Alice Hoffman: Muzeum prazvláštních věcí

Před pár lety jsem byla nadšena knihou Noční cirkus. Chystám se ji ještě určitě minimálně jednou přečíst znovu, je to nádherná pohádka pro dospělé. Když jsem v knihovně procházela sekci Červená knihovna (občas se tam dívám, vnímavý čtenář tam narazí i na hodnotné tituly 🙂 ) a spatřila název knihy, tak jsem zbystřila a poté, co se ukázalo, že vyšla u nakl. Jota, seznala, že by to mohlo být dobré a knihu si přinesla domů. Nelituji, bylo to příjemné překvapení a po přečtení Muzea jsem si koupila další autorčinu knihu – The Marriage of the Opposites. Muzeum je totiž zatím jediným autorčiným do češtiny přeloženým románem. Doufám, že budou následovat i další!

Hlavní dějová linka se odehrává v roce 1911. K některým popisovaným událostem v tom roce v New Yorku skutečně došlo – katastrofální požár textilních dílen Triangle Shirtwaist Factory a požár zábavního parku Dreamland. Autorka na knize začala pracovat poté, co byla oslovena, aby napsala článek k výročí požáru Triangle Fire. Využila zde i rodinnou historii – jeden dědeček již od dětství pracoval a druhý -odborář- celý svůj život zasvětil boji za práva pracujících mužů a žen.

Coralie žije se svým otcem – ctižádostivým profesorem – v zábavním podniku. Profesor je vášnivým sběratelem kuriozit, které zde vystavuje spolu s živými exempláři různě postižených lidí. Nechová se k nim hezky a oni pro něj pracují jen proto, že se jich většina lidí štítí a jinou práci by nedostali. Profesor je na Coralii velmi přísný. Má s ní totiž velký plán – dívka má mezi prsty blány a on z ní chce vycvičit mořskou pannu – od dětství ji nutí běhat, otužovat se, plavat. Když Coralie dospěje, začne uvažovat o vzpouře proti krutému otci a dveře ke svobodě se začnou otvírat v den, kdy se zamiluje do fotografa Eddieho. Eddie je Žid, který se vzdal své víry. Do Ameriky přišel z Ukrajiny jen s otcem a již od malička pracoval v šicí dílně, kde bylo se všemi krutě zacházeno. Takový život mu nestačil, považoval otce za zbabělce a začal pracovat pro Žida, který tvrdil, že díky svým nadpřirozeným schopnostem dokáže vypátrat zmizelé muže, ženy či děti. Ve skutečnosti k tomu využíval schopnosti malých chlapců jako byl Eddie. Z neuspokojivého života Eddieho vysvobodilo setkání s fotografem Mosesem Levym. Po jeho smrti pokračoval v živnosti, ale pro svou prchlivost již dál nefotil svatby, ale nabídl své služby několika noviným. A tak se dostal k počátkům reportážní fotografie a zároveň se seznámil s lidmi zapojenými do boje za práva dělníků i s jejich „nepřáteli“ – bohatými majiteli továren.

Nebudu prozrazovat, jak to bylo dál. Koho příběh zaujal, knihu si přečte a zjistí sám. Líbilo se mi, jak autorka vše vylíčila, detailně, ale vůbec ne nudně. Mám velmi ráda knihy, při jejichž čtení mám pocit, že cítím vůně, které popisuje, noční chlad mi zalézá pod nehty, slyším rozbouřenou řeku, křupání kroků ve sněhu, štěkot psa, hučení ohně, řev zvířat. Skvěle popsala New York z přelomu 19. a 20. století, kdy město procházelo velkými změnami. V jejím příběhu je Manhattan ještě ostrovní vesničkou, civilizace sem však začíná agresivně pronikat, my se s ním v knize setkáme ještě jako s divočinou, kde může člověk narazit na leccos. Líbilo se mi prolínání Eddieho reality s Coraliiným světem tajemna (příběh vyprávějí oba hlavní protagonisté a prolíná se s nezávislým vyprávěním ve třetí osobě)

Dojala mě poslední kapitola – dopis psaný Coralií její přítelkyni – bývalé služebné v Muzeu – milované Maureen, její zachránkyni.

Život zůstává životem, ať už trvá jednu noc, nebo sto let. Vím, že jsme žili mezi prazvláštními věcmi, ale co je ještě důležitější, žili jsme v prazvláštní době. Lidé si mohou a nemusejí pamatovat hrdiny a zlosyny našich dnů, ale všechno to, co vykonali ti odvážní z nás, a všechno to, čím byli, zůstává dále s námi. Prožili jsme jeden rok, kdy se všechno změnilo, kdy se svět pohnul a stal se něčím novým. Konec krutosti, konec tyranie. Teď nás čeká mnohem víc. 

Žila jsem mezi zázraky, ale ten největší zázrak ze všech bylo, že jste zůstala se mnou. Bez Vás bych se utopila, kdybyste na mě nedávala pozor. A Vy jste to určitě věděla. Vím teď, že existují tisíce způsobů, jak se utopit, tisíce cest, jak někoho zachránit. Nikdy jsem Vám pořádně nepoděkovala za to, že jste mi zachránila život.

Modlím se za to, abychom se zase někdy setkaly, abych Vám mohla pořádně poděkovat, protože těžko si někdo může přát laskavější a oddanější přítelkyni. Doufám, že víte, že jsem Vám vždy zachovávala věrnost. Jsem Vám věrná doposud. Nevím, a asi se to nikdy nedozvím, jestli jste moje máma, ale nemohla bych si přát lepší ženu, která by mě přivedla na svět a proto si budu myslet, že to jste Vy. Vy jste jediná, kdo mě naučil, že láska nikdy není taková, jakou ji čekáme, a že je to jediné, co potřebujeme. Za to a za tisíc dalších věcí Vám posílám své vděčné díky.

Významnou roli v příběhu měla i zvířata – psi, vlk, želva, ptáci, koně, ryby a nakonec i kaktus 🙂

Dočteno ve vlaku cestou domů z Polska.

 

Reklamy

6 thoughts on “Alice Hoffman: Muzeum prazvláštních věcí

  1. Kaktus? Tak to bude určitě stát za to 😀
    Ale vážně, hodně jsi mě zaujala. Mám ráda knihy, kde se realita prolíná s fikcí (jako třeba Ragtime) a obecně mi to připadá velmi zajímavé 🙂 Tak třeba se k tomu někdy dostanu, díky za tip! 🙂

    To se mi líbí

  2. Túto som mala doma z knižnice ,ale nakoniec sa k nej nedostalo. Momentálne mám obdobie literatúry faktu a prekladám to krimi 🙂 Ale veľa ľudí ju chváli, tak som rada, že sa ti tiež páčila a nechám si ju do zásoby, keď budem mať zasa chuť na niečo melancholickejšie či poetickejšie – lebo KAKTUS :)))

    To se mi líbí

    1. Oh, ten kaktus jsem neměla zmiňovat 😀 Má tam jen velmi maličkou roli na konci knihy, ale je tam a hovoří se o něm 😀 Zmínka o něm měla být vtip 🙂 Nu co už 😀
      Je to hezká kniha, odpočinková, ale čtenář se i dozví něco z historie. A NYC – to byla další hlavní postava, už kvůli tomu stojí za to si tu knihu přečíst. Tak snad se Ti jednou bude líbit.
      Dnes jsem vracela knihy v knihovně a jsem na sebe velmi pyšná, protože jsem si nakonec žádnou novu neodnesla!!! Ale šla jsem kolem oddělení detektivek a uvažovala o tom, že si půjčím nějakého Petera Maye. Tak třeba příště!

      To se mi líbí

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s