Povídkové sbírky Margaret Atwood

Nedávno přečtený román Oryx and Crake od M. Atwood mě hodně nadchl. Než se pustím do čtení dalšího delšího románu, rozhodla jsem se přečíst její dvě povídkové sbírky – Stan a Dobré kosti. Povídky jsou spíše filozofického rázu, s minimem děje – jsou to spíš úvahy, postřehy, alegorie. Často jsou velmi vtipné, pár z nich je i vtipně zaměřeno proti mužům, v některých z nich mi úplně mluvila z duše 🙂 Musím vyzvednou překlad – podíleli se na něm Miroslav Jindra a můj oblíbený Viktor Janiš. Myslím, že velká část mého nadšení z těchto krátkých děl se dá přičíst právě tomu úžasnému překladu. Stan je doplněn i o zajímavé ilustrace.

Uvedu zde krátké povídky, které se mi hodně líbily nebo mne něčím zaujaly a pobavily:

Zamilovaná do Raymonda Chandlera

Milostný románek s Raymondem Chandlerem, to je panečku radost! Ne kvůli znetvořeným tělům, marinovaným policajtům a náznakům výstředního sexu, ale kvůli jeho zájmu o nábytek. Věděl, že nábytek může dýchat, může cítit, ne tak jako my, ale mnohem zaobalenějším způsobem, tak jako slovo čalounění, s podtóny zatuchlosti a prachu, s pestrobarevnými slunečními paprsky tančícími po stárnoucí látce či odřené kůži na zadní straně i na sedací ploše špinavých kancelářských křesel. Myslím na jeho gauče napěchované do kulata, potažené saténem, bledě modré jako oči jeho studených blonďatých vražednic bez těla, velmi pomalu pulsující jako srdce krokodýlů v zimním spánku; na jeho čalouněná lehátka s charakteristickými potměšilými polštáři. Věděl toho dost i o trávnících před domem, sklenicích a interiérech aut. 

Takhle nějak by asi vypadal náš románek. Scházeli bychom se v hotelu, nebo motelu, drahém nebo levném, na tom nesejde. Vešli bychom do pokoje, zamkli za sebou a začali bychom zkoumat nábytek, ošahávat záclony, dlaněmi přejíždět po falešných zlacených rámech obrazů, po pravém mramoru nebo oprýskaném emailu luxusního nebo laciného umyvadla v koupelně, nasávali odér koberců, vyčpělého cigaretového dýmu, vybryndaného ginu nebo rychlého bezvýznamného sexu či pronikavé abstraktní vůně oválných průhledných mýdel importovaných z Anglie, na tom by nesešlo, naopak by nám ale záleželo na tom, jakou reakci v nás vyvolá nábytek a jakou my v něm. A teprve až bychom očichali, prohmatali, promnuli, prohnětli a vstřebali nábytek v místnosti, padli bychom do postele (extra velké? broskvové barvy? rozvrzané? úzké? s nebesy? s prošívanými dekami?), konečně připravení udělat totéž jeden druhému.

Příběhy ze života

Proč ten hlad po nich? Je-li to hlad. Možná je to spíš jen touha rozhodovat. Možná ho jen chceme řídit, ten život, ať už ho žije kdokoli. Pomůže, když jsou k dispozici fotografie. Osoby na nich už nemají na vybranou – tuhle berem, tamhletu vyřadíme. Ti, co ten který život žili, měli příležitost, a většinou ji propásli. Toho fotografa ve křoví si měli všimnout, neměli žvýkat s otevřenými ústy, a pokud to jsou ženy, neměly mít na sobě podprsenku bez ramínek; neměli zívat, neměli se tak nehezky smát a bezelstně cenit falešný chrup. Tak takhle ona vlastně vypadala, říkáme si, když nás ten snímek vrátí do roku,, kdy s tím člověkem měla onu vášnivou aférku. Ksicht jako napůl snědená pizza – a tohle že je on? Ten chlap, co jí málem strká nos do výstřihu? Co na ní viděl, kromě toho, že se u ní mohl lacino naobědvat? A už tehdy se mu začínala dělat pleš. Proč kolem nich bylo tolik řečí?

I já pracuju na svém vlastním životním příběhu. Ne že bych si ho nějak dávala dohromady, to ne, spíš ho rozebírám. Z valné části jde o to, co z něj vystříhat, jak ho zredigovat. Pokud jste stáli o souvislé vyprávění, měli jste mi to říct dřív, když jsem si ještě všechno pamatovala a byla více než ochotná to někomu vykládat. Než jsem objevila užitečnost nůžek, užitečnost zápalek.

Narodila jsem se – tak bych začala, tehdy. Ale pak cvak cvak a zmizí matka a zmizí otec, bílé proužky papíru odváté větrem, a nádavkem se pro pořádek rozloučím s prarodiči. Dětství jsem strávila. I na to zapomeneme.Sbohem, ušpiněné šatičky, sbohem, odřené botky, co jste mi způsobily taková muka, sbohem, všechny zamáčknuté slzy a strupovitá kolena, i smutky, které se k nim vázaly.

I dospívání je možné vypustit, s jeho slaně opálenou kůží, s jeho nezodpovědnostmi a nepovedenými láskami a úniky sezonní krve. Jaké to vlastně bylo – těžce, zrychleně dýchat, jako pod vlivem nějaké drogy a třít se při tom někde v aleji o jakýsi podivný kožený kabát. Nepamatuji se.

Když s tím už jednou začnete, je to docela zábava. Otevírá se tolik volného prostoru. Vytrhnout to, zmačkat, hodit do ohně, vyhodit z okna. Narodila jsem se, vyrostla jsem, studovala, milovala, vdala se, rodila, řekla, napsala, to všechno už je tam. Šla jsem, viděla jsem, udělala jsem. Sbohem, drolící se věžičky historického významu, sbohem, ledovce a válečné pomníky, vy všichni kamenní mladí mužové s očima obrácenýma k nebi, sbohem, riskantní putování do zemí zamořených choroboplodnými zárodky, sbohem, pochybné hotely a dveře otevírající se dovnitř i ven. Sbohem, přátelé a milenci, vyklouzli jste mi z dohledu, jste vymazaní a bez tváře. Vím, že jste kdysi měli upravené vlasy a vykládali vtipy, ale já si na ně už nevzpomínám. Do země s vámi, mí něžní mazlíčci s chlupatými mozečky, kočičky a pejskové, a taky koně a myši. Zbožňovala jsem vás, bylo vás na tucty, ale kam se poděla vaše jména?

Začínám se někam dostávat, je mi lehčeji. Nořím se z alb novinových výstřižků a fotografií, z deníků a osobních poznámek, z prostoru, z času. Zbyl jediný odstaveček, tři kratičké věty, pouhé zašeptání.

Narodila jsem se. Byla jsem. Jsem.

A v podobném duchu se nese i zbytek sbírek 🙂

Advertisements

2 thoughts on “Povídkové sbírky Margaret Atwood

  1. Ty ukázky jsou fantastické, hm. Budu mít větší pocit viny, když přidam další položku na již tak obtížně splnitelný čtenářský seznam (a tím nadále odložím dočtení všeho, co mám půjčené od přátel), nebo když nechám být evidentně krásné knihy? 🙂

    To se mi líbí

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s