Další kniha, kterou jsem si přečetla díky doporučením na Goodreads. Hodně se tam psalo o tom, jak je ten román úžasný a posléze jsem se dočetla, že se ho Reese Witherspoon chystá zfilmovat. Měla by vzniknout třináctidílná série, jsem zvědavá, kdo ztvární hlavní postavy. Pod vlivem filmu Zrodila se hvězda jsem si do postavy Billyho Dunnea promítla Bradleyho Coopera, pro roli Daisy by se mi líbila zpěvačka Florence Welch nebo dívka podobná ilustracím Ivony Knechtlové – zde její profil na Instagramu.
Román je psaný formou rozhovorů s jednotlivými členy kapely, jejich příbuznými, přáteli a lidmi, kteří s nimi měli co do činění. Jejich názory na různé situace či konflikty se občas zajímavě lišily, ale všichni na svou kariéru v showbyznysu posléze vzpomínali rádi. Někteří se další kariéry vzdali kvůli rodině. Jiní zase rodinu kvůli kariéře, v níž pokračovali i po rozpadu kapely, vůbec nezaložili.
Román se odehrává v 70. letech minulého století. Velkou roli v příběhu hrají drogy, s nimiž obzvláště Daisy hodně experimentovala. Daisy byla citlivá mladá dívka toužící po lásce a uznání. Toho se jí od rodičů nikdy nedostalo – byli příliš zahledění sami do sebe a o své jediné dítě se prakticky vůbec nezajímali. Bratři Dunneovi vyrůstali jen s matkou, otec je opustil, když byli ještě malí a oni se s ním setkali až po letech na jednom ze svých prvních vystoupení. Byl to pro ně tehdy velmi frustrující zážitek a Billy se později v manželství s Camilou často potýkal s obavami ze selhání. Nicméně Camila byla silná žena, rodina pro ni znamenala velmi mnoho. Billyho milovala a nechtěla o něj přijít, pro fungování manželství udělala vše, co bylo v jejích silách. Větší prostor je v románu věnován ještě Karen a Grahamovi, ostatní členové kapely se vyjadřovali méně. Daisy ani Billy mi nebyli dvakrát sympatičtí. Daisy hodně fetovala, nebylo na ni spolehnutí, byla velmi nevypočitatelná. Billy byl sobec, nebral ohledy na ostatní členy kapely a jejich přání, potřeby, ambice – byl to prostě tak trochu diktátor. Nicméně oba měli i kladné stránky a jejich chování se dost často dalo vysvětlit tím, jak je ovlivnilo to, co se jim dělo v dětství.
Billy: She was great at wordplay. She was great at flipping the meaning of things, of undercutting sentiment. I loved that about what she was doing and I told her that.
Daisy: The harder I worked as a songwriter, the longer I worked at it, the better I got it. Not in any linear way, really. More like zigzags. But I was getting better, getting really good. And I knew that. I knew that when I showed the song to him. But knowing you are good can only take you so far. At some point, you need someone else to see it, too. Appreciation from people you admire changes how you see yourself. And Billy saw me the way I wanted to be seen. There is nothing more powerful than that. I really believe that. Everybody wants somebody to hold up the right mirror.
Billy: „This Could Get Ugly“ was her idea, her execution and it was….. excellent. She had written something that felt like I could have written it, except I knew I couldn´t have. I wouldn´t have come up with something like that. Which is all we want from art, isn´t it? When someone pins down something that feels like it lives inside us? Takes a piece of your heart out and shows it to you? It´s like they are introducing you to a part of yourself. And that´s what Daisy did, with that song. At least for me. I could do nothing but praise her for it. I didn´t change a single word.
Eddie: When they came into the studio with „This Could Get Ugly“, I thought – Great, another song that has just got no room for me to try my own thing on. I didn´t like who this was all turning me into. I am not a bitter person. In almost every situation in my life, I am not this guy, you know what I am saying? But I was getting so sick of it. Going into work every day feeling like a second-class citizen. That stuff messes with you. I don´t care who you are. It messes with you.
Karen: It definitely became a club that we weren´t in. Daisy and Billy. Even the word from Ruuner Records was keep Daisy and Billy happy. Keep Daisy and Billy stable.
Warren: Daisy was always skipping out on stuff she didn´t want to do. She was always coming in saused. But everybody was acting like she was the goose that laid the golden egg.
Byl to můj první román o hudební kapele a moc dobře se mi četl. Hodně mě bavila forma, jakou byl napsaný. Názory a pocity jednotlivých postav tak z mého pohledu působily autentičtěji, byly pro mě uvěřitelnější. K osobě, která s nimi rozhovory vedla, byli otevření, protože k ní měli blízký vztah. Odhalení její totožnosti mě velmi dojalo. Konkrétní kapitolu jsem četla v autobuse cestou z práce – bylo to kousek za obcí Milotice 🙂 – a vehnalo mi to slzy do očí. Jsem prostě starší sentimentální žena 😀 Jsem zvědavá na seriál, mohla by to být úžasná podívaná hlavně po kostýmní stránce. A pak samozřejmě hudba!!! Hlavně ať se to nepokazí!
Knihu jsem četla převážně cestou do a z práce, ale také na LFŠ v UH, kam jsem si jeden den zajela a nadchl mě tam film Ruben Brandt, sběratel. V něm se také objevilo několik velmi pozoruhodných hudebních kousků 🙂
lostsoul2015 