Začátek roku s českou literaturou

Už dřív jsem tu zmiňovala, že se mi občas podaří přinést z knihovny romány s podobným tématem, aniž bych to původně zamýšlela. Prostě si náhodou zvolím knihy, které něco spojuje. Začátkem tohoto roku to nebyla témata, ale čeští autoři.

Probudím se na Šibuji od Anny Cimy se mi líbilo nejvíc. Ke knize se určitě ještě někdy vrátím. Hlavní hrdinka Jana studuje japanologii a část románu se odehrává v tokijské čtvrti Šibuja. Jana narazí na dílo opomíjeného spisovatele a začne se jím zabývat, takže se jejím příběhem prolíná i děj jeho povídky. Ačkoliv nemám ráda romány psané hovorovým jazykem, tady mi to tolik nevadilo, protože hrdinka byla kultivovaná dívka 🙂 Objeví se zde i několik tajemných, nevysvětlitelných událostí – hold spisovateli Murakamimu, o kterém se tam také párkrát zmíní. Román zaslouženě získal několik literárních ocenění. Rozhovor s autorkou zde: rozhovor z aktualne.cz z 6.10.2019

Dalším zajímavým čtenářským zážitkem pro mě byl román Pohyby ledu aneb Glaceologie pro manipuláty od A. Gravensteena. Jedná se o neobvyklou, často k detektivce přirovnávanou knihu, již jsem na začátku dokonce chtěla odložit!!! Zpronevěra při stavbě skleníku?? To má být námět knihy, na niž se pějí takové ódy? Vytrvala jsem a nelitovala 🙂 Hlavní hrdina byl nemastný neslaný třicetiletý novinář Rosli. Osamělý neúspěšný mladík se připletl do cesty lidem, kteří ho využili pro své vlastní temné cíle, jež ho zavály až do Grónska mezi vědecké pracovníky. Dál už děj popisovat nebudu, abych náhodou neprozradila něco podstatného. Grónská část románu se mi líbila nejvíc, ale nejoblíbenější postava zůstala v Praze – byl to Rosliho kamarád zpěvák Valdemar. V románu se objeví spousta zajímavých výroků (bohužel jsem knihu vrátila, aniž bych si některý opsala!!!!) a také nečekaně vtipných situací. Určitě doporučuji. Je to autorova prvotina, tak doufejme, že se mu bude dařit dál. A třeba se také někdy dozvíme, kdo to vlastně je – A. Gravensteen je autorův pseudonym. Zde hezký rozhovor s tajemným autorem – Vrah je ledovec

Méně nadšená jsem byla z románu Nulorožec Petra Stančíka. Je to druhý román, který jsem si od něj přečetla – Mlýn na mumie se mi moc líbil a určitě se k němu jednou vrátím, protože jsem se při čtení skvěle bavila. Nulorožec je také detektivka a vyšetřovatel Libor Lavabo je opět chytrý výstřední mladý muž holdující různým tělesným požitkům. Nicméně Nulorožec mě nenadchl tolik jako Mlýn…, na můj vkus to bylo moc překombinované až zmatené. Bylo by bývalo lepší, kdyby se držel maximálně dvou dějových linek a nezahltil nás spoustou postav, s nimiž se případ jen zbytečně víc zamotával a občas trapně komplikoval (např. dětští vojáci)

Loni jsem narazila na velký výprodej e-knih a román Kdo šije u Podolské od Lucie Hlavinkové byl jedním z mých úlovků. Byla jsem zklamaná – nelíbil se mi strohý styl, jakým byla kniha napsaná. Ale dobu, v níž se děj románu odehrával, autorka vystihla dobře. Je to vcelku dobrá motivace k dalšímu samostudiu – osud paní Podolské byl zajímavý a stojí za to si o ní přečíst něco víc.

Letos si taky hodně ujíždím na rozhlasovém čtení na pokračování na stanicích Českého rozhlasu. Tam také převažují české tituly. Nejlepší zatím byla autobiografie Adiny Mandlové Dneska už se tomu směju.