Daniel Glattauer: Dobrý proti severáku

Nevyhledávám romantické knihy. Mám ráda knihy o vztazích, ale takové, kde se nejedná jen o to, že ona potkala jeho a byla z toho láska jako trám. Musím tam mít ještě nějakou další rovinu. K této knize jsem se dostala zajímavým způsobem. Poprvé jsem se s ní před mnoha lety setkala v rámci Listování Lukáše Hejlíka. Přijeli k nám do města a představení proběhlo v lázních. Byly jsme tam s kamarádkami nejmladší – zbytek osazenstva tvořili lázeňští hosté ve věku šedesát PLUS 😀 Podruhé jsem se s Dobrý proti severáku setkala nedávno v rámci četby na pokračování na Českém rozhlase Dvojce a naprosto se do Lea a Emmi zamilovala. Hlavně teda do Lea 😀

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Emma Rothnerová chce zrušit předplatné časopisu a svůj e-mail omylem nepošle do redakce, ale psycholingvistovi Leo Leikemu. Slušný mladý muž jí odepíše, že se obrátila na nesprávnou osobu, nicméně ona mu omylem napíše ještě dvakrát a pak mu ještě nepříliš originálně popřeje hezké Vánoce. Z tohoto omylu se vyvine velmi čilá e-mailová korespondence. Na začátku každého e-mailu se dozvíme, kolik času uběhlo od toho předchozího, často mají zajímavé předměty. Někdy ani neobsahují věty, ale jen výkřiky, případně odpovědi správce systému. Emmi je ta aktivnější, útočnější, odvážnější, ráda Lea provokuje. Ten je naopak klidnější, rozvážnější, opatrný, ale velmi pohotový co se odpovědí na Emminy provokace týče. Občas mi připadalo, že ženou byl v jejich vztahu on. Ačkoliv jsem jeho postavu měla velmi ráda, nepřišel mi jako muž příliš pravděpodobný 😀 Nechce se s Emmi sejít, nechce tím jejich vztah pokazit. Chce snít o své Emmi, o ženě, která se stala jeho druhým hlasem, jeho svědomím. Obává se toho, kam až v jejich virtuálním vztahu zašli a jakou bolest by jim to mohlo způsobit. Emmi je totiž šťastné vdaná za staršího muže, který si do manželství přivedl dvě děti. Leo se naopak vzpamatovává z bolestivého rozchodu. S bývalou přítelkyní se navíc občas pokoušejí vztah obnovit, ale je to vždy jen trápení. K jednomu setkání/nesetkání mezi Emmi a Leem vlastně dojde – domluví se, že budou oba ve stejnou dobu ve stejné kavárně a pak hádají, jak ten druhý vypadal.

Další den

Předmět: Dobrý den!

Dobré ráno. Koukejte, Leo, takhle začíná dobrý den! Otevřu mailbox a zamrká na mě zpráva od Lea Leikeho. Včera: špatný den. Žádný e-mail od Lea. Vůbec nic. Zhola vůbec nic. Ani kousíček Lea. Jak může takový den vypadat? Leo, já vám něco povím: myslím, že bychom toho měli nechat. Začínám na vás být závislá. Nemůžu celý den čekat, až dostanu mail od člověka, který se otáčí zády, když mě potká, který se se mnou nechce seznámit, který ode mě chce jenom maily, který používá moje slova k tomu, aby si sám stvořil ženu, protože se ženami, které ho potkají v reálu, se podle všeho trápí až přes práh bolestivosti. Já už takhle nemůžu. Je to neuspokojivé. Chápete to, Leo?

O 2 hodiny později

Odp:

OK, chápu. K tomu čtyři otázky, docela podle rothnerovské osnovy:

1. Chcete se se mnou seznámit osobně?
2. Proč?
3. Kam to povede?
4. Dozví se o tom váš muž?

O 30 minut později:

Re:

ad 1) Jestli se s Vámi chci seznámit osobně? Samozřejmě že se s vámi chci seznámit osobně. Radši osobně než neosobně, nemyslíte?

ad 2) Proč? To budu vědět, teprve až se seznámíme.

ad 3) Kam to povede? Tam, kam to povede. Kdyby to tam nevedlo, no tak to tam nepovede. Takže to prostě povede tam, kam to vést má.

ad 4) Jestli se o tom dozví můj muž? To budu vědět, teprve až budu vědět, kam to povede.

Moc mě to bavilo i proto, jak skvěle byly obsazeny role Emmi a Lea. Oba dva měli sametové mladě znějící hlasy.

Na konci každého dílu byla úžasná klavírní skladba. Nejdřív jsem nemohla přijít na to, o jakou skladbu jde. Věděla jsem, že tu melodii znám z mládí, že to musí být skladba z devadesátých let od nějaké grunge kapely. A pak jsem na to přišla!!! Bylo to toto:

Našla jsem si noty, ale je to pro mě dost obtížné – každá ruka hraje samostatnou melodii a moje klávesy navíc nemají potřebný rozsah, tak si aspon občas z nostalgie zahraji part každé ruky zvlášť.

Na motivy románu byl natočen film, ale z ukázky jsem byla zklamaná – představovala jsem si Emmi a Lea úplně jinak. Navíc mi to nepřijde jako vhodná látka pro film, ale spíše pro divadelní hru nebo již výše zmiňovanou četbu na pokračování. Děj románu se odehrává v době, kdy jsme měli přístup k e-mailu jen na stolním počítači doma nebo v práci. Člověk se tak víc těšil na to, že přijde k počítači a tam na něj bude (nebo nebude) čekat odpověď od toho, na kom mu záleží. Žádné sociální sítě tehdy nebyly, takže ani žádný Viber, Whatsapp či Messenger.

Pod nátlakem čtenářů napsal Glattauer pokračování nazvané Každá sedmá vlna. To jsem si přečetla také, protože jsem chtěla vědět, jak se dopracovali k tomu, k čemu se nakonec dopracovali. Ale už jsem nebyla tolik nadšená. Z textu bylo cítit, že je to nastavovaná kaše. Ač se tam přesto objevilo celkem dost zajímavých momentů, bylo to příliš křečovité, hysterické a nepravděpodobné. Leo a Emmi se chovali jako nevyrovnaní dospívající a bylo to prostě zbytečné trápení. Nicméně Dobrý proti severáku je moje velká srdcovka a mohu jedině doporučit.