Tommi Kinnunen: Čtyřcestí

Na přebalu knihy jsem se dozvěděla, že T. Kinnunen pochází ze severofinského města Kuusamo. V současnosti učí finský jazyk a literaturu na gymnáziu v jihofinském Turku. Před několika lety navštěvoval kurz tvůrčího psaní a v závěru kurzu se ho vyučující zeptal: „Poslyš, Tommi, ty tvoje povídky, nejsou to náhodou spíš kapitoly z románu?“ A tak prý vzniklo Čtyřcestí, románová prvotina, které se ve Finsku prodalo už přes 50000 výtisků a byla přeložena do 14 jazyků. Kromě toho získala výroční cenu finských knihkupců Thank You for the Book, novinářskou cenu Best Book of 2014 Award a Young Alexis Kivi Prize a byla nominována na cenu Finlandia (kniha v ČR vyšla v roce 2015 díky nakladatelství Argo, přeložila ji Lenka Fárová)

Příběh je vyprávěn čtyřmi postavami – třemi ženami a jedním mužem. Vyprávění začíná na severu Finska v roce 1895, kdy se mladinká Maria stala porodní bábou. Je to velmi pokroková dívka, která se neplánovaně stane svobodnou matkou a po zbytek života zůstane svobodná, dceru Lahju vychovává sama. Další vypravěčkou je Lahja. Matka se o ni vždy vzorně starala, ale dívce chyběla láska. Velmi toužila po blízkosti, něze, vášni. První dceru Annu porodila mimo manželský svazek, ale později se vdala za Onniho a měli spolu další dvě děti – slepou Helenu a Johannese. Onni odešel do války a po návratu už to nikdy nebylo takové jako dřív a Lahja, která tolik toužila, aby ji Onni miloval, nedokázala říct, co potřebuje, co od něj očekává. Místo toho na něj byla zlá a on se jí čím dál víc vzdaloval. Další vypravěčkou je Johannesova manželka Kaarina. Přistěhuje se za mužem do velkého domu, který postavil Onni a kde pevnou rukou vládne tchýně. Chladná nepřístupná šetrná Lahja své snaše znepříjemňuje život, ale mladá žena se nedá a snaží se bojovat ze všech sil. Letní období rodina ráda tráví mimo dosah zlé babičky na chatě, kterou kdysi také postavil Onni. Ke smíření mezi ženami dojde až v době, kdy Lahja umírá. Posledním vypravěčem je Onni. Jeho příběh se mi líbil nejvíc. Bála jsem se, že bude hodně vyprávět o druhé světové válce, ale té se vzpomínkách věnoval jen okrajově. Soustředil se na svůj vnitřní boj, na to, jak se mu nepodařilo vyrovnat se se svou odlišností, k níž se v té době společnost nestavěla tak liberálně jako je tomu ve většině případů dnes. Většinu života byl nešťastný, bylo mu dobře jen mezi dětmi, před kterými se nemusel přetvařovat a nic neskrýval.

Každý příběh poodhaluje tajemství, která se objevila v předchozím vyprávění. Ne všechna jsou odhalena na 100% – nejsem si vůbec vědoma toho, že bych se někde dočetla o tom, kdo byl otcem Lahjiny první dcery Anny. Je to neveselé čtení, nikdo z vyprávějících nebyl šťastný, nikomu se nepodařilo dosáhnout toho, po čem toužili. Možná jen Marii, pro niž její povolání bylo životním posláním a pohltilo ji tak, že na nic jiného snad ani nemyslela. Líbilo se mi to hodně – byla to zase má oblíbená skládačka, kdy máte chuť na konci knihy znovu přejít na první stránku a začít číst znovu. Už víte, jak má výsledný obraz vypadat a při druhém čtení tedy nemusíte hledat, kam který dílek patří, už si to chcete jen vychutnat.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s