Mé první oficiální literární setkání s Princem Ládíkem 😀 Sleduji ho na Facebooku, takže jeho styl psaní a humoru znám. Své zážitky spolu s fotodokumentací už hojně zveřejňoval během cesty, takže jsem zhruba věděla, co mě čeká. Navíc jsem se koncem roku 2016 zúčastnila jeho besedy o cestě do Číny (kniha o této cestě s autorovým podpisem spolu s knihou o pouti do Jeruzaléma stále čekají, až se k nim dostanu).
Obdivuji jedince, kteří se sami na vlastní pěst vydají do naprosto neznámých končin. Přestože Gruzie patří do Evropy, je mentalita místních obyvatel velice odlišná od té naší. Temperamentní Kavkazané jsou velmi přátelští, pohostinní, skromní, za ničím se neženou. Pokud Ladislav potkal zlé lidi, tak se o nich v knize nezmínil. Ne se všemi si sedl, někoho se i trochu bál, ale ničeho zlého se od nich nikdy nedočkal. Většina lidí si bohužel stěžovala, že za Sovětského svazu bylo všechno lepší – více pracovních příležitostí, peněz, fungující služby – ale přesto Ladislav narazil i na spoustu nadšenců, kteří se rozhodli budoucnost změnit k lepšímu i za cenu velkého počátečního strádání. A zhostili se toho s hrdostí a elánem. Velká část knihy je věnována i přírodním krásám, ke konci cesty se Ladislav dostal i do větších měst, takže popisuje i místní architekturu, kulturní pamětihodnosti, ale hlavně obyvatele. Kniha je spíš zaměřená na lidi než na přírodní krásy. Ladislav se občas svěří i se svými pocity, smutkem, bolestmi, ale jeho knihy mají čtenáře bavit, takže se svými chmurami v textu příliš nezabývá. Chápu, že někomu jeho humor nesedí. Že může i knihu odložit, protože je to pořád dokola – šel či jel, někoho potkal, dostal nabídku noclehu, požil velké množství alkoholu, ráno odešel, šel či jel, někoho potkal, dostal nabídku noclehu, požil a tak dále a tak podobně. Ano, velká část knihy se nese v tomto duchu, ale je to vtipné a často poučné. Ladislav je velmi inteligentní hoch, psaní mu jde, tak mu člověk to opakování odpustí. Nakonec to nebyla až tak jeho vina, že to tak skoro vždycky dopadlo 😀
Kniha je úžasná po výtvarné stránce, kterou dostala na starosti ilustrátorská dvojice Tomski a Polanski. Skvělé reprodukce Ladislavových fotografií. Zde odkaz na jejich instagramový profil – tomski and polanski a zde je rozhovor pro rádio Wave – z rádia
Takže já mohu jedině doporučit. Knihu jsem rozečetla na Štědrý večer před Andělem Páně a dočetla tento týden v autobuse cestou z práce. Pokud mě někdo pozoroval, jak se při čtení směju, tak si snad všiml i názvu knihy a třeba jsem i inspirovala k tomu, aby si ji přečetl. K mému velkému překvapení je spousta lidí, kteří pana Z. neznají. A je to velká škoda, víc takových Princů Ládíků 😀
lostsoul2015 