Občas tu zmíním, že jsou mezi tituly, které čtu, zajímavé paralely. Tentokrát to byly zase silné ženy – to už beru jako společný prvek celkem automaticky. Další paralelou bylo to, že všechny tři romány byly v angličtině a měly také spojitost s mou letos patrně jedinou cestou za hranice všedních dní. Dvě jsem dočetla ve Walesu a jednu si tam koupila a začetla se do ní během letu z Manchesteru do Bratislavy.
Taylor Jenkins Reid: The seven husbands of Evelyn Hugo
Román vypráví o osudech velké hollywoodské hvězdy. Na sklonku života se rozhodla prodat na dobročinné aukci několik kusů ze svého šatníku a utržené peníze věnovat na výzkum rakoviny prsu. Tento čin vzbudil zaslouženou pozornost a média si slibovala, že se jim podaří udělat s Evelyn exkluzivní rozhovor. Nakonec uspěl magazínu Vivant a jeho redaktorka Monique, kterou si Evelyn vyžádala. Monique právě procházela složitým obdobím – rozešla se s manželem, již delší dobu nenapsala žádný zajímavý článek. Vrtalo jí hlavou, proč si filmová hvězda vybrala právě ji. Ta si navíc kladla podmínky, s nimiž Monique zpočátku nesouhlasila. Posléze se však podvolila a každý den navštěvovala Evelyn v jejím luxusním bytě a naslouchala upřímnému (ačkoliv jak dalece se dalo spoléhat na Evelyninu upřímnost?) vyprávění o bouřlivém životě ženy, která vždy věděla, jak využít každé příležitosti ve svůj prospěch. Byla krásná a muži jí padali k nohám. Ženy ji neměly rády, nikdy neměla mnoho přátel a na sklonku života byla osamělá. Všechny ty, které milovala, přežila o spoustu let. A díky Monique se svět měl konečně dozvědět o tom, kdo byl největší láskou Evelynina života.
Líbilo se mi to, ačkoliv mi jak Evelyn, tak Monique byly poměrně nesympatické. Ale Monique naštěstí nedostala velký prostor. Nadchl mě popis hollywoodského zákulisí – tomuto tématu mohlo být věnováno více pozornosti. Mezi jednotlivými kapitolami se často objevovaly články z dobového bulváru. Evelyn byla velmi ctižádostivá, milovala peníze a pro svou slávu byla dlouho ochotna obětovat vše. Až když ji opustila největší životní láska, konečně si uvědomila , na čem jí v životě nejvíc záleží. A proč se tolikrát vdala? (Ten počet sňatků mi přišel skutečně přehnaný – bylo to příliš překombinované.) Protože se nikdy veřejně nepřiznala, kdo byla její skutečná láska!
Tara Westover: Educated
Autobiografie popisující život mormonské rodiny ovládané psychicky narušeným otcem. Odmítal vše, co nějak souviselo se státní správou. Jeho děti dostaly rodné listy až v době, kdy dospívaly. Žádné ze šesti dětí nechodilo do školy ani k lékaři, na pozemku, kde rodina žila, se shromažďovaly zásoby pro případ apokalypsy, děti pracovaly pro otce při zpracovávání železného odpadu. Dlouho neměli k dispozici telefon ani internet. Velmi často mi zůstával rozum stát nad tím, jak tak mohli žít na přelomu 20. a 21.století. Čemu věřili a jakým způsobem je otcovy názory (spíš bych měla napsat bludy) do budoucna ovlivnily a poznamenaly. Třem dětem se podařilo osamostatnit – po nelehkých bojích rodinu opustit a vystudovat vysoké školy. Tři sourozenci zůstali pod otcovým vlivem a pracovali pro něj. Dokonce došlo k tomu, že Taru zavrhli a ona v době, kdy knihu psala, několik let své rodiče a některé sourozence neviděla. Obdivovala jsem ji pro to, co dokázala. Jak se z vyplašené dívky, která nic neznala, nikomu nevěřila a měla spoustu předsudků, vypracovala na univerzitně vzdělanou, s minulostí jakžtakž srovnanou ženu. Cesta ke svobodě a vysokoškolskému titulu nebyla snadná. Začínala od nuly, měla minimální znalosti – naučila se jen látku, kterou potřebovala pro přijímací zkoušky. Měla obrovské mezery například v historii či geografii, neuměla se učit. Tara měla štěstí, že potkala lidi, kteří jí pomohli. Nebylo jich mnoho, protože se dlouho nedokázala lidem otevřít. Ve škole nikdo nevěděl, z jakého prostředí pochází. Nedokázala se dlouho sžít se světem mimo domov. Občas jsem musela knihu odložit, protože to nebylo snadné čtení – potřebovala jsem si odpočinout. Na jednu stranu mi jich bylo velmi líto, na druhou stranu mě štvali, že se otci nedokázali postavit. Je velmi snadné někoho odsoudit, ale nesmírně obtížné ho pochopit. Doporučuji – po přečtení by si mohli mnozí začít vážit života v pohodlí, dostatku a hlavně ve svobodě!
Fannie Flagg: Fried Green Tomatoes at the Whistle Stop café
Oddechovka zakoupená v milém knihkupectví ve městečku Caernarfon. Zaujal mě název a anotace, ale protože jsem trochu váhala, zda budu mít na konci zájezdu dost místa v kufru, tak jsem si knihu nechtěla kupovat jen tak bez nějakých dalších informací a poprosila milou paní prodavačku, aby mi našla hodnocení na Goodreads 😀
Čtyřicetiosmiletá Evelyn jezdí s manželem za tchyní do domova důchodců a seznámí se tu s milou starou dámou. Paní Threadgoode je velmi upovídaná a okamžitě začne Evelyn vyprávět o životě v městečku Whistle Stop od konce dvacátých let do poloviny let padesátých. V městečku je spousta zajímavých obyvatel – vše se točí kolem Idgie Threadgoode a její partnerky Ruth, které vlastní kavárnu. Byla jsem překvapena, že se v průběhu celého románu nikdo nepozastavil nad tím, že tyto ženy byly lesbičky a vychovávaly společně syna z Ruthina nepodařeného manželství!!! Román jsem četla v angličtině a tam si člověk musí dávat pozor, jakého pohlaví je která postava – někdy to není hned zřejmé, ale tyto dvě byly opravdu ženy 🙂 Naopak problematice rasismu se román nevyhýbá. Majitelky kavárny i jejich nejbližší se však k černochům, ale i k bezdomovcům chovali jako k sobě rovným a snažili se jim pomáhat, jak jen to bylo možné. Byla to prostě pokroková obec 🙂 Četlo se to moc dobře a jednou se ke knize patrně vrátím. Ale až ji budu číst podruhé, nakreslím si rodokmen, abych si udělala hned jasno v tom, kdo byl kdo. A budu přeskakovat pasáže věnované Evelyn – ta paní byla vyplašená nesebevědomá duchem stará tlustá žena!! Děti vylétly z rodného hnízda, s manželem toho očividně neměli moc společného a ona nevěděla, co se sebou. Její jedinou omluvou bylo to, že byl rok 1986 a co já vlastně vím, jak to tehdy měly ženy v domácnosti, že? 🙂
Na fotografii je obchůdek, v němž jsem si koupila knihu a zde je ukázka z filmu – jsem ráda, že jsem to neviděla, nikdy bych si knihu nekoupila!!! Vypadá to hrozně 😀
lostsoul2015 