Yannick Grannecová: Bohyně malých vítězství

Další dlouho přehlížený titul z domácí knihovničky. Pamatuji si, že jsem si ho kdysi kupovala s velkým nadšením a pak se na něj delší dobu prášilo. A bohužel se i poměrně značně zmenšilo to původní nadšení. Zase jsem měla problém s tím, jak nesympatické mi byly všechny hlavní postavy. Knížku jsem četla snad tři měsíce a dočetla jen proto, že jsem si to dala do seznamu svých víkendových úkolů 😀

Mladá osamělá Anna je svým nadřízeným vyzvána k tomu, aby v domově důchodců navštívila vdovu po geniálním matematikovi Kurtu Gödelovi a pokusila se pro princetonský Institut pokročilých studií získat dokumenty z jeho pozůstalosti. Je to poměrně náročný úkol, protože Adéla Gödelová je zahořklá žena, které zbývá jen pár měsíců života a zpočátku s dívkou nechce spolupracovat. Anna si časem získá její důvěru, ženy se spřátelí. Před Vánoci se Anně dokonce podaří dostat Adélu do biografu na film Za zvuků hudby a posléze v domově důchodců stráví i samotné svátky. Souběžně s kratším příběhem popisujícím vztah Anny a Adély se před námi odvíjí příběh Adélina života s Kurtem. Zpočátku veselá, života si užívající žena, se po boku komplikovaného muže proměňuje v jeho ošetřovatelku. Touží po lásce a spokojené rodině, ale místo toho se z ní stává jen inventář (i tělesně se začíná podobat skříni – její muž se díky stále se zvětšující paranoie postupně ztrácí před očima, zatímco ona roste do šířky), přehlížená osamělá nemilovaná žena. Pro svého manžela obětovala celý svůj život a nikdy se jí nedostalo žádného ocenění. Jediný, kdo se k ní choval hezky a respektoval ji, byl Albert Einstein. V knize se objevuje víc významných vědců, příběh je založen na faktech, nudná linka s Annou byla fabulací. Plameňák, který se objevuje na obálkách některých cizojazyčných vydání, byl skutečný – Adéla si pořídila sádrového plameňáka do zahrady jako provokaci.

Život s geniálním vědcem musí být obtížný sám o sobě, taková osoba si žije ve svém vlastním světě, do něhož je obtížné vstoupit. Život s Gödelem musel být peklem na zemi – byl velmi sobecký, posedle lpěl na svých zásadách, trpěl paranoiou- jedl minimálně, protože se domníval, že se ho někdo chystá otrávit. Byl také přesvědčen o tom, že je odposloucháván. Neměl žádný smysl pro humor. Poté, co zemřeli jeho blízcí přátelé, už nikomu nevěřil, nikoho k sobě nepouštěl. Adély mi bylo velmi líto a postupem času mi začala být přece jen méně nesympatická než na začátku. Žili v době, kdy nebylo zvykem, ale žena opouštěla muže. Tehdy se ještě lidé tolik nerozváděli. Z knihy jsem neměla pocit, že by ho tolik milovala, takže jsem nechápala, proč ho neopustila a nevrátila se do Vídně. Tam by nebyla tolik osamocená jako v Princetonu.

Na Databázi knih má tento román poměrně vysoké hodnocení, ale za mě spíše slabý průměr. Zbytečně rozvláčné a nudné. Nejzajímavější byla první čtvrtina knihy, kdy se Adéla ve vídeňském nočním klubu seznámila s o pár let mladším Kurtem a prchali spolu před nacisty do USA. Znovu se ukázalo, že v knihách potřebuji akci nebo nějaké barvité popisy. Rozhovory, které nějak posunují děj, jsou taky fajn. Tady většinou nic z toho nebylo. Nedávno jsem si koupila romantickou knihu, asi se do ní pustím ještě dnes, abych si spravila chuť 😀

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s