Ačkoliv jsem psí osoba, kočky mám taky hodně ráda a baví mě o nich číst. Jednu japonskou kočičí knihu jsem už kdysi četla ( Kočičí host) ale příliš nadšená jsem z ní tehdy nebyla. Ale „Deník kocoura cestovatele“ měl velmi dobrá hodnocení a na obalu se o něm píše coby o mezinárodním bestselleru, tak jsem se do toho pustila a nelituji.
Třicetiletý Satoru v dětství přišel o rodiče a vyrůstal u tety Noriko. Byla právnička a hodně cestovala, proto musel Satoru po smrti rodičů svou milovanou kočku Hachi (japonsky OSM) svěřit do péče vzdálených příbuzných. U tety ji mít nemohl. Ale nikdy na ni nezapomněl. Další kočku si opatřil až v dospělosti – zachránil zraněného toulavého kocoura, který rád spával na jeho dodávce. Dal mu jméno Nana (japonsky SEDM) a staral se o něj jak nejlépe dovedl. Po pár letech ale došlo k události, která Satorua přiměla hledat Nanovi nový domov. Posadil kocoura do auta a začali navštěvovat Satoruovi kamarády ze školních let. Projeli tak velkou část Japonska, ale žádná domácnost nepřipadla Satoruovi natolik dobrá, aby v ní Nanu nechal. A tak spolu zůstali až do smrti.
Je to velmi poetický příběh vyprávěný z pohledu kocoura. Nana je velmi silná osobnost, jak už tak kočky bývají 🙂 a vše kolem sebe popisuje citlivě, vtipně a s nadhledem. Vyklube se z něj kocour filozof. Nejdřív žárlí na svého dávného předchůdce, ale posléze svým kočičím způsobem pochopí, co jeden pro druhého znamenají a svého pána velmi miluje. Dobře se to čte. Celou dobu máte chuť jít do útulku a odnést si odtamtud nějaký pěkný exemplář a vychovat z něj stejně milujícího tvora jako Nana.
Kniha z pohledu kocoura, to zní zábavně, vážně jsi mě nalákala 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Je to moc pěkná kniha, není to nic hlubokého, ale je tam celkem dost milých momentů a zamyšlení. A ta kočka je „cool“ 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí