Občas si nějakou knihu vyberu proto, že mě zaujme obálkou. V tomto případě mě zaujal i poměrně komplikovaný název. Vůbec jsem nečekala, že se mi do ruky dostane takový nenápadný drahokam. Za mě určitě jeden z největších literárních zážitků letošního roku.
Kde se vzal, tu se vzal – na východě Německa se objevil vlk. Jako prvního ho zpozoroval mladý Polák Tomasz vracející se za přítelkyní Agnieszkou do Berlína. Vyfotil ho a jeho fotka se posléze dostala do novin. Vlk se postupně blížil k Berlínu a popis jeho putování se nenápadně prolínal s osudy několika lidí. Dvě dospívající děti utekly z domova. Chlapcův otec a posléze i dívčina matka se je vydali hledat. O vlka se zajímala také mladá dvojice vlastnící malý krámek nedaleko centra města. Mladý muž se vlka vydal hledat, posléze si opatřil i pušku, kterou ho chtěl ulovit. Mladá novinářka se rozhodne o vlkovi napsat článek do novin. Cesty jednotlivých postav se v některých částech příběhu spojí, většinou se v určitém bodě jen protnou nebo jedni nacházejí stopy, které po sobě ti druzí zanechali.
Tento krátký melancholický román se moc dobře čte. Je napsán úsporným jazykem, v krátkých větách. Moc se v něm nemluví. Při četbě máte občas pocit, že vám všudypřítomná zima zalézá do kostí. S napětím sledujete cestu dětí, s obavami zase čekáte, jak dopadne snaha chlapcova otce neprohrát boj s alkoholem. Doufáte, že vlka nikdo nezastřelí. Nemůžete se od knihy vůbec odtrhnout. Žádný z příběhů se v knize neuzavře, ale to vůbec nevadí. Můžete si ho po čase přečíst znovu a pokaždé si vymyslet svůj konec. Podle toho, v jakém období se v době čtení příběhu nacházíte.
Roland Schimmelpfennig je jedním z nejhranějších německých dramatiků. Jeho hry byly inscenovány ve čtyřiceti zemích světa. Román Jednoho jasného mrazivého rána…. je jeho prvotinou.
Mezi severním Prenzaluer Bergem a Weddingem dříve probíhala hranice mezi Východním a Západním Berlínem. Tam, kde se dříve táhla zeď a území smrti, se dnes nachází Mauerpark. Severozápadně od parku se v jedné proláklině setkávají koleje S-Bahnu ze všech čtyř světových stran. V této zemi nikoho pod mostem Bösebrücke spatřilo za soumraku 19. února nezávisle na sobě přibližně dvacet pasažérů z různých vlaků vlka. Vzrušené zprávy později u večeře – viděl jsem vlka, slyšeli jste o tom vlkovi, co je to za hloupost, těsně za Gesundbrunnenem, viděl jsem ho, fakt jsem ho viděl. Několik lidí ho vyfotilo, ale fotky byly většinou tmavé nebo rozmazané. Vlk byl moc daleko. Přesto na základě četných podnětů pročesávali o něco později muži od policie se zbraněmi a psy oblast a hnali tak vlka, aniž by ho spatřili, do dráhy kolem vnějších oblastí Berlína, po níž jezdily městské vlaky směrem na Schönhauser Allee.
lostsoul2015 