Jaroslav Kalfař: Kosmonaut z Čech

Mladík z České republiky se před lety odstěhoval za maminkou do Spojených států, už od malička psal (již v šesti letech psal svou verzi seriálu Akta X), úspěšně vystudoval Newyorskou univerzitu (mimojiné pod vedením Jonathana Safrana Foera) a vydal svůj první román. Napsal ho v angličtině a do češtiny byl následně přeložen Veronikou Volhejnovou. A podle mne je přeložen dobře. Zpočátku jsem byla trochu zaskočena jazykem, jakým je příběh vyprávěn. Nečekala jsem, že to bude tak seriozní a sofistikované, chvíli jsem si musela zvykat.

maxresdefault

Píše se rok 2018 a Česká republika vysílá do vesmíru loď, která má prozkoumat mrak Chopra nacházející se poblíž Venuše. Na palubě je jediný člen posádky – mladý vědec Jakub Procházka. Na misi se těší, nicméně trápí ho odloučení od manželky Lenky. Uvědomuje si, že jejich lásku obětoval na oltář vědy. Přiznávám, že tato část románu se mi vůbec nelíbila – zkoumání vesmíru a vědecké objevy vůbec jsou přece důležitější než vztah! Jakubovy zbytečné emocionální výlevy týkající se lásky k manželce mi vyloženě vadily. Mnohem zajímavější byly vzpomínky na dětství na vesnici u dědečka a babičky, kteří ho vychovávali po tragické smrti rodičů. Jakubův otec pracoval pro StB a zastával zde významný post. Během Jakubovy cesty vesmírem, kdy se k němu upínaly zraky celého světa, byla otcova minulost v nejrůznějších článcích o mladém kosmonautovi často zmiňována. Tato skutečnost ho podle mne trápila mnohem méně vztah k manželce.

Nejlepší částí byla Jakubova vesmírná pouť a setkání s mimozemskou civilizací. Na to jsem se vyloženě těšila a byť byl vesmírný tvor zpodobněn ve formě, která mi nebyla ani trochu sympatická, velmi jsem si ho oblíbila. Ač ho Jakub pojmenoval Hanuš, pro mě to byl tak trochu kosmický Sheldon 😀 Do jinak vážné knihy vnesl humorné prvky. Nic prvoplánového, jen takové drobnosti, jako například posedlost Nutelou nebo komplikovaný náhled na různé pozemské záležitosti.

Příběh se mi líbil, nicméně si myslím, že si autor pro svůj první román vybral příliš mnoho témat – dětství poznamenané estébáckým otcem, láska k manželce, výzkum, let do vesmíru, setkání s mimozemskou civilizací. Jakub byl navíc velmi přemýšlivý muž, který neustále řešil různá dilemata. Četlo se to dobře, ale občas to na mě působilo nabubřele, občas jsem si říkala, proč nás tím autor zatěžuje – věty plné metafor, rádoby filozofické myšlenky. Někde jsem se ke své hrůze dočetla, že ho někdo přirovnával ke Coelhovi – to ne, to opravdu ne!! Ale tomu planému filozofování by se do budoucna mohl vyhnout. Jinak je to velmi příjemný mladý muž a jeho rozhovor s Lucií Výbornou na Radiožurnálu mě velmi nadchl 🙂 Doporučuji.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s