Ann Patchettová: Společenství

Mé třetí setkání s americkou spisovatelkou, která v roce 2002 získala dvě literární ocenění za román Bel canto. K tomu se brzy určitě vrátím, protože Společenství mě velice nadchlo a od přečtení Bel canta už uběhla spousta let. Ann Patchett od roku 2011 vlastní knihkupectví Parnassus Books v Nashvillu a ve stejném roce ji časopis TIME zařadil mezi stovku nejvlivnějších lidí.

Na oslavu křtin malé Frances Keatingové přijde nezvaný host a zamiluje se do matky malé oslavenkyně. Albert Cousins má přitom doma mladou krásnou manželku a čtyři děti. Beverly Keatingová mu podlehne a tak tito nezodpovědní pošetilí lidé rozbijí dvě rodiny a zkomplikují tak život spoustě lidí. Část rodiny se odstěhuje do Kalifornie a tak čtyři děti Berta Cousinse každý rok sednou do letadla a odlétají z Virginie na prázdniny k otci. Se svými nevlastními sestrami velmi dobře vycházejí, sbližuje je společná nenávist k rodičům za to, co jim způsobili. Vztah k rodičům se v průběhu života proměňuje a zlepšuje, vztahy mezi sourozenci zůstanou velmi pevné po zbytek života.

Hlavními hrdiny románu jsou právě děti. Nejvíce prostoru je věnováno Franny Keatingové. Nevlastní otec Bert chtěl, aby se obě dívky věnovaly právům. Starší Catherine se to podařilo, Franny úspěšná nebyla – kvůli vysokému školnému si vzala půjčky a aby se jí podařilo je splácet, pracovala jako servírka v baru. A tam se jednoho večera seznámila s o mnoho let starším poměrně úspěšným spisovatelem Leo Posenem. Během společného soužití se stala jeho múzou. Často mu vyprávěla o svém dětství a Leo na základě jejího vyprávění napsal velmi úspěšný, později zfilmovaný román Společenství.

Ostatním sourozencům je věnováno mnohem méně prostoru, ale i z toho mála, co se o nich dozvíme, je zřejmé, že byli se svými životy spokojeni a vedlo se jim dobře. Líbilo se mi, že román byl seskládán z různých dílků složité skládačky a na konci do sebe všechny pěkně zapadly. Nebyl vyprávěn chronologicky. Minulost byla občas prokládána současností a k některým událostem se autorka vracela a přidávala podrobnosti. Mrzelo mě, že jsme se o některých potomcích nedozvěděli víc, ale to by román musel mít minimálně o 200 stran víc a pak by se už tak dobře nečetl, byl by příliš rozvláčný. Každopádně doporučuji všem. Nenechte se odradit nepříliš povedenou českou obálkou 🙂

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s