Caroline Wallace: Nalezení ztracené Marty

Kdybych někdy pracovala v knihkupectví, tak bych se snažila propagovat nenápadné knihy. Vystavila bych je ve výkladní skříni s mystifikující cedulkou informující potencionální kupce, že se jedná o titul týdne či měsíce 🙂 Dost knih, které jsou propagovány, si velkou pozornost nezaslouží a drobné zajímavé tituly, které by se mohly líbit spoustě čtenářů, se k nim prostě nedostanou. Martin příběh mezi takové tituly patří. Není to až tak úžasná kniha, ale větší popularita by jí neuškodila. Je to vcelku neobvyklé téma, navíc se zde objevují i odkazy na britskou popkulturu poloviny sedmdesátých let.

• 

• 

• 

Hlavní postavou je šestnáctiletá Marta. Pracuje na liverpoolském nádraží v oddělení ztrát a nálezů. Žila s Matkou, náboženskou fanatičkou. Ta ji občas bila, všechno jí zakazovala. K nádraží tuto naivní, světa neznalou dívenku připoutala tím, že jí tvrdila, že pokud odejde, tak se celé nádraží zřítí. Že je něco jako ptáci, kteří jsou k jedné liverpoolské budově připoutáni řetězy https://en.wikipedia.org/wiki/Royal_Liver_Building Byla to již stará žena, která Martě namluvila, že ji jako miminko našla odloženou v kufru před vstupem do ztrát a nálezů. Čekala zákonem předepsaných devadesát dnů a když se o holčičku nikdo nepřihlásil, nechala si ji. Elizabeth je mladá žena, která má vedle ztrát a nálezů kavárnu. K Matčině nelibosti tam pouští populární hudbu, schází se tam různé pochybné existence a navíc se snaží malé Martě leccos vysvětlit. Po Matčině smrti Marta potřebuje doklady, aby mohla ve ztrátách dál pracovat, aby vůbec mohla existovat. Začnou jí chodit anonymní dopisy vkládané do různých knih naznačující, že jí Matka lhala a Marta tedy začne pátrat po tom, kým skutečně je. Pomáhají jí v tom různé bizarní postavičky. Kromě roztančené, vždy dobře naladěné Elizabeth to byl ještě bezdomovec William žijící pod nádražím. George Harris, chlapec pracující jako římský voják v nedalekém Chesteru, Martu nejdřív ostýchavě pozoroval z lavičky umístěně proti vchodu do ztrát a nálezů. Dívku měli rádi i další zaměstnanci nádraží, které bylo celým jejím světem a oni byli na její výstřednost zvyklí a rádi jí pomáhali. V příběhu se objeví i poměrně rušivá postava Australana Maxe. Ten ve své domovině zakoupil kufr, který údajně patřil Malu Evansovi – muži, který pracoval pro Beatles a byl zabit v roce, v němž se odehrává Martin příběh. Australan se snaží získat Malův popel a slibuje Martě lásku, pokud mu urnu s popelem pomůže najít.

Nejdřív jsem se nemohla začíst. Martina naivita a umanutost mi lezly na nervy. Nedokázala jsem pochopit, jak mohla začátkem 70.let věřit tomu, že je její přítomnost na nádraží spjata s jeho bytím a nebytím. Ale byla to víceméně pohádka, takže nakonec proč ne. Líbilo se mi, že si ve sklepě vytvořila knihovnu z nalezených knih, seřadila je podle barev a k postavám si vytvářela osobní vztah. Kdyby se v příběhu neobjevila postava Maxe, tak by se mi příběh zamlouval mnohem víc. Byla by to téměř pohádka o citlivé křehké dívce toužící po přátelství, ale Maxova vulgarita, vypočítavost a bezohlednost byly velmi rušivé a podle mě se tam vůbec nehodily. Ale v každé pohádce je přítomné zlo, takže mělo své místo i zde. Při velmi přísném hodnocení by se dalo říct, že autorka nosila v hlavě několik nesourodých témat a řekla si, že by se mohla pokusit je všechny zapojit do jednoho příběhu. Propojila je víceméně úspěšně, ale jak už jsem psala – Maxova linka příběhu byla podle mě nadbytečná.

Doporučuji poetickým duším, snílkům, dospělým s dětskou duší. Staromilcům, kteří rádi čtou romány z doby, kdy pevná linka byla stále vzácností, lidé si psali dopisy, četli noviny a poslouchali The Beatles.