Hanya Yanagihara: A Little Life

K této knize jsem se dostala zajímavým způsobem. Kamarádka loni studovala ve Wroclawi a pozvala mě na návštěvu. Přijela jsem velmi ráda, Polsko je země, kterou bych jednou chtěla procestovat křížem krážem. A protože jsme obě nadšené čtenářky, zavítaly jsme do knihkupectví, kde se kamarádka rozplývala nad tím, jak jsou ti Poláci úžasní čtenáři, že mají všechny knihy přeložené velmi brzy poté, co vyjdou v originále. A hned na to ukázala na jednu a řekla, že už se těší, až vyjde v češtině. Já jsem si vyfotila titulní stránku a posléze našla na Goodreads. No a když se mi dostala do ruky v angličtině, tak jsem zajásala, protože měla dobrá hodnocení. No………

Nebudu se o ní nijak obšírně rozepisovat. Myslím, že jí velmi brzy budou plné internety, až se všichni tím tlustým svazkem prokoušou. Pokud se prokoušou!!! Protože si myslím, že dost lidí nebude připraveno na to, co pak „dostanou“. Já jsem ji tento týden dočetla jen proto, že jsem chtěla být schopná porozumět tomu, co se o ní bude psát. Abych mohla porovnat své pocity a dojmy s pocity ostatních. Jinak bych ji asi odkládala a odkládala, protože to bylo velmi náročné čtení.

Zpočátku je vše téměř idylické – New York, osmdesátá léta, čtyři kamarádi z vysoké školy řeší obvyklé studentské problémy, prosazují se v nových zaměstnáních – někteří úspěšně, jiným to trvá o něco déle. Jsou si velmi blízcí, přesto se od nich jeden z nich – Jude St Francis – odlišuje. Je spíše uzavřený, přísně si hlídá své soukromí, ostatní o něm vědí velmi málo, tuší, že je v jeho životě nějaké velké tajemství, které je pro něj patrně velmi bolestivé a nesnaží se z něj nic mámit. Jude je velmi milý, citlivý, plachý, všichni jej mají rádi, protože je také chápavý, nekonfliktní. Lidé z jeho okolí se o něj až dojemně starají, má totiž spoustu zdravotních problémů a čtenář se postupně dozvídá, že tato zranění úzce souvisejí s jeho tajemstvím. To je postupem času odkrýváno a poté, co už je nám jasné, čím si v mládí prošel, se už autorka nesnaží nic skrývat a dozvídáme se všechno. Víceméně do detailu. Zpětně nechápu, jak jsem to vydržela číst. Juda mi bylo nesmírně líto a nechápala jsem, co vedlo autorku k tomu, aby stvořila příběh, v němž hlavní hrdina tolik trpí. A když už máte pocit, že už bude šťastný a že už mu nic nehrozí, zasadí mu ránu nejhlubší. Popisuje jeho pocity, to, jak se s tím vším vyrovnával (nebo spíše jakým způsobem se to snažil potlačovat), jeho pozdější pochybnosti o něm samém jako o člověku, o jeho kvalitách, právu na život. Vybudoval si kolem sebe tak neproniknutelnou bariéru, že se za ni nepodařilo dostat ani těm, kteří ho milovali a které měl rád i on sám. Byl neskutečně tvrdohlavý, často mě štval tím, jak zarputile odmítal jakoukoliv, nejen profesionální pomoc. Bylo mi líto jeho ošetřujícího lékaře Andyho – starost o Juda byla jako boj s větrnými mlýny. Bylo velmi dojemné, jak se o něj ostatní starali, jak jim na něm záleželo a snažili se pro něj dělat vše, co mohli, když on už nechtěl dál žít. Nebylo se čemu divit – po tom, čím si prošel a na co nedokázal nikdy zapomenout.

Knihu jsem loni před Vánoci odložila, protože jsem neměla sílu číst dál. Pamatuji si, jak jsem se v knize dostala do zlomového bodu, kdy se stala ta poslední, nejhorší osudová rána. V rádiu začala hrát tato píseň, kterou mám od té doby s knihou velmi úzce spojenou –  jedna z nejkrásnějších a nejsmutnějších písní, co znám. Vracím se k ní, když mi je smutno. Malý život ale už nikdy číst nebudu, byť to byla skvěle napsaná kniha.

 

All those answers I had wanted about who and why he was, and now those answers only torment. That he died so alone is more than I can think of, that he died thinking that he owed us an apology is worse; that he died still stubbornly believing everything he was taught about himself – after you, after me, after all of us who loved him – makes me think that my life has been a failure after all, that I have failed at the one thing that counted. It is then that I talk to you the most, that I go downstairs late at night and stand before Willem Listening to Jude Tell a Story, which now hangs above our dining room table: „Willem,“ I ask you, „do you feel like I do? Do you think he was happy with me?“ Because he deserved happiness. We aren´t  guaranteed it, none of us are, but he deserved it. But you only smile, not at me but just past me, and you never have an answer. It is also then that I wish I believed in some sort of life after life, that in another universe, maybe on a small red planet where we have not legs but tails, where we paddle through the atmosphere like seals, where the air itself is sustenance, composed of trillions of molecules of protein and sugar and all one has to do is open one´s mouth and inhale in order to remain alive and healthy, maybe you two are there together, floating through the climate. Or maybe he is closer still: maybe he is that gray cat that has begun to sit outside our neighbor´s house, purring when I reach out my hand to it; maybe he is that new puppy I see tugging at the end of my other neighbor´s leash; maybe he is that toddler I saw running through the square a few months ago, shrieking with joy, his parents huffing after him; maybe he is that flower that suddenly bloomed on the rhododendron bush I thought had died long ago; maybe he is that cloud, that wave, that rain, that mist. It isn´t only that he died, or how he died, it is what he died believing. And so I try to be kind to everything I see, and in everything I see, I see him. 

Reklamy

2 thoughts on “Hanya Yanagihara: A Little Life

  1. Myslím, že už jí začínají být plné internety 🙂
    Zní to moc zajímavě, ale je mi jasné, že pokud jsi s její délkou a obecně náročností měla problém ty, tak já se ani nebudu pokoušet (se svojí přetrvávající posedlostí krátkými knihami). Ale ráda jsem si přečetla tvoji recenzi, takže díky 🙂

    Liked by 1 osoba

    1. Podruhé bych to číst nechtěla. To by bylo za trest. Tolik utrpení v jedné knize!! Místy to bylo utrpení to číst. Je to hrozné, co teď napíšu, ale pokud nechceš ztrácet čas – je tolik jiných úžasných knih – tak se do toho vůbec nepouštěj. Určitě ve svém okolí narazíš na několik lidí, kteří román četli a rádi se podělí o zážitky.

      To se mi líbí

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s