad tři měsíce a dočetla jen proto, že jsem si to dala do seznamu svých víkendových úkolů 😀
Pokračovat ve čtení Yannick Grannecová: Bohyně malých vítězství
Kazuo Ishiguro: Pohřbený obr
Staříci Beatrice a Axl se vydají navštívit svého syna. Spoustu let se s ním neviděli, jen si matně vybavují, že se tehdy rozešli ve zlém a chtějí to napravit. Při své pouti se přidají k bojovníku Wistanovi a chlapci posedlému zlým duchem, seznámí se s rytířem Gawainem, navštíví tajemné opatství a narazí i na pár nadpřirozených postav.
Karina Sainz Borgo: V Caracasu bude nejspíš stále tma
Poslední dobou se mi nedaří do ničeho začíst. Únava z práce, myšlenky rozlétané do všech stran…. Tak jsem se překonala a konečně dočetla knihu, která by mi za normálních okolností zabrala maximálně tři večery. Ale měla jsem si vybrat něco veselejšího, méně temného. Bylo to skličující čtení. Celou dobu jsem měla pocit, jako by tam vůbec nesvítilo slunce, vzduch byl plný štiplavého kouře z převrácených hořících aut, na ulicích by byla slyšet střelba a potulovala se tam jen toulavá zvěř.
Pokračovat ve čtení Karina Sainz Borgo: V Caracasu bude nejspíš stále tma
Julie Caplin: Čajovna v Tokiu
Už jsem to tu psala víckrát, že z času na čas není od věci si přečíst něco diametrálně odlišného tomu, co obvykle čtete. Ale opravdu jen občas, tak třeba dvakrát za rok a ne třikrát během dvou měsíců 🙂 Čajovna je moje čtvrtá kniha od paní Caplin ze série Romantické útěky. A je to určitě to poslední, co jsem od ní četla, protože je to všechno na jedno brdo. Je pravda, že se příběhy vždy odehrávají v zajímavém prostředí – např. Brooklyn, Paříž, Island, Kodaň, Tokio….. a paní autorka ta prostředí umí velmi pěkně popsat. Dle informací na přebalu jejích knih se dozvíme, že jako PR ředitelka se několik let potloukala po Evropě a brala nejlepší žurnalisty zabývající se jídlem a pitím na novinářské exkurze, aby ochutnali gastronomické pochoutky v nejrůznějších městech. Takže je vidět, že ta místa opravdu zná a vybrala nám z nich to nejlepší. Ale všechny příběhy jsou napsané podle jednoho mustru a to je fakt otravné 😀
William Boyd: Sweet Caress
Nedávno jsem tu psala o knize Pastva pro oči, v níž byla hlavní postavou fotografka. Nebyla mi vůbec sympatická jako žena, ale její fotografie by se mi byly bývaly líbily. V případě Amory Clay – hlavní hrdinky románu Sweet Caress vydaného v roce 2015, to bylo naopak. Byla to velmi akční žena a na rozdíl od Lilian z „Pastvy“ se neschovávala jen za fotoaparát, milovala život, ale její snímky mě teda bohužel moc nenadchly 😀 V knize se totiž objevují fotografie, které autor vybíral tak, aby se mu hodily do příběhu. Nadchlo mě to jako skvělý nápad, ale její umělecké fotografie mě bohužel fakt nezaujaly. Některé portréty ale byly povedené. Knihu jsem si před pár lety koupila ve velkém knihkupectví na vídeňském nádraží hlavně kvůli obálce. Ráda fotím a na román o fotografce jsem se tehdy hodně těšila. A konečně jsem ho dočetla.
lostsoul2015 