Grafické romány

Tento týden jsem přečetla dva grafické romány, na které jsem se dlouho chystala a těšila. Prvním byl Fotograf od Didiera Lefevra a ilustrátora Emanuela Guiberta, druhým Sochař od Scotta McClouda. Po přečtení jednoho následovalo nadšení, po přečtení druhého zklamání.

Fotograf byl skvělý – Lefevre v roce 1986 doprovází partičku lékařů z organizace Lékaři bez hranic přes hranice Pákistánu do Afghánistánu. Po náročné cestě je nějaký čas sleduje při jejich nelehké práci a posléze se sám vydává zpět do Pákistánu. Poznává nádhernou krajinu, seznamuje se s životem lidí v zemi zničené zbytečnou válkou, obdivuje jejich sílu, skromnost, děsí ho posedlost místních mužů zbraněmi a bojem. Kreslené dialogy jsou doplňovány fotografiemi lidí a krajiny. Minimalistické, skvělé. Úžasné černobílé fotografie podtrhují autenticitu vyprávění.

Sochař – uvažovala jsem dokonce, že si tento román koupím, pokud možno v originále. Jsem ráda, že jsem to neudělala – byla jsem opravdu zklamaná. Na Goodreads jsem mu nakonec dala vysoké hodnocení, ale jen kvůli několika posledním stranám a poděkování autora. Obojí mne dojalo. A teď tedy stručně k ději. Mladík David Smith  je neúspěšným sochařem. Když je na mizině a všemi opuštěný, setkává se se strýcem Harrym, který by však měl být již několik let mrtev! Není to skutečný Harry, je to smrt, která jen využila Harryho k tomu, aby Davida nalákala na svou nabídku. Mladík po dohodě získá obrovský talent výměnou za život. Několik měsíců může tvořit a pak zemře. Souhlasí, ale dlouho trvá, než se mu začne dařit, prakticky až pár dní před smrtí. Kniha je tedy víceméně o jeho pochybách, trápení, vztahu s problematickou Meg a velmi odvážném, svým způsobem vandalském výtvarném projektu. Nuda. Sebestředný rozervaný umělec, který svému pošetilému cíli obětuje vše. Když potká životní lásku, svého rozhodnutí lituje, nicméně nic už nejde změnit.

David mi byl dost nesympatický. Nechápala jsem jeho umanutost. Svou zbytečnou tvrdohlavostí si způsobil jen problémy (měl spoustu dětinských zásad, které mu jen komplikovaly život a dělaly z něj exota), byl velmi osamělý – rodinu ztratil ještě jako mladý a přítele měl jen jednoho jediného. Okruh blízkých lidí se rozšířil poté, co poznal samaritánku Meg. Ta byla fajn – také tvrdohlavá – odmítala užívat léky zmírňující její maniodepresivní stavy, ale jinak svérázná Newyorčanka toužící po úspěchu na prknech, která znamenají svět 🙂 Příběhová linka zabývající se jejich vztahem (byť nic nového pod sluncem) se mi líbila o něco víc než příběh o urputné honbě za úspěchem. Ilustrace spíš jednodušší, Davidovy sochy byly dětinské a dost naivní. Takže spíš nedoporučuji. A musím zde také vyjádřit své zklamání nad Neilem Gaimanem, který tuto knihu označil jako nejlepší komiks, co kdy četl. No tak to jste jich moc nečetl, milý pane G 😦

 

Advertisements

2 thoughts on “Grafické romány

  1. Sochára som čítala , bol to taký môj experiment s grafickým románom, no keď som si ho brala na recenziu, dosť som si o diele prečítala (bála som sa, či nešliapnem vedľa). Podĺa mňa tam bolo dosť podstatné vedieť, „odkiaľ autor prichádza“ a prečo vlastne román vznikol. Trošku som o tom písala v recenzii tu: http://www.knihcentrum.sk/faustovska-legenda-po-novom Ale úplne rozumiem, že ak človek po knihe siahol bez prvotného oboznámenia sa s autorom, tak kniha bola sklamaním, súhlasím, že ten príbeh mohol byť pre teba plytký. Osobne som sa tiež divila obrovským ováciám v zahraničí, pretože ak by som nepoznala zákulisie, tak by ostala sklamaná. Takže potom som si celú dobu vravela, že či kazdú zahraničný čitateľ spravil nejaký prieskum – alebo sa jednoducho spustila vlna „jemu sa to páčilo, musí sa to páčiť aj mne“ 🙂

    Ten Fotograf vyzerá fakto dobre, vôbec som o ňom nikde nepočula.

    Liked by 1 osoba

    1. Díky, posléze si recenzi přečtu. O Sochaři jsem si dopředu nic nenačetla, málokdy to dělám. No, když o tom tak přemýšlím, tak skoro nikdy a pak se často nestačím divit 😀
      Fotograf se mi líbil, je to opravdu zajímavý „dokument“ o náročné práci lékařů v těžkých podmínkách. A o mentalitě místních, která je pro nás velmi často nepochopitelná. A řekla bych, že se za těch 30 let tolik nezměnilo. Děsivé!

      To se mi líbí

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s