Martha a Betty jsou kamarádky ve věku kolem čtyřicítky, které se vydávají na cestu starým autem z Berlína do Švýcarska s Marthiným umírajícím otcem, který tam chce podstoupit euthanazii. Zní to depresivně hned na samém začátku? Ano, ale příběh je vyprávěn s nadhledem a jistou dávkou humoru, takže to není kniha, u které by čtenář potřeboval kapesník.
Ale není to kniha pro každého. Více ji ocení starší čtenáři, nebo ženy, které mají s hlavními hrdinkami něco společného. Minimálně věk. Obě ženy vyrůstaly v rodinách, ve kterých chyběli otcové – jejich matky se s nimi rozvedly nebo rozešly a otcové se buď z jejich života ztratili nadobro nebo se objevovali velmi sporadicky.
Martha svého otce veze vstříc smrti a když se ukáže, že těžce nemocný muž lhal a chce jet někam úplně jinam, rozhodne se po stopách muže, kterého pár let považovala za svého otce, vydat i Betty. Z Itálie, kde je jeho hrob, se vydá pátrat po jeho temné minulosti na malý řecký ostrůvek, kde se nakonec osudy některých „hrdinů“ definitivně uzavřou.
Dobře se to četlo, byť to občas bylo neveselé a rozvláčné. Ale Martha a Betty byly postavy, s nimiž se dalo sympatizovat a občas i v něčem ztotožnit. Mají problémy v partnerských vztazích, deprese, snaží se o dítě, nerozumí si s matkami…..
Dcery jsou nejnovějším románem německé spisovatelky Lucy Fricke a v roce 2018 byly oceněny Bavorskou knižní cenou. Do češtiny román přeložila Michaela Škultéty.
lostsoul2015 