Tři české romány

Všechny tři jsem si chtěla přečíst, na dva romány jsem se velmi těšila a nakonec se mi líbil ten, od kterého jsem nic neočekávala a kterého jsem se tak trochu bála 🙂

Únava materiálu – Marek Šindelka

Velmi se mi líbily jeho povídky ze sbírky Mapa Anny. Byly to spíš básně, velmi poetické popisy a metafory – o knize jsem psala zde. Na Únavu jsem se těšila, zaujalo mne téma uprchlické krize a byla jsem zvědavá, co o tom napíše autor pocházející ze země, která se ke krizi postavila víceméně negativně, ačkoliv sem skoro žádní uprchlíci nepřišli. Napsal to dobře, ale nelíbilo se mi to. Nudila jsem se. Víceméně žádný děj – hlavní hrdina stále utíká, všude je strašná zima, má hlad, občas jí sníh, syrovou rybu, schovává se v kůlnách. Hledá bratra, se kterým utekl z nějaké blízkovýchodní země. Jednu chvíli jsem myslela, že byli z Balkánu, z knihy to nevyplývá. Strohý popis jeho útěku občas vystřídají příběhy lidí, na které na své cestě narazil starší bratr.

Marek Šindelka na Radiu Wave

Anna Bolavá – Ke dnu

U této knihy jsem se také trápila.  Anna B. píše dobře, skvěle pronikla do mentality lidí z malého města – závist, přetvářka, lakota, pomluvy, nadřazenost těch, kterým se daří o něco lépe než většině, hyenismus bulvárních novinářů – to všechno popsala velmi výstižně. Stejně tak jako podzimní krajinu, strašidelnou mlhu, zpustlou zahradu. Nicméně ta maloměstská dramata mne vůbec nezaujala, všechny postavy byly velmi nepříjemné a nesympatické, nudné. Jediná osůbka, která ve mně vyvolala drobné sympatie, byla dospívající Anička. Dočetla jsem bez většího zaujetí, takže si už ani nejsem jistá, kdo byl vrahem. Asi zahradník 😀

Bianca Bellová: Jezero

Konečně kniha, která mne nadchla! Příběh vypráví o chlapci, který vyrůstá s prarodiči na břehu jezera. To dává lidem obživu, jsou na něm existenčně závislí. Ale neuvědomují si, že ho extenzivním využíváním ničí. A tím ničí i sami sebe. Voda je toxická, v oblasti se rodí postižené děti, jezero navíc vysychá. Nami po smrti prarodičů odchází hledat ztracenou matku. Dostane se do města, různě se tu protlouká až se dostane k ženě, která jeho matku znala a poradí mu, kde ji hledat. Setká se s předčasně zestárlou osamělou ženou, zpočátku jí ani neříká matko. Dozvídá se od ní její verzi o tom, kdo je jeho otcem a cítí, že by měl vyhledat i jeho. Matka se s ním vrátit nechce, tak odchází sám a vrací se tam, kde se narodil.

Drsný příběh o těžkém životě v neurčité zemi a nekonkrétní době. Podle všeho to bylo Rusko nebo některá z jeho bývalých částí – uctívání komunistických státníků, znásilňující vojáci okupanti, necitlivé zacházení ke krajině – to všechno by tomu odpovídalo. I ti obyčejní lidé hledající únik z reality v alkoholu. Bylo mi Namiho líto. Osamělý, ztracený, bez naděje na lepší život. Bianca Bellová napsala příběh, který mě bavil od první až po poslední stránku. Doporučuji, cenu Magnesia Litera získala zaslouženě.

Na začátku knihy, když ještě jezero nebylo v tak žalostném stavu, se mi vybavila tato píseň:

 

Jezero je prvním autorčiným románem, která jsem přečetla. Ale určitě není poslední. Paní spisovatelka mě zaujala i tím, že je manželkou Adriana Bella – frontmana The Prostitutes 🙂 Info o kapele zde

Reklamy

10 thoughts on “Tři české romány

  1. Únavu materiálu jsem zatím nechala nedočtenou, vidím tuhle knihu dost podobně, jak píšeš. Do Anny Bolavé se po její předchozí knize ani nepouštím (skvěle píše, ale je to na mě nějak ponuré a depresivní :)). Tak aspoň že ta poslední knížka se ti trefila do vkusu.

    Liked by 1 osoba

      1. No, upřímně moc nenapadá 🙂 Mám ráda Soukupovou (Pod sněhem třeba), ale ta myslím nic úplně nového nevydala. Mimo beletrii se chystám na tu Taberyho Opuštěnou společnost, tomu vcelku věřím, že bude dobré. Jinak moc české nečtu a často je odložím, v poslední době se mi líbily Žítkovské bohyně a to je vcelku všechno…

        Liked by 1 osoba

      2. Zkoušela jsem číst Citlivého člověka od Topola a odložila jsem. Bylo to hrozné, pro mě velké zklamání. Tučková by měla vydat nový román – říkala mi to kamarádka, která je její velká fanynka a netrpělivě ho vyhlíží v knihkupectví 😀

        To se mi líbí

  2. Dík za tip na písničku, neznala jsem ani ji, ani interpreta!

    Co se knih týče, chystám se na všechny tři 😀 Největší očekávání jsem měla od Anny Bolavé, protože Do tmy mě nadchlo, tak jsem zvědavá. Je možné že mi prostě sedne její styl a tím pádem mi i Ke dnu bude připadat dobré 🙂

    Ze Šindelky mám popravdě fakt strach, protože mám pocit, že se to téma dá uchopit prostě…kýčovitě, pateticky, nevím, jak to jinak popsat. Nejsem si tím vůbec jistá, reakce jsou dost rozporuplné. Ale uvidíme.

    A Jezero, na to se fakt těším. Už ta modrá obálka je boží, Host je skoro stoprocentní záruka a krom toho lidé, jejichž úsudku fakt věřím, vypadali po přečtení spokojeně. Tak uvidíme! 🙂

    To se mi líbí

  3. Ja som pre zmenu mala od Jezera veľké očakávania a nakoniec ma nenadchlo:D
    Ale na Ke dnu aj Únavu materiálu sa chystám, hoci ku druhému som nepočula veľmi pochvalné reakcie a čo sa týka Bolavej, od Do tmy som mala tiež väčšie očakávania… Keď ja sa vždy nadchnem nadchnutými ľuďmi, ktorí až tak nečítajú.
    Na Mapa Anny sa tiež teším, idem si prečítať tvoju recenziu.

    Liked by 1 osoba

  4. Všechno to jsou rozhodně originální knihy. Jezero mě úplně posadilo na zadek, ani by člověk neřekl, že je do českého autora (beru jako pochvalu :). Mně se líbila i Únava materiálu, právě to odcizení a chladná atmosféra mě nakonec vtáhla. Ke dnu jsem nedočetla, mě se z knížky dělalo až fyzicky zle. Bylo to na mě moc sugestivní. Její prvotinu jsem ještě dala, ale tady už jsem se netrápila. Každopádně zajímavé porovnat, jak knihy na každého působí jinak. Bezva článek!

    Liked by 1 osoba

    1. Děkuji za hezká slova. Škoda, že to jsou knihy, které současní bloggeři nečtou – nebo já takové aspoň neznám – mohly jsme si o nich popovídat s více lidmi.
      Na Únavu materiálu jsem neměla náladu. Ale myslím, že na tuto knihu nebudu mít správnou náladu nikdy. Ta chladná atmosféra mi neseděla. A pokud se dobře pamatuji, tak mně se fyzicky zle udělalo při čtení této knihy – když jeden z bratrů popisoval, jak ho zavřeli někam do motoru.
      Od Anny Bolavé už s velkou pravděpodobností nebudu číst nic. Zpětně si říkám, že je to takové na jedno brdo.

      To se mi líbí

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s