Emily St. John Mandel: The Glass Hotel

Nejnovější román kanadské spisovatelky nás zavede jak do luxusního hotelu odříznutého od světa, tak do přelidněného velkoměsta nebo na nákladní loď křižující oceány. Vystupuje v něm několik důležitých postav, jejichž životní cesty se často protínají a znovu, již definitivně, rozcházejí. Je to příběh o ztrátách. Převážně obrovských ztrátách životních, posléze finančních.

První, s kým se v knize seznámíme, je osamělý mladík jménem Paul. Snaží se studovat ekonomii na univerzitě, ale nedaří se mu a poté, co v klubu členům kapely prodá špatnou drogu, aniž by o jejích účincích věděl, z univerzity odchází. Má mladší nevlastní sestru Vincent. Mají společného otce. Její matka, která dceru pojmenovala po oblíbené básnířce, se utopí při plavbě na kajaku. Po letech Vincent bratrovi pomůže najít práci v hotelu Caiette, kde ale mladík dlouho nevydrží. Ona sama také ne – dostane nečekanou nabídku od vlivného finančního spekulanta Jonathana Alkaitise. Nabídne jí, aby se na veřejnosti vydávala za jeho mladou ženu. Během jejich společného života jednou náhodou narazí na svého nevlastního bratra – vystupuje jako DJ a hudbou doprovází videa, která Vincent kdysi natáčela kamerou od babičky. Vincent se cítí zrazena, ale nakonec si to rozmyslí a bratra nijak nekonfrontuje. Její luxusní život zanedlouho skončí, když se ukáže, že Alkaitsův investiční fond byl jeden velký podvod, který připravil spoustu lidí o celoživotní úspory. Alkaitis ve vězení pomalu propadá šílenství a čtenáři zpětně sledují osudy jeho spolupracovníků v době, kdy celá aféra vypukla a velmi stručně se seznámí i s životy některých obětí.

Nelíbilo se mi to tolik, jako předchozí román Station Eleven, který jsem četla přesně před třemi lety. Některé pasáže byly zbytečně rozvláčné. Např. popisy Alkaitisova života ve vězení nebo samotná aféra. Více prostoru mohlo být věnováno Vincent a Paulovi. Byla jsem spokojena postupným objevováním se různých postav z minulosti. Takové romány mám obecně ráda, baví mě to propojování životů a smíšené pocity s tím spojené – občas mám radost, že se tam dotyčná postava zase zjevila, někdy je to šok, znechucení, jindy zklamání.

The Glass Hotel je smutný příběh. Většina postav přišla o důležitou osobu ve svém životě. Většinou to byli rodiče, někdo také přišel o partnera. Postupně přišli všichni o pevnou půdu pod nohama. V přeneseném slova smyslu, ale také doslovně. Jejich osamělost byla často velmi bolestivá. Nebylo to veselé čtení, ale nevylučuji, že se k románu jednou vrátím. A věřím, že se na něj budu dívat jinýma očima, protože ho třeba budu číst ve veselejších časech.

Vincent in the ocean December 2018

1

Begin at the end: plummeting down the side of the ship in the storm´s wild darkness, breath gone with the shock of falling, my camera flying away through the rain-

2

Sweep me up. Words scrawled on a window when I was thirteen years old. I stepped back and let the marker drop from my hand and still I remember the exuberance of that moment, that feeling in my chest like light glinting on crushed glass-

3

Have I risen to the surface? The cold is annihilating, the cold is all there is-

4

A strange memory: standing by the shore at Caiette when I was thirteen years old, my brand-new video camera cool and strange in my hands, filming the waves in five-minute intervals, and as I am filming I hear my own voice whispering, „I want to go home, I want to go home, I want to go home,“ although where is home if not there?

5

Where am I? Neither in nor out of the ocean, I cannot feel the cold anymore or acutally anything, I am aware of a border but I cannot tell which side I am on, and it seems I can move between memories like walking from one room to the next-

6

„Welcome aboard“, the third mate said the first time I ever boarded the Neptune Cumberland. When I looked at him, something struck me, and I thought, You-

7

I am out of time-

8

I want to see my brother. I can hear him talking to me, and my memories of him are agitating. I concentrate very hard and abruptly I am standing on a narrow street, in the dark, in the rain, in a foreign city. A man is slumped in a doorway just across from me, and I have not seen my brother in a decade but I know that it is him. Paul looks up and there is time to notice that he looks terrible, gaunt and undone, he sees me but then the street blinks out-

Dnes jsem si při psaní příspěvku vzpomněla na kouzelnou píseň o hotelu od Reginy Spektor

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s