Isabel Allende: The Japanese Lover

Z času na čas se pouštím do četby pokladů ukrytých doma po různých skříní – do knihovniček se mi žádné nové knihy už prostě nevlezou. Dnes jsem vytřídila několik kousků, které už asi nikdy nevezmu do ruky a chystám se s nimi na procházku do knihobudky v parku u nemocnice. Japonského milence jsem našla v šatníku 🙂

Irina je mladá žena, která do USA přišla před lety za svou matkou z Moldávie. Našla si práci v Lark House – domově důchodců v San Franciscu, kde se mezi jinými seznámila i se svéráznou, tajemnou Almou Belasco. Shodou okolností i ona pocházela z Evropy – židovští rodiče ji z rodného Gdaňsku před vypuknutím druhé světové války poslali k příbuzným do Ameriky. Teta a strýc měli dvě dcery a syna a Almu si oblíbili jako svou vlastní. Strýc Isaac ji dokonce miloval víc než své vlastní nemastné neslané dcery.

V domově důchodců Almu často navštěvuje vnuk Seth. Zamiluje se do Iriny, ta však jeho dvoření odolává a mladík, který ji chce za každou cenu zaujmout, jí namluví, že dává dohromady historii své rodiny, která je úzce spjata i s historií San Francisca. Babička ani Alma mu příliš nevěří, ale mladík se do projektu vrhne s velkým nadšením a postupem času pro něj Irinu přece jen získá. Při prohlížení rodinných dokumentů mladí lidé objeví, že Alma má milence a postupem času také zjistí, že se jedná o syna japonského zahradníka, kterého kdysi zaměstnával Sethův pradědeček Isaac. Alma a Ichimei se do sebe zamilovali již jako děti. Jejich přátelství však přerušila druhá světová válka a později dalšímu rozvoji vztahu bránily dobové předsudky kvůli asijskému původu a rozdílnému společenskému statusu rodin. Alma byla příliš sobecká a zbabělá, aby se ke svému vztahu s Ichimeim přiznala. Jediný, kdo o něm věděl, byl bratranec Nathaniel. Měli k sobě vždy velmi blízko a ona se mu svěřovala již jako malá dívenka.

V příběhu dojde k několika velmi zajímavým odhalením. Jedním z nich je Irinino temné tajemství. Tím jsem ale byla zklamaná – ne tím, co se jí stalo, ale tím, že se té poměrně závažné záležitosti věnovalo tak málo prostoru. Dokonce jsem si říkala, jestli se to v románu vůbec muselo objevit. Podle mě to byla zbytečně krutá odbočka, bez níž bychom se my čtenáři klidně obešli. Na druhou stranu tajemství Almina manžela Nathaniela mohlo být věnováno prostoru mnohem více – všechno se jakoby honem honem odbylo na několika posledních stranách.

Román se mi líbil. Mohla bych ho zařadit do kategorie nazvané „trochu náročnější červená knihovna“ 🙂 Moc dobře se to četlo. Došlo i k drobnému rozšíření obzorů (internační tábory pro japonské občany po útoku na Pearl Harbor, o kterých jsem už kdysi něco četla, ale víceméně na to zapomněla). Alma byla zajímavá žena, její příběh mě zaujal a nevylučuji, že se ke knize jednou znovu vrátím.

Při psaní tohoto příspěvku jsem popíjela čajík z oblíbené Sluneční brány – podzim je tu, s tím už bohužel nic nenaděláme.

 

 

 

 

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s