Michael Stavarič: Dny ohňů, dny spálenišť, dny popela

Román odehrávající se v neurčité době a nespecifikované zemi. Hlavní postava je dospívající chlapec vychovávaný podivínským strýcem v osadě obklopené lesy a poddolované chodbami po těžbě rudy, uhlí či zlata. Nebo všeho dohromady. Matka zemřela a na základě instrukcí právníkovi od ní chlapec dostává každý rok dopisy. Nejdřív mu je čtou strýc s tetou, pak si je čte sám a k těm starším se vrací. Jeho ani matčinu minulost dopisy nijak neosvětlí. Celý román je vůbec takový tajemný, o nikom se tam nic bližšího nedozvíme, vyprávění je spíš zaměřeno na popisy krajiny, zvyků místních lidí, strýček vzpomíná na dobu, kdy kraj prosperoval. Název románu odkazuje na událost, dalo by se říci svátek, kdy se v osadě pálily nepotřebné věci a všichni se tak očišťovali a zbavovali všeho zlého, starého a nepotřebného.

Chlapec je víceméně osamělý. Tráví čas hraním a podniká dobrodružství s ostatními, ale nikdy nikoho z dětí neoznačí za blízkého přítele. Strýčka respektuje, ale nerozumí mu – nevyzpytatelný muž, který se staví do role supermana (ví všechno nejlépe, ve všem vyniká, spoustu toho zažil a vždy ze všeho vyšel jako hrdina) je na něj přísný, vychovává ho ne krutě, ale bez citu, chlapci chybí láska a často myslí na mrtvou matku a doufá, že se s ní přece jen někdy setká.

Nebylo to špatné, ale čekala jsem víc. Líbila se mi tajemná atmosféra slibující napětí. Popisy poněkud strašidelné krajiny byly zajímavé, ale časem se opakovaly, nepřinesly nic nového. Stále jsem čekala nějaké nadpřirozeno, projev temné síly skrývající se v podzemních štolách nebo v tajemných lesích. Nic takového nepřišlo. Nicméně líbilo se mi i to podivné bezčasí, ta vytrženost z reality. Okolní svět žil jen ve strýčkových vzpomínkách. Chlapec mu musel věřit, protože jiné důkazy o světě neměl. V lesích se často objevovali vojáci, ale nebylo nijak vysvětleno, proč a co tam vlastně dělali a místní obyvatelé se jim vyhýbali, takže od nich se také nemohl nic dozvědět.

Jsem očividně v období, kdy potřebuji akci a ne nic meditativního a lyrického, s takovými knihami v poslední době „nekamarádím“ – vůbec se mi nelíbil Kočičí host a momentálně přemýšlím o tom, že odložím Tři truchlivé tygry.

Knihu jsem přečetla ve městě, které nikdy nespí 🙂

 

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s