Michael Ondaatje: Nouzové osvětlení

Občas se Vám dostane do rukou kniha, o které už předem víte, že bude dobrá. A pak není jen „dobrá“, je úžasná!!! Takový skrytý poklad, který neprovázela žádná bombastická reklama, takže o něm bloggeři nepíší a přitom by si to zasloužil!!! A přesně takové je Ondaatjeho Nouzové osvětlení vydané roku 2018 nakladatelstvím Jonathan Cape pod názvem Warlight – kniha odehrávající se v tajemné atmosféře poválečného Londýna, která byla nominována na několik literárních cen. Do češtiny velmi dobře přeložil Jindřich Manďák.

Nathaniel a Rachel – jejichž přezdívky jsou Stitch a Wren – jsou jednoho dne rodiči postaveni před fakt, že je na rok kvůli otcově práci opustí. Odtažitý otec do Singapuru odjede jako první, manželka ho má následovat o měsíc později. Děti jsou zapsány do internátních škol a v jejich domě má zatím bydlet muž, kterého dospívající překřtí na Mola. Za tajemným mužem brzy začnou chodit i jeho přátelé a Nath a Rachel, kteří utečou z internátů, se brzy zapojí do dospělého světa a internátní školu vystřídá škola života.

Naši rodiče už byli pryč déle než přislíbený rok a Rachel to vyvádělo z rovnováhy. Začala ponocovat. Mol ji doporučil své přítelkyni, operní zpěvačce, aby jí sehnala nějaký částečný úvazek v Covent Garden. Cokoli, co mělo něco společného s divadlem, Rachel fascinovalo – měkký plechový plát, který vyráběl zvuk bouřky, propadliště, jevištní kouř, modré odrazy světla ramp. zatímco mě měnil Darter svým vlivem, Rachel se teď vyvíjela do nového světa divadla, stala se jevištní nápovědou, ne aby pošťouchla tenory k jejich italským či francouzským áriím, ale pro kulisáky, kteří potřebovali nápovědu, že mají vběhnout na jeviště s plátěnými řekami nebo potmě rozebrat městské hradby za šedesát vteřin. A tak nám naše dny a noci nepřipadaly jako doba schwer, před níž nás Mol varoval. Představovaly pro nás úžasnou bránu do světa.

Gambler a sukničkář Darter přivede Nathaniela do světa psích dostihů. Podílí se na pašování chrtů z Evropy nebo bůhvíodkud 🙂 Těmto éterickým čtyřnohým tvorům posléze padělají rodokmeny, lékařská osvědčení, účastní se s nimi dostihů i mimo Londýn. Stitch s sebou posléze začne vozit i svou přítelkyni servírku Agnes. Popisuje plavby po kanálech, jízdu temnými, válkou stále zničenými ulicemi Londýna. V té době se se sestrou odcizí – jejich světy se oddělí, Nathaniel je nadšen svou svobodou a o Rachel se příliš nezajímá. Ta jednou zjistí, že matčin kufr se všemi věcmi, které si před nimi tak ostentativně balila, zůstal ve sklepě. Začínají pochybovat o tom, že vůbec odjela, ale nikdo jim není schopen říci, kde je a proč.

A pak je najednou jejich dobrodružnému životu konec – Wren i Stitch jsou uneseni a při jejich osvobození, u kterého je přítomna i matka, dojde k neštěstí. Nathaniel nějaký čas stráví v Americe, Rachel na opačném konci Británie. Jejich tajemná matka jim nikdy pořádně nevysvětlí, kde se skrývala, ani kdo byli lidé, kteří jim vstoupili do života. Rachel jí to nikdy neodpustí a s bratrem, který u matky po návratu do Británie žije, se přestane stýkat. Nathanielovi se část matčina tajemství přece jen podaří odhalit poté, co začne pracovat pro ministerstvo vnitra. V poslední části knihy nazvané Chlapec na střeše nám vypráví svou verzi matčina života.

Řídíme své životy pomocí příběhu, které jen tak tak drží pohromadě. Jako bychom zabloudili v chaotické krajině, shromažďujeme, co je neviditelné a nevyřčené – Rachel Wren a já, Stitch, který to všechno sešívá dohromady, aby přežil, nekompletní, ignorovaný jako hrachor přímořský na těch zaminovaných plážích za války. Chrt stojí vedle mě. Sklání svou těžkou kostnatou hlavu na mou ruku. Jako bych byl pořád ještě patnáctiletým chlapcem. Ale kde je sestra, která se se mnou rozloučila jen nepřímo, když mi zamávala ručkou svého dítěte, jako by to byla loutka? Nebo to děvčátko, které bych mohl jednoho dne zahlédnout, jak zvedá na ulici hrací kartu a rozběhnout se k ní a zeptat se: Perlo? Jsi Perla? Naučili tě to dělat tvůj otec a matka? Pro štěstí?

Nadchly mě popisy poválečného Londýna. Nepůsobí nijak depresivně, spíše romanticky a tajemně. Autor velmi barvitě popisuje některé postavy, které prošly domem. Soustřeďuje se obzvláště na Darterovy přítelkyně. Román je vyprávěn z Nathanielova pohledu. V době, kdy se odehrává poválečná část příběhu, mu je 14 let a setkání se ženami pro něj do té doby nebyla běžná, takže ho jeho nové „kamarádky“ fascinují a do jedné se také platonicky zamiluje. Celý román je poměrně hodně popisný, přímá řeč se vyskytuje velmi zřídka. Ale popisy nenudí, vše je vylíčeno velmi detailně, ale zároveň barvitě a uvěřitelně. Nouzové osvětlení je kniha, ke které se určitě ještě někdy vrátím. Doporučuji anglofilům a poetickým duším se smyslem pro temná dobrodružství 🙂

Zde je článek o knize z webu iliteratura.cz: Poválečný román o tom, že válka nikdy nekončí

 

 

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s