Robert Holdstock: Les mytág

Už dlouho jsem nečetla žádný fantasy román. Stručný nástin děje u toho díla mě zaujal, tak jsem si knihu někdy loni v zimě koupila a jak už je mým dobrým zvykem, založila ji do knihovny s tím, že si ji brzy přečtu. Vzhledem k tomu, že jsem se původně domnívala, že budu letos číst převážně vlastní knihy a ne ty z veřejné knihovny (jenže já tam pokaždé najdu tolik zajímavých titulů – to prostě nejde odejít jen s jedním!!! 😀 ), tak jsem po ní sáhla až nyní. Byl to velmi zajímavý zážitek. Přiznávám však, že ji patrně neocení každý – nejste-li podobně literárně orientováni, budete se pravděpodobně nudit nebo knihu brzy odložíte.

Původně jsem měla za to, že slovo „mytág“ v názvu knihy je jméno lesa. To byl omyl – les, v němž se vše na začátku 50. let odehrává, se jmenuje Ryhopský. Třicátník Steve se po válce a několika letech strávených ve Francii vrací do rodné Anglie. Doma najde bratra Christiana, který ho pomalu zasvěcuje do tajemství, jež se snažil odkrýt již jejich zesnulý otec. Steve a Christian se svého nevyzpytatelného tajnůstkářského otce báli. Nikdy jim neprojevil žádný cit, chladně se choval i k matce a spoustu času trávil v Ryhopském lese. O svých cestách a objevech si psal deníky. A právě ty mají Steveovi pomoci pochopit, co se v tomto tajemném hvozdu odehrává. Význam výše zmíněného slova „mytágo“ je v románu vysvětlen takto:

Mytága vyrůstají ze síly nenávisti a strachu a vznikají v přirozených lesích, z nichž mohou vycházet – jako Artuš nebo Artorius, chlap jako medvěd s vlastnostmi charismatického vůdce – nebo zůstávají v přirozeném prostředí a vytvářejí si skryté ohnisko naděje – forma Robina Hooda, snad Hereward a určitě hrdinská forma, které říkám Proutkář, sužující Římany v tolika částech země. Představuji se to tak, že mytágo vzniká ze spojené emoce dvou kultur, ale zjevně straní té, která je svými kořeny hlouběji zapuštěná v tom, co by se snad dalo nazvat kultovní matricí; vzniká tak Artuš, který pomáhá Britům proti Sasům, ale později Robin Hood je stvořen proto, aby pomáhal Sasům proti normanské invazi. Otec věřil, že energetická aura obklopuje všechno živé – lidskou auru je vidět při určitém osvětlení jako slabou zář. V těchto starých lesích, prapůvodních lesích, vytváří spojená aura cosi mnohem silnějšího, jakési tvůrčí pole, které může reagovat s naším podvědomím. A právě v tomto podvědomí nosíme to, čemu říká premytágo – to znamená imago mýtu, idealizovanou představu mytické bytosti. Ta se v přirozeném prostředí stává hmotnou, má maso, kosti, šaty a – jak jsi viděl – i výzbroj. Podoba idealizovaného mýtu, postava hrdiny, se mění spolu s kulturními změnami, osvojuje si identitu a techniku doby. Podle otcovy teorie se tito hrdinové objevují, když jedna kultura napadá druhou, a to na víc než jednom místě! Historici a sběratelé legend se dohadují, kde žili a bojovali Artuš a Robin Hood a nechápou, že žili na mnoha místech. Další, co je třeba si uvědomit, je to, že když vzniká premytágo, vzniká v celé populaci….. a když pomine jeho potřeba, zůstává v našem kolektivním podvědomí a další generace si ji nesou dál.

Christian bratra opustí a vydá se do lesa hledat svou ztracenou lásku. Steve jednoho dne najde v zahradě hrob mladé ženy a po bratrově návratu zjistí, že to je ta, jejíž odraz/mytágo se vydal hledat do lesa. Za nějakou dobu se s tímto mytágem seznámí i samotný Steve, zamilují se do sebe, začnou spolu žít, nicméně po čase se vrátí lesem poznamenaný Christian a násilím si ji s sebou odvede do Ryhopského lesa. Steve je i s přítelem – letcem z nedaleké základny – začne pronásledovat. Během strastiplného putování potkávají zajímavé postavy ze starých bájí a mýtů, většina z nich stojí na jejich straně a pomáhá jim, protože z Christiana se stal násilník, zloděj a vrah.

Musím přiznat, že to bylo velmi zvláštní. Zpočátku napínavé – dlouho nechápete, co se v lese odehrává, co tam podivínský otec objevil, čeho se bál. Jeho zápisky nejsou kompletní, chybějící pasáže Steve posléze objeví u dcery otcova přítele – Edwarda Wynne-Jonese. Postupem času už to takový zážitek nebyl – chudáci mladíci se každý den potýkaly s nástrahami nepřátelského lesa, neměli dostatečné vybavení, skrývali se, nevěděli, komu mohou věřit. Detailní popisy lesa se pak začaly opakovat a bylo to trochu monotonní. Trochu jsem se ztratila v těch bájích! Nicméně bylo to fascinující – líbilo se mi, že byl příběh zasazen do 50.let minulého století, ale nebýt zmínek o válce a letu vojenských letadlem, čtenář by nepoznal, o jakou dobu se jedná. V okolí Ryhopského lesa se opravdu zastavil čas – hrůzy války se tu nijak neprojevily, poválečné strádání také ne. Zvláštní bezčasí, mikrokosmos jednoho domu a pak ty časově nezařaditelné postavy mi připomněly román, který jsem se snažila číst, ale odložila. Nešlo to – byla tam spousta postav a velmi brzy jsem se ztratila (John Crowley: Little, Big) V Les mytág se to různými postavami také jen hemžilo, ale pro samotný děj nebyly až tak důležité – objevily se, splnily svůj úkol a člověk se s nimi už nemusel dál zabývat. Chci si ze zvědavosti přečíst ještě jednu knihu z této fantasy série -je poměrně vysoce hodnocena – nechápu, jak mohl Holdstock přijít ještě na něco nového. Námět Lese mytág je natolik originální (tedy alespoň pro mě), že si myslím, že už se jen „vykrádal“ a knihy mají vysoké hodnocení proto, že dál psal to, co jeho fanoušci chtěli číst. No, uvidím……

 

 

Advertisements

4 thoughts on “Robert Holdstock: Les mytág

  1. Čítaš mi myšlienky , pokukujem po niečom ľahšom – buď fantasy alebo nejaká rýchla milá middle grade, takú nejakú jednohubku by to chcelo medzi ťažšími knihami. Ale na nič nemôžem prísť, čo začnem z fantasy, to ma buď nebaví alebo ma odradí dĺžka série. Na niečo sedem dielne fakt nemám náladu.. a tak len čakám a čakám 🙂 Toto sa dá čítať aj ako stand alone? Príde mi , že to môže mať dobrú atmosféru, presne hodiacu sa do týchto upršaných dní.

    To se mi líbí

    1. Ano, k přečtení této knihy nepotřebuješ žádné znalosti předchozích děl a nevyžaduje to po Tobě ani následné čtení volného pokračování.
      Co se týče něčeho odpočinkovějšího, tak teď čtu úžasnou knihu – Muzeum prazvláštních věcí od Alice Hoffman. Mám to rozečtené a je to zatím skvělé. Je to i nepatrně poučné – autorka mimo jiné popisuje New York přelomu 19. a 20. století. Doporučuji! Myslím, že posléze zainvestuji i do dalších titulů – v češtině od ní bohužel vyšel jen tento román.

      To se mi líbí

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s