Březen – do kina vlezem :)

Březen – měsíc knihy. Moc jsem toho nepřečetla, protože jsem měla rozečtené tituly, jež mne nechytily za srdce. Ale filmová bilance je poměrně slušná 🙂 Podobně tomu bude patrně i v dubnu 🙂

Trainspotting – nostalgie, to byl hlavní důvod, proč jsem se na film vydala. Navíc v doprovodu dvou o spoustu let mladších lidí, kteří ho předtím nikdy neviděli. A byli spokojení, takže se mi ulevilo, že jsem je na film nevylákala zbytečně. Přiznávám, že kdybych T. viděla poprvé až dnes, byla bych z filmu rozpačitá. Hudba byla skvělá, ale toho drogového šílenství už bylo na můj vkus opravdu příliš. Begbie se svým psychopatickým běsněním mi lezl na nervy převelice, stejně tak Spud se svou hloupostí. Mladičký Ewan a Johnny Lee Miller byli i po letech pořád strašně cute, ale byli to zlí, bezohlední bezpáteřní mizerové schopní pro drogy udělat cokoliv. Tentokrát jsem to prostě vnímala z pozice usedlé ženy středního věku, která si po zhlédnutí filmu uvědomila, jak je ráda, že žije tím svým příjemným způsobem života bez zbytečných excesů 😀 Na tu dobu to byl kultovní film, z druhého „dílu“ už takový kult nebude, tehdy byla prostě jiná doba. Devadesátky jsou nezapomenutelné roky 😀

 

T2 – jsem ráda, že jsem film viděla, ale podruhé už ho opravdu vidět nemusím. Hudba se mi líbila i tentokrát, ačkoliv už ne tolik, jako v prvním díle, ta mi přirostla k srdci víc. I když přiznávám, že scéna, kdy jsou Mark a Sickboy v klubu a spolu s ostatními zpívají p. Radio Gaga od Queen mě málem dojala a budu na ni ještě dlouho vzpomínat. Druhý film je určitě klipovitější než ten první – obzvláště začátek filmu se nesl v tomto duchu – jedna scéna rychle střídala druhou, spousta akce, barev. Obsahuje i pár částečně animovaných sekvencí. Objeví se i záběry z předchozího filmu, fotografie z dětství hlavních postav.Muži se ani po dvaceti letech příliš nezměnili, v Markovi se v domácím prostředí znovu probudil podvodník schopen jít přes mrtvoly, Sickboy v zoufalé touze po penězích využíval i svou přítelkyni. Chudák Spud se rozhodl skoncovat se životem, kdežto Begbie v něm chtěl zoufale pokračovat dál. Ztracené existence, které se nedokázaly smířit s tím, že se patrně budou muset uskromnit a hlavně se živit poctivou prací. Bylo to spíš smutné než vtipné. Dvakrát do stejné řeky nevkročíš.

Richard Muller – Nepoznaný – toto byl také rozporuplný zážitek. Bouřlivák RM je zde zobrazován jako vyřízený těžce nemocný člověk, který se připravuje na koncertní turné se skupinou Fragile. Nechápu, proč se pustili do tak náročného projektu, domnívám se, že by to turné dopadlo dobře i bez velkého RM. Jenže v tom případě by se mu nedostalo tolik publicity. Na jednom z koncertů jsem byla, líbil se mi, ale jen se potvrdilo, že jejich hlasy by obstály i bez velmi slabé podpory nemocného Richarda. Dokument se věnoval i ženám, které byly v jeho životě velmi důležité. Nejvíce prostoru získala první žena, překvapením pro mě byla Iva Bittová – věděla jsem, že spolu měly vztah, ale netušila jsem, že tak vážný. Podle slov Ivy Bittové byl pro ni jejich rozchod velkou ztrátou. Překvapila mne jeho současná partnerka – v dokumentu na mě působila jako nekomplikovaná ženuška, která svému partnerovi říká Taťko!!!!! Někdejší bouřlivák se musel smířit s faktem, že pokud chce žít, tak musí přestat pít a slevit z tvůrčích požadavků. Očividně to pro něj není snadné. Byla jsem zklamaná, čekala jsem více archivních záběrů, více rozhovorů s jeho spolupracovníky. Narcistická videa z archivu pana RM se mi nelíbila.

 

Lion – tento film byl pro mne příjemným překvapením. Adoptovaný mladík indického původu se vydá do své rodné země hledat příbuzné. Natočeno podle skutečného příběhu. První část filmu se odehrává v Indii a přibližuje nám významné události ze života malého Sarooa. Zbytek příběhu se odehrává v Tasmánii, kde žil se svými adoptivními rodiči. Velmi oceňuji herecký výkon maličkého indického chlapečka Sannyho Pawara. A Dev Patel – veliký fešák 🙂

Certain Women – klasický povídkový artklubový film. Příběhy tří žen z amerického venkova. Nejdramatičtější byl příběh právničky zastupující zoufalého klienta. Její postava se posléze mihla i v dalších dvou – ve druhém jsme poznali, kdo je její milenec – příběh o stavbě domu a mírně vyhroceném vztahu mezi matkou a dospívající dcerou. A ve třetím příběhu jen prošla po schodišti právnické kanceláře, již právě navštívila hlavní postava třetího povídkz– majitelka koňské farmy hledající hostující učitelku práva. Komorní, minimalistické. Zhlédnuto ve vídeňském biografu Kino Casino, ke kterému se ještě v budoucnu vrátím, chystám se tam už příští týden 🙂

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s